Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 16/2024

ze dne 2025-01-28
ECLI:CZ:NS:2025:29.NSCR.16.2024.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka S. Č. , vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 21155/2018, o návrhu dlužníka, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lukášem Pařízkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Kateřinská 107/5, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2023, č. j. KSOL 20 INS 21155/2018, 2 VSOL 427/2023-B-464, takto:

Dovolání se odmítá.

1. Usnesením ze dne 17. července 2023, č. j. KSOL 20 INS 21155/2018-B-442, Krajský soudv Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka Burián & Penka, insolvence, v. o. s. (dále též jen „BP“; bod I. výroku). [2] Novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil 1. správcovskou a konkurzní v. o. s. (bod II. výroku). [3] Uložil zproštěnému i nově ustanovenému insolvenčnímu správci příslušné povinnosti (body III. a IV. výroku).

2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že BP porušuje své povinnosti, neboť nenakládá transparentně s majetkovou podstatou (bez důležitého důvodu umožňuje cizí osobě nakládání s automobilem sepsaným v soupisu majetkové podstaty, část zajištěného majetku spravuje bez pokynu zajištěných věřitelů, nerespektuje pokyny věřitelského výboru ohledně pronájmu areálu v Zábřehu, nezajistil řádné výběrové řízení k pronájmu tohoto areálu a předložil soudu nepravdivou informaci o tomto řízení, jež se fakticky nekonalo), neplní řádně daňové povinnosti (opakovaně nepodává či podává opožděně daňová přiznání a kontrolní hlášení), nepředložil řádný soupis majetkové podstaty, předkládá soudu neodpovídající či protichůdné informace, bagatelizuje svá pochybení nebo se snaží přenést odpovědnost na jiné osoby. Insolvenční soud ztratil důvěru v jeho postup a poskytované informace i v to, že bude schopen předložit řádný soupis majetkové podstaty. Jelikož by vzhledem k závažnosti a množství pochybení jiné opatření (například uložení pořádkové pokuty) nebylo dostačující, zprostil BP funkce.

3. K odvoláním BP a věřitelského výboru Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. září 2023, č. j. KSOL 20 INS 21155/2018, 2 VSOL 427/2023-B-464: [1] Odmítl odvolání BP proti druhému výroku usnesení insolvenčního soudu (výrok I.). [2] Změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že BP se nezprošťuje funkce a společnost 1. správcovská a konkurzní v. o. s. se neustanovuje novým insolvenčním správcem (výrok II.).

4. Odvolací soud přitakal odvolacím námitkám o překvapivosti napadeného rozhodnutí, jelikož insolvenční soud až do jeho vydání neměl výhrady k činnosti BP. Zároveň nesouhlasil se závěrem insolvenčního soudu, že měl z obsahu spisu dostatek pokladů pro rozhodnutí o dlužníkově návrhu a že vzhledem k porušování povinností bylo třeba přistoupit ke zproštění insolvenčního správce funkce. Naopak uzavřel, že vzhledem k okolnostem nejsou vymezená pochybení BP dosud způsobilým důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce.

5. Vyložil, že BP svěřil automobil k plnění úkolů týkajících se majetkové podstaty s cílem nezatěžovat ji dalšími náklady. Okolnosti pronájmu areálu dlužníka v Zábřehu se řeší opakovaně. Dosud přitom insolvenční soud nezjistil pochybení BP, který předložil důvody svého postupu odpovídající stanoviskům zajištěného věřitele a věřitelského výboru. BP volil strategii bezproblémového pronájmu (oproti riziku pronájmu problémovému subjektu), v čemž nelze spatřovat zásadní porušení jeho povinností. Tento postup nadto insolvenční soud již přezkoumal a nezjistil pochybení. Pronájmy jsou realizovány ve shodě s věřitelským výborem a zajištěným věřitelem, a proto není účelné zkoumat detaily postupu BP. Pochybení při plnění daňových povinností BP napravil. Vzhledem k jeho charakteru a s přihlédnutím ke složitosti insolvenčního řízení však nejde o pochybení, jež by (ani ve spojení s dalšími) mělo vést ke zproštění BP funkce.

6. K soupisu majetkové podstaty odvolací soud uvedl, že dne 29. dubna 2021 insolvenční soud vyzval BP k nápravě specifikace soupisu majetku, na což BP reagoval dne 20. května 2021. Po dvou letech od tohoto doplnění insolvenční soud opětovně vyzval k opravě soupisu a BP bez zbytečného odkladu znovu doplnil a upravil soupis majetkové podstaty. Závěr, že BP stále nepředložil řádný soupis majetkové podstaty, je předčasný (a proto nesprávný), jelikož BP tvrdil, že do soupisu majetkové podstaty nezahrnul věci bezcenné nebo nepatrné hodnoty, jež se do něj nezapisují. Tuto otázku měl insolvenční soud s BP nejprve vyjasnit a teprve poté vydat pokyn v rámci dohlédací činnosti. Vzhledem k daným okolnostem a rozsahu majetkové podstaty nemohou být ani naznačené nedostatky soupisu majetkové podstaty důvodem ke zproštění BP funkce. Insolvenční soud pochybil, odňal-li BP právo na řádné slyšení ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Umožnil mu (sice) vyjádřit se k podáním dlužníka, to ale neplatilo o podání ze dne 19. 6. 2023 (B-440). Zároveň, s ohledem na druh námitek a jejich doplňování, bylo vhodné nařídit slyšení BP. II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázek: [1] Je insolvenční správce povinen za každých okolností a beze zbytku dodržet povinnosti uložené § 36 odst. 1 insolvenčního zákona a jaké jsou zákonem předvídané důsledky jejich porušení? [2] Jaký je rozsah a účel dohlédací činnosti insolvenčního soudu a jaký je obsah povinnosti slyšení insolvenčního správce při rozhodování o návrhu na jeho zproštění funkce?

8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil dovoláním napadený výrok usnesení odvolacího soudu tak, že potvrdí výrok I. usnesení insolvenčního soudu.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel, že při posouzení, zda je důvod zprostit BP funkce, se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných k výkladu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“ a „R 91/2014“), v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 58/2016“), v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, sen. zn. 29 NSČR 187/2016, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“).

10. Věřitelský výbor ve vyjádření považuje napadené usnesení za věcně správné a navrhuje odmítnutí zjevně bezdůvodného dovolání. III. Přípustnost dovolání

11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění a pro posouzení přípustnosti dovolání ve vazbě na výklad § 32 insolvenčního zákona je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodná ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].

12. Dovolání dlužníka může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.

13. Pro posouzení, zda ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je důvod zprostit funkce insolvenčního správce dlužníka, vychází judikatura Nejvyššího soudu ustáleně ze závěrů o důležitých důvodech pro zproštění funkce insolvenčního správce obsažených v R 91/2014 (srov. např. důvody R 48/2016 nebo R 58/2016). Na závěry těchto rozhodnutí odkazoval Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí v dané insolvenční věci (v usnesení ze dne 30. září 2022, sen. zn. 29 NSČR 142/2022). Judikatorně ustálený je i závěr, že § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. opět důvody R 48/2016 nebo R 58/2016).

14. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (nevybočuje z jejích mezí způsobem vyžadujícím korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím).

15. Pro úplnost dovolací soud dodává, že na řešení druhé dovolatelem položené otázky napadené rozhodnutí nespočívá, takže tato otázka přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).

16. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2025

Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu