USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice J. N., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 18586/2018, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. listopadu 2024, č. j. KSOL 41 INS 18586/2018, 4 VSOL 502/2024-B-95, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 30. srpna 2024, č. j. KSOL 41 INS 18586/2018-B-88, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku). [2] Schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně (JUDr. Kateřiny Pavlíkové) a zprostil ji funkce (body II. a III. výroku). [3] Rozhodl, že neosvobozuje dlužnici od placení pohledávek: a/ zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, b/ věřitelů k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a c/ věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod IV. výroku).
2. V případě bodu IV. výroku (ohledně podmínek pro osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů) insolvenční soud – vycházeje z § 412 odst. 1 a § 414 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že dlužnice, přes opakované poučení, porušila (zásadní) povinnost podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, jelikož z dědictví po otci nevydala insolvenční správkyni částku 121 390 Kč k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře, ale použila ji na úhradu potřeb svých a své vnučky, kterou má v pěstounské péči, čímž způsobila o více než 10 % nižší uspokojení věřitelů.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. listopadu 2024, č. j. KSOL 41 INS 18586/2018, 4 VSOL 502/2024-B-95, potvrdil odvoláním napadený bod IV. výroku usnesení insolvenční soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje ze stejných zákonných ustanovení a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu že dlužnice (přes opakované poučenía výzvu) porušila povinnost podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona vydat insolvenční správkyni dědický podíl jako mimořádný příjem (z něhož mohlo být uspokojeno dalších 10 % pohledávek) a poškodila tak své věřitele, což odůvodňuje nepřiznání osvobození podle § 414 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Musí insolvenční soud při posuzování předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů ve smyslu § 414 insolvenčního zákona při zjištění jakéhokoli porušení povinností dlužníka (zde konkrétně povinnosti podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), bez dalšího zvažování míry intenzity či významu tohoto porušení a dalších okolností průběhu insolvenčního řízení, rozhodnout o neosvobození dlužníka, respektive, má insolvenční soud procesní možnost dospět k závěru, že zjištěné porušení nemusí být nutně důvodem pro rozhodnutí o neosvobození dlužníka, a je tedy oprávněn dlužníka osvobodit i v případě konstatování porušení? [2] Je v rámci rozhodování podle § 414 insolvenčního zákona nutno brát do úvahy i zásady insolvenčního řízení [zejména, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků (včetně dlužníka) nebyl nespravedlivě poškozen]?
6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že posouzení, zda dlužníka (ne)osvobodí od placení pohledávek, nemůže insolvenční soud učinit na základě jedné izolované skutečnosti (jednoho porušení povinnosti), ale je povinen zabývat se celým průběhem insolvenčního řízení, celkovým chováním dlužníka, plněním jeho dalších povinností a mírou a významem daného porušení povinnosti. S odkazem na argumentaci před soudy nižších stupňů zejména zdůrazňuje, že všechny své další povinnosti v průběhu oddlužení plnila řádně a včas, že její věřitelé byli v oddlužení uspokojeni v neobvykle vysoké míře (88,1972 %), že (pro vytýkané pochybení) nebylo oddlužení zrušeno v jeho průběhu, že řádně vydala celé dědictví po matce i převážnou většinu majetku získaného dědictvím po otci (nemovitý majetek) a toliko jeho část (zděděnou finanční částku) vynaložila na úhradu svých existenčních závazků a že je pěstounkou své vnučky, o kterou pečuje sama, a i když pobírá pěstounský příspěvek, obtížně vychází se svými příjmy. Dovozuje, že kdyby soudy správně zvažovaly všechny skutečnosti, dospěly by k závěru, že porušení oné povinnosti ji nevylučuje z přiznání osvobození od placení pohledávek. III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (18. února 2019) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice i v době od 1. června 2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019. Srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V návaznosti na insolvenční zákon v tomto (rozhodném) znění (z nějž vyšly oba soudy) zkoumal Nejvyšší soud i přípustnost dovolání v dané věci.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že dovolatelka (oproti svému mínění) nepředkládá dovolacímu soudu žádnou dosud neřešenou právní otázku.
12. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu § 412 a § 414 insolvenčního zákona, představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněným pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněným pod číslem 77/2013 Sb. rozh. obč., a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 20/2021, se totiž podávají (mimo jiné) následující závěry (obsahující odpovědi na dovolatelkou položené otázky): [1] Aby dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, musí dlužník v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře plnit všechny povinnosti podle § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona. Nestačí, aby řádně splnil jen některé ze stanovených povinností. [2] Překážku pro přiznání osvobození od placení zbytku dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona nepředstavuje (toliko) bezvýznamné porušení povinnosti (poměřováno možným průběhem insolvenčního řízení), jímž dlužník nezasáhl do poměrů svého insolvenčního řízení způsobem ohrožujícím majetkové zájmy věřitelů. [3] Při rozhodování o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů je insolvenční soud povinen zkoumat splnění dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení bez ohledu na skutečnost, kdy posuzované nesplnění povinnosti (v době po schválení oddlužení) vyšlo najevo.
13. Napadené rozhodnutí je v souladu s těmito závěry, z nichž se též podává správnost posouzení odvolacího soudu, že nevydání dědictvím získané částky 121 390 Kč insolvenční správkyni k mimořádné splátce nad rámec splátkového kalendáře je porušením povinnosti dlužnice podle schváleného způsobu oddlužení, jež brání přiznání osvobození od placení zbytku dluhů.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2025 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu