MSPH 96 INS XY
29 NSČR 171/2016-A-55
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci
dlužníka CE Media s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Klimentská
1746/52, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03286592, zastoupeného JUDr.
Michalem Brychtou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 785/2016, o
insolvenčním návrhu věřitelů 1/ T SERVIS s. r. o., se sídlem v Psárech –
Dolních Jirčanech, Jesenická 816, PSČ 252 44, identifikační číslo osoby
26702070, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem, se sídlem v Praze
1, Senovážné náměstí 1464/6, PSČ 110 00, 2/ VEXTOR CAPITAL s. r. o., se sídlem
v Brně, náměstí Svobody 93/22, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 01659839,
a 3/ I. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Ostrouchovem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o dovolání třetí
insolvenční navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
června 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, rozhodl Městský soud v
Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu ze dne 14. ledna
2016, jímž se (tehdy jediný) insolvenční navrhovatel T SERVIS s. r. o. (dále
jen „první insolvenční navrhovatel“) domáhal zjištění úpadku dlužníka CE Media
s. r. o., tak, že insolvenční řízení zastavil (bod I. výroku), rozhodl o
vrácení části uhrazeného soudního poplatku prvnímu insolvenčnímu navrhovateli a
o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku).
Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že:
1/ Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 14. ledna 2016 návrhem prvního
insolvenčního navrhovatele.
2/ Podáním ze dne 14. března 2016 (A-11), doručeným soudu téhož dne, vzal první
insolvenční navrhovatel svůj návrh zpět.
3/ Usnesením ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, insolvenční soud
insolvenční řízení zastavil.
4/ Návrhem (A-14) doručeným insolvenčnímu soudu dne 18. března 2016 přistoupila
do insolvenčního řízení společnost Pavleye Artist Management And Production s.
r. o. (dále jen „společnost P“).
5/ Společnost P postoupila svou pohledávku uplatňovanou v insolvenčním řízení
na společnost VEXTOR CAPITAL s. r. o. (dále jen „druhý insolvenční
navrhovatel“). Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 9. května 2016 (P3-3)
navrhla společnost P, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví tak, že na jeho
místo nastupuje druhý insolvenční navrhovatel.
6/ Návrhem (A-26) doručeným insolvenčnímu soudu dne 12. května 2016 přistoupila
do insolvenčního řízení I. P. (dále jen „třetí insolvenční navrhovatelka“).
Zároveň s tímto návrhem podala odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 16. března 2016, č. j. MSPH 96 INS XY, kterým bylo insolvenční řízení
zastaveno.
7/ Insolvenční soud usnesením ze dne 14. června 2016, č. j. MSPH 96 INS XY,
rozhodl, že do insolvenčního řízení vstupuje místo společnosti P druhý
insolvenční navrhovatel.
K odvolání třetí insolvenční navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví
označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. března
2016, č. j. MSPH 96 INS XY.
Odvolací soud dospěl k závěru, že třetí insolvenční navrhovatelka „netvrdila v
odvolání žádné skutečnosti svědčící o nesprávnosti napadeného usnesení a pouze
namítala své přistoupení k insolvenčnímu návrhu“. Odvolací soud proto měl
rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správné, neboť třetí insolvenční
navrhovatelka nezpochybnila zpětvzetí insolvenčního návrhu prvním insolvenčním
navrhovatelem a k samotnému přistoupení k insolvenčnímu návrhu pak nelze
přihlížet [§ 146 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017 – dále jen
„insolvenční zákon“].
Proti usnesení odvolacího soudu podala třetí insolvenční navrhovatelka
dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním předestřené
otázky (výkladu § 107 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodném znění) v souladu
s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012, uveřejněném pod
číslem 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 98/2012“),
jakož i v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 21/2012,
uveřejněném pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud dovodil, že považuje-li se „další insolvenční návrh“ (v intencích
§ 107 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) za „přistoupení k řízení“ o
původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným
insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení
insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu
soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, „další
insolvenční návrh“, nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního
řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení,
do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 insolvenčního zákona), a že
při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže
insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel
(samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal. V důvodech R 98/2012 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že pro další insolvenční
návrh, který došel insolvenčnímu soudu poté, co původní insolvenční návrh
odmítl pro vady (§ 142 písm. a/ insolvenčního zákona), případně poté, co řízení
o původním insolvenčním návrhu zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který
nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí
původního insolvenčního návrhu (§ 142 písm. b/ insolvenčního zákona),
eventuálně poté, co zamítl původní insolvenční návrh (§ 142 písm. c/ a d/
insolvenčního zákona), se prosadí úprava obsažená v § 107 odst. 1 a 2
insolvenčního zákona s omezeními plynoucími z § 107 odst. 3 insolvenčního
zákona (z pravidla obsaženého v § 107 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém
případě plyne, že námitky, které nemůže v odvolacím řízení uplatnit původní
insolvenční navrhovatel, nenáleží ani dalšímu insolvenčnímu navrhovateli). Jinými slovy řečeno, jestliže po rozhodnutí o zastavení řízení (§ 130 odst. 1
insolvenčního zákona) pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (§ 129 insolvenčního
zákona) do insolvenčního řízení přistoupí podle § 107 insolvenčního zákona nový
insolvenční navrhovatel a podá proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení
řízení odvolání, pak musí přijmout stav (bez dalšího pro něj platí) řízení v
době jeho přistoupení, což mimo jiné znamená, že odvoláním může brojit (pouze)
proti tomu, že v době, kdy bylo insolvenční řízení zastaveno, nebyly pro toto
zastavení splněny podmínky (např.
proto, že zde zpětvzetí návrhu nebylo). Postup podle § 130 odst. 2 insolvenčního zákona je možný pouze za předpokladu,
že k přistoupení podle § 107 insolvenčního zákona dojde do vydání rozhodnutí o
zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (jiným insolvenčním
navrhovatelem). Pro úplnost zbývá dodat, že ačkoliv toto insolvenční řízení vůči dlužníku bylo
zastaveno, úpadek dlužníka byl zjištěn v následně zahájeném insolvenčním řízení
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2017, č. j. MSPH 96 INS XY,
jímž byl současně prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí insolvenční navrhovatelky bylo
odmítnuto a dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení
nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2., části prvním článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dovolatelce a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.