MSPH 98 INS 22345/2020 29 NSČR 160/2022-A-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. V., zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze, Husova 240/5, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a/ IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, b/ IMOS invest s. r. o., se sídlem v Tečovicích 349, PSČ 763 02, identifikační číslo osoby 42340250, c/ Z. T., a d/ Nadace Občanského fóra, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 704/61, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00676187, věřitelé b/, c/ a d/ zastoupeni JUDr. Pavlem Kormanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 22345/2020, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2022, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020, 3 VSPH 53/2022-A-133, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020-A-123, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou dlužníkem (R. V.).
2. Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí insolvenčního soudu o námitce místní nepříslušnosti, kterou dlužník vznesl v podání ze dne 19. listopadu 2020 (A-23), když dvě předchozí rozhodnutí insolvenčního soudu (usnesení ze dne 21. prosince 2020, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020-A-38, a ze dne 22. června 2021, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020-A-95) Vrchní soud v Praze zrušil (usnesením ze dne 9. února 2021, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020, 3 VSPH 108/2021-A-54, a ze dne 1. září 2021, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020, 3 VSPH 900/2021-A-113) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud - cituje § 7 a § 7b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále § 74 odst. 1 a § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále též jen „z. o. k.“), a § 11, § 85 odst. 1, § 85a a § 105 odst. 1 zákona č. 99/163 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - dospěl k následujícím závěrům:
5. Pro posouzení místní příslušnosti insolvenčního soudu je v projednávané věci rozhodující, zda dlužník a společnost Arca Investments, a. s. (dále též jen „společnost AI“) tvořili ke dni zahájení insolvenčního řízení (23. října 2020) koncern.
6. Základním znakem koncernu je existence jednotného řízení, při němž řídící osoba systematicky a významně ovlivňuje provozování podniku řízené osoby, která se tomuto vlivu podrobuje. Pro způsob provádění jednotného řízení zákon o obchodních korporacích žádnou právní formu nepředepisuje, proto řízení může být prováděno fakticky, na smluvním základě nebo jiným právně závazným jednáním. Podstatou jednotného řízení je dlouhodobé cílené jednání řídící osoby, která ovlivňuje podnikatelskou činnost řízené osoby za účelem splnění vytýčeného strategického podnikatelského cíle nebo podnikatelského záměru.
7. Správný je závěr insolvenčního soudu, podle něhož je dlužník a společnost AI v koncernovém vztahu podle § 79 odst. 1 a 2 z. o. k. Dlužník je totiž jediným členem statutárního orgánu a současně většinovým akcionářem společnosti AI, která je jediným akcionářem společnosti Arca Capital Bohemia, a. s. (dále též jen „společnost ACB“), přičemž dlužník je současně statutárním orgánem společnosti ACB. Dále je dlužník angažován ve většině dceřiných společností společnosti AI. Z toho vyplývá, že dlužník a společnost AI jsou koncernově propojené subjekty, když dlužník jako řídící osoba vykonává systematický vliv na provozování podniku řízené osoby (společnosti AI a jejím prostřednictvím i dalších jejích dceřiných společností) nebo alespoň jedné z jeho významných složek nebo činností a uplatňuje v nich jednotný vliv. Ostatně společnost AI ve svém insolvenčním návrhu ze dne 20. ledna 2021 uvádí, že dlužník (jako jediný člen jejího statutárního orgánu) má významný vliv na její finanční řízení, provozní řízení i řízení jejích investic a ve vztahu ke skupině Arca (kterou tvoří společnost AI a osm dceřiných společností) uplatňuje společnost AI jednotné řízení podle § 79 odst. 2 z. o. k.
8. Jestliže insolvenční soud zamítl dlužníkovu námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, postupoval správně a v souladu s § 7b odst. 2 insolvenčního zákona.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Konkrétně jde o tuto otázku: Lze jen z postavení fyzické osoby - nepodnikatele coby jediného člena statutárního orgánu mateřské společnosti a majoritního společníka této společnosti a působení v orgánech dceřiných společností mateřské společnosti bez dalšího usuzovat na to, že tato fyzická osoba tvoří s mateřskou společností koncern?
11. Navrhující věřitel ve vyjádření považuje závěry odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti podle § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
14. Na dovolatelem formulované otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Tato otázka (jak ji dovolatel předestřel Nejvyššímu soudu) se míjí se závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je totiž zřejmé, že závěr o existenci koncernového propojení mezi dovolatelem a společností AI není dovozen toliko z postavení dovolatele jako fyzické osoby - nepodnikatele coby jediného člena statutárního orgánu a majoritního společníka společnosti AI a jeho působení v orgánech dceřiných společností této mateřské společnosti bez dalšího, nýbrž z existence jednotného řízení.
15. Z celkového obsahu dovolání je nicméně v návaznosti na předmět
řízení a právní posouzení věci odvolacím soudem, které dovolatel popisuje a které považuje za nesprávné, seznatelné, že odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad pojmu koncern, když (podle jeho názoru) existuje mezi ním a společností AI pouze vztah ovládání (nikoliv jednotné řízení) a současně tvrdí, že mezi ním coby nepodnikatelem a společností AI nemůže koncern existovat, jelikož koncern je ze své povahy podnikatelské seskupení.
16. K závěru o jednotném řízení odvolací soud dospěl na základě toho, že dovolatel jako řídící osoba vykonává systematický vliv na provozování podniku řízené osoby (společnosti AI a jejím prostřednictvím i dalších jejích dceřiných společností), nebo alespoň jedné z jeho významných složek nebo činností a uplatňuje v nich jednotný vliv. V tomto ohledu vyšel především z vyjádření samotné společnosti AI, která v podaném dlužnickém insolvenčním návrhu ze dne 20. ledna 2021 (věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 723/2021) uvedla, že dovolatel jako jediný člen jejího statutárního orgánu má významný vliv na finanční řízení, provozní řízení i řízení investic této společnosti (viz bod 27.
insolvenčního návrhu). Současně (a to je podstatné) v insolvenčním návrhu výslovně konstatovala, že společnost AI ve vztahu ke skupině Arca (kterou tvoří společnost AI a osm dceřiných společností) uplatňuje jednotné řízení podle § 79 odst. 2 z. o. k. (viz body 38. a 86. insolvenčního návrhu).
17. Závěry odvolacího soudu o jednotném řízení, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jde zejména o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 43/2018, uveřejněný pod číslem 100/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2020“), o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2022, sen. zn. 29 ICdo 14/2020, a dále o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2019, sen. zn. 29 NSČR 178/2017, uveřejněné pod číslem 72/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. V dovolání dovolatel uplatnil též námitku, že s ohledem na povahu koncernu jako podnikatelského seskupení nemůže být nepodnikající fyzická osoba řídící osobou koncernu. Již v odvolání přitom tvrdil, že „si lze jen těžko představit, že i dlužník jako fyzická osoba sám sebe podrobuje jednotnému řízení a že AI tvoří jednotný ekonomický a podnikatelský komplex“. Byť se odvolací soud k námitce, zda i fyzická osoba - nepodnikatel může být řídící osobou koncernu, výslovně nevyjádřil, lze z jeho právního názoru odpověď na uvedenou otázku nepřímo dovodit [vypořádal ji jen fakticky (mlčky)]. K tomu Nejvyšší soud dodává, že z jeho výše označené judikatury vyplývá závěr, že i nepodnikající fyzická osoba může být řídící osobou koncernu, splňuje-li podmínku jednotného řízení podle § 79 odst. 2 z. o. k. (srov. R 100/2020, odstavec 39. a rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 14/2020, odstavec 68.).
19. Dospěl-li odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že dovolatel a společnost AI jsou koncernově propojené subjekty, neboť dovolatel vůči ní (a jejím prostřednictvím i vůči jejím dceřiným společnostem) jako řídící osoba uplatňuje jednotné řízení podle § 79 odst. 2 z. o. k., nijak nevybočil z ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k tomuto závěru, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu