KSOL 16 INS 1933/2022 29 NSČR 16/2025-B-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. D., zemřelého XY, o zastavení insolvenčního řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 1933/2022, o vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, takto: Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Diana Vebrová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 1933/2022, 1 VSOL 511/2024.
1. Ve věci vedené pod sp. zn. KSOL 16 INS 1933/2022, 1 VSOL 511/2024 projednává Vrchní soud v Olomouci odvolání věřitele č. 7 (BIOMASA A STROJE s. r. o.) a věřitele č. 8 (V. K.) proti usnesení ze dne 12. září 2024, č. j. KSOL 16 INS 1933/2022-B-94, jímž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „insolvenční soud“) zastavil insolvenční řízení z důvodu úmrtí dlužníka, zprostil insolvenčního správce funkce a schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
2. Dne 29. ledna 2025 členka senátu 1 VSOL, soudkyně Mgr. Diana Vebrová, předložila věc předsedovi Vrchního soudu v Olomouci k rozhodnutí podle § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s oznámením, že je dán důvod pochybovat o její nepodjatosti, neboť u insolvenčního soudu činil v předmětné věci úkony asistent soudce JUDr. David Kočí, který je jejím zetěm.
3. Předseda Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václav Čapka podle § 15 odst. 2 o. s. ř. neurčil, že namísto Mgr. Diany Vebrové rozhodne jiný soudce, a předložil spis podle § 16 odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o jejím vyloučení nadřízenému Nejvyššímu soudu.
4. Podle § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
5. Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec 2).
6. Podle § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
7. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
8. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
9. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Judikatura je rovněž ustálena v závěru, že podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti soudce je splněna i v těch případech, kdy má být nadřízeným soudem přezkoumávána věc, která byla již dříve meritorně posuzována osobou, s níž je soudce, který má o daném opravném prostředku rozhodovat, v rodinném vztahu. K tomu srov. zejména důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 3301/15, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Nd 223/2013.
11. V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že JUDr. David Kočí, jakožto asistent soudce rozhodujícího v prvním stupni, v dané věci učinil pouze dva úkony, a to úřední záznam a referát soudní kanceláři (B-91), týkající se nesprávně vyznačené doložky právní moci na usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. července 2024, č. j. KSOL 16 INS 1933/2022-B-89. Z obsahu spisu ani z tvrzení soudkyně Mgr. Diany Vebrové nicméně neplyne závěr, že by se jmenovaný (jako osoba v příbuzenském vztahu k soudkyni rozhodující o odvolání v dané věci) podílel na rozhodovací činnosti insolvenčního soudu. Jím provedené úkony nesouvisely s podaným odvoláním ani s přípravou napadeného usnesení insolvenčního soudu.
12. Ve světle výše vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení soudkyně ani z obsahu spisu nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označená soudkyně Vrchního soudu v Olomouci byla z rozhodování o odvolání věřitelů vyloučena. Pouhá skutečnost, že osoba v příbuzenském vztahu k soudkyni působí jako asistent soudce insolvenčního soudu, který vydal odvoláním napadené rozhodnutí, takovým důvodem (bez dalšího) není.
13. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Mgr. Diana Vebrová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve výroku označené věci (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu