MSPH 79 INS XY
29 NSČR 15/2017-B-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci
dlužníka R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního
správce, o dovolání věřitelského výboru, zastoupeného JUDr. Martinem Frimmelem,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2016, č. j. MSPH 79 INS XY,
1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelského výboru usnesením ze dne 7.
listopadu 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 12.
ledna 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen
„insolvenční soud“) zamítl návrh na zproštění funkce insolvenčního správce,
přijatý schůzí věřitelů konanou dne 6. listopadu 2015.
Odvolací soud - cituje ustanovení § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) -
neshledal (shodně s insolvenčním soudem) důvody pro zproštění funkce
insolvenčního správce. Odkázal na podrobné odůvodnění usnesení insolvenčního
soudu a zdůraznil, že insolvenční zákon stanoví pro odstraňování vad návrhu
konečné zprávy jiný postup než zproštění funkce insolvenčního správce.
Podle odvolacího soudu není dostatečným důvodem pro postup podle § 32 odst. 1
insolvenčního zákona okolnost, že „podle názoru odvolatele insolvenční správce
nechal v soupisu majetkové podstaty příliš dlouhou dobu zapsané pohledávky
dlužníka, které mu ve skutečnosti nesvědčily“, ani to, že insolvenční správce
nezasílal věřitelskému výboru zprávy o své činnosti.
Závěrem odvolací soud k otázce údajné antedatace nájemní smlouvy uvedl, že z
vyjádření insolvenčního správce ze dne 1. září 2014, jakož i z přípisu
insolvenčního soudu ze dne 7. února 2013 plyne, že dne 5. března 2009 byla
pouze písemně zaznamenána nájemní smlouva k nemovitosti, která byla ústně
uzavřena již dříve, přičemž na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy byl
realizován nájem ode dne 5. ledna 2009. Nejde proto o „konstitutivní“ uzavření
smlouvy dne 5. března 2009 a ve skutečnosti nelze považovat již dříve ústně
uzavřenou smlouvu za antedatovanou. Uvedená datace smlouvy proto nemůže vzbudit
pochybnosti o plnění povinností insolvenčního správce a již vůbec nemůže vést k
jeho zproštění funkce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitelský výbor dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyly vyřešeny, a to:
1/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v „antidatování“ smlouvy,
tedy zastírání skutečného data uzavření smlouvy, považovat za svědomitý výkon
funkce insolvenčního správce, nebo zda jde o porušení povinnosti insolvenčního
správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního
správce funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 2/ Zda v případě nepodávání pravidelných písemných zpráv insolvenčním správcem
věřitelskému orgánu tak, jak insolvenčnímu správci ukládá § 36 odst. 2
insolvenčního zákona, jde o porušení povinnosti insolvenčního správce
představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění insolvenčního správce
funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 3/ Zda lze postup insolvenčního správce spočívající v soupisu a následném
ponechání věcí, o nichž je insolvenčnímu správci známo, že dlužníku nepatří, v
majetkové podstatě a jejich následný prodej insolvenčním správcem považovat za
svědomitý výkon funkce insolvenčního správce, příp. postup odpovídající zásadám
odborné péče ve smyslu uvedeného ustanovení nebo zda jde o porušení povinnosti
insolvenčního správce představující samo o sobě relevantní důvod pro zproštění
insolvenčního správce funkce ve smyslu § 32 insolvenčního zákona? 4/ Zda lze za řádný výkon funkce insolvenčního správce považovat takový výkon
funkce, v jehož rámci insolvenční správce
a/ neuplatnil náhradu škody v souvislosti s porušením zákazu
konkurence tím, že neuplatnil nároky vznikající z ustanovení § 65 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vůči jednateli
dlužníka J. Ř., který byl v období od 13. září 2006 do 22. září 2007 současně
jednatelem dlužníka a jednatelem společnosti Ř. která měla stejný předmět
podnikání jako dlužník, čímž J. Ř. porušil zákaz konkurence podle § 136 odst. 1
písm. a) a d) obch. zák.,
b/ „antidatoval“ uzavřenou nájemní smlouvu ve chvíli, kdy existovala
výhodnější nabídka, konkrétně dne 5. března 2009 podepsal nájemní smlouvu s Ř. na pronájem 50 % areálu dlužníka s nájemným ve výši 60.000 Kč bez daně z
přidané hodnoty měsíčně a smlouvu opatřil nepravdivě datem 5. ledna 2009 a jako
smlouvu z 5. ledna 2009 ji věřitelskému výboru rovněž prezentoval, ačkoliv
předtím obdržel výhodnější nabídku věřitele č. 1 ze dne 26. února 2009 na
pronájem celého areálu dlužníka s nájemným ve výši 120.000 Kč měsíčně netto, na
kterou reagoval tím, že dne 2. března 2009 zaslal věřiteli č. 1 návrh nájemní
smlouvy, a dále nájemné z uvedené smlouvy nezajistil, ačkoliv věděl o tom, že
společnost Ř. má vůči dlužníku nesplacené závazky ve výši 827.144,52 Kč, v
důsledku čehož nebyla pohledávka z nájemného zaplacena, následně byla
přihlášena do insolvenčního řízení ve věci Ř.
a nikdy nedošlo k jejímu
uspokojení,
c/ při soupisu majetkové podstaty postupoval liknavě, a to zejména
co se týče pohledávek dlužníka, když do majetkové podstaty sepsal, následně po
dobu 6 let ponechal a plánoval prodat pohledávky, které ve skutečnosti nebyly
pohledávkami, ale dluhy dlužníka, a dále pohledávky, které dlužníku vůbec
nepatřily, neboť na základě postoupení opustily již před zahájením
insolvenčního řízení majetkovou sféru dlužníka,
d/ manipuloval s hlasováním věřitelského výboru, když ze žádosti o
udělení souhlasu soudu s prodejem pohledávek mimo dražbu ze dne 10. dubna 2013
vyplývá, že insolvenční správce svůj návrh na udělení souhlasu s prodejem
pohledávek mimo dražbu zaslal předsedovi věřitelského výboru až poté, co
obdržel souhlasy od zbývajících dvou členů věřitelského výboru, čímž odňal
věřitelskému výboru jako tříčlennému věřitelskému orgánu možnost uvedený návrh
před samotným vyslovením souhlasu nebo nesouhlasu řádně projednat,
e/ činil obstrukce při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky z
majetkové podstaty, přestože byly splněny zákonem i insolvenčním soudem
stanovené podmínky k jejímu uzavření, když odmítal uzavřít se zájemcem o koupi
smlouvu o postoupení pohledávky č. 230 za J. Ř., přestože byly uděleny potřebné
souhlasy insolvenčního soudu i věřitelského výboru k takovému prodeji a zájemce
splňoval stanovené podmínky prodeje, a to s poukazem na to, že dle názoru
insolvenčního správce je zájemce o koupi osobou blízkou členu věřitelského
výboru - věřiteli č. 1, přesto, že takové osobě nebylo dle § 295 insolvenčního
zákona zakázáno nabývat majetek z majetkové podstaty, a následně začal svévolně
podmiňovat uzavření smlouvy o postoupení uvedené pohledávky tím, že majetkovou
podstatu opustí všechny pohledávky, které jsou v ní sepsány, když jednou z
podmínek prodeje pohledávek stanovenou insolvenčním soudem bylo právě to, že
pohledávka č. 230 se bude prodávat samostatně, odděleně od ostatních pohledávek,
f/ neplnil povinnost podávat pravidelně zprávy o své činnosti
věřitelskému výboru, přestože mu věřitelským výborem bylo uloženo informovat
jej o své činnosti jedenkrát měsíčně,
g/ nepředložil podklady, které by věrohodným způsobem dokládaly
pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v konečné zprávě insolvenčního
správce,
h/ nebo zda souhrn takových postupů insolvenčního správce dosahuje takové
intenzity, že odůvodňuje zproštění insolvenčního správce funkce? Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na
nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.)
a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako podané
neoprávněnou osobou, popřípadě odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout jako
nedůvodné. Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v
§ 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §
237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s.
ř., odmítl jako nepřípustné podle §
243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu
nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by
zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že při úvaze, zda právní posouzení věci
odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, dovolací soud
vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových
závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve
zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013,
sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže, veřejnosti dostupná i na webových stránkách
Nejvyššího soudu).
Na řešení dovolatelem předestřené první a čtvrté právní otázky napadené
rozhodnutí nespočívá, když při jejím formulování vycházel dovolatel z vlastní
(jiné než odvolacím soudem zjištěné) skutkové verze událostí.
Druhá a třetí položená otázka přípustnost dovolání rovněž nezakládá, když potud
jsou závěry odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího
soudu.
Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního
zákona je ustálena na závěrech, podle nichž:
Dotčené ustanovení insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně
neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena
přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení
v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého,
předem neomezeného okruhu okolností.
Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména
skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti
vyplývající pro něj z ustanovení § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí
soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v
rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5
insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění
odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce.
Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně
nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že
nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V
závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud
ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení
důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, a ze dne
26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněná pod čísly 48/2016 a
58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu
na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL
358/2014, uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
K námitce dovolatele, že insolvenční správce nepředložil podklady, které by
věrohodným způsobem dokládaly pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v
konečné zprávě, Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud (i insolvenční
soud) dovolateli vysvětlil, že postup při projednání (včetně odstraňování vad
konečné zprávy) a schválení konečné zprávy je vymezen v § 304 insolvenčního
zákona. Kdyby však insolvenční správce nerespektoval připomínky věřitelského
výboru k předloženému návrhu konečné zprávy nebo na ně nereagoval, mohlo by
přicházet v úvahu i zkoumání řádného plnění povinností insolvenčního správce.
Dále Nejvyšší soud uvádí, že stanovisko dovolatele, že „insolvenční správce již
po dobu několika let nezasílá věřitelskému výboru žádné pravidelné zprávy o
činnosti, a to bez jakéhokoliv zdůvodnění…“, zůstalo v rovině pouhého tvrzení,
když odvolací soud v tomto směru neučinil jednoznačný skutkový závěr (viz jeho
formulace „ I kdyby odpovídalo skutečnosti tvrzení odvolatele, že v rozporu s §
36 odst. 2 insolvenčního zákona mu insolvenční správce nezasílal zprávy o své
činnosti…“).
Nepředkládá-li insolvenční správce věřitelskému výboru nejméně jednou za 3
měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, jde o porušování
povinností insolvenčního správce (§ 36 odst. 2 věta druhá insolvenčního
zákona). S přihlédnutím k okolnostem dané věci, kdy insolvenční správce zasílal
pravidelné zprávy o své činnosti insolvenčnímu soudu a tyto zprávy byly
průběžně zveřejňovány v insolvenčním rejstříku, nejde (v mezích citované
judikatury) o natolik závažné porušení povinnosti stanovené zákonem, které by
mohlo vést ke zproštění správce funkce.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném
od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu
dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1.
lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29
NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a
státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se
však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu