KSOL 10 INS 19985/2020 29 NSČR 19/2024-B-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. D., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomoucipod sp. zn. KSOL 10 INS 19985/2020, o rozdělení výtěžku zpeněžení nezajištěným věřitelům, o dovolání insolvenčního správce dlužníka Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-72, ve znění unesení ze dne 21. prosince 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-77, takto:
I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-72, ve znění unesení ze dne 21. prosince 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-77, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. října 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-B-67, a proti druhému výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání podané proti bodům II. a IV. usnesení soudu prvního stupně. II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-72, ve znění unesení ze dne 21. prosince 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020, 2 VSOL 526/2023-B-77, zrušuje. V bodu III. výroku se dále zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. října 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-B-67, a věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 16. listopadu 2020, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-A-6, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (J. D.), ustanovil mu insolvenčního správce (Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) a povolil mu oddlužení; následně usnesením ze dne 9. června 2021, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-B-10, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
2. Usnesením ze dne 23. června 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-B-58, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) udělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení (celkem) ve výši 591.914,16 Kč (třem) zajištěným věřitelům dlužníka a „schválil“ insolvenčnímu správci čerpání zálohy na odměnu ve výši 64.459,45 Kč podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“).
3. Po odečtení zálohy na odměnu, celkové výše zajištěných pohledávek a nákladů na správu a zpeněžení zajištěného majetku od výtěžku zpeněžení vznikla hyperocha ve výši 409.306,39 Kč.
4. Podáním ze dne 2. srpna 2023 [ve zprávě o stavu řízení podle § 409 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zveřejněné v insolvenčním rejstříku (B-62)], ve znění podání ze dne 24. srpna 2023 (B-65), požádal insolvenční správce insolvenční soud o schválení zprávy o (dalším) zpeněžování majetku dlužníka (hyperochy) a přiznání odměny za tuto činnost ve výši 74.289,11 Kč v souladu s § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky, neboť se jedná o finanční prostředky získané zpeněžením majetku dlužníka podle § 286 insolvenčního zákona.
5. Na tomto základě insolvenční soud usnesením ze dne 13. října 2023, č. j. KSOL 10 INS 19985/2020-B-67, schválil zprávu o stavu řízení ze dne 2. srpna 2023 (B-62) [bod I. výroku], přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 19.810,43 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby částku ve výši 389.495,96 Kč rozdělil mezi nezajištěné věřitele (bod III. výroku) a aby o tomto rozdělení informoval soud v následující zprávě o plnění oddlužení (bod IV. výroku).
6. Insolvenční soud – odkazuje na § 38 odst. 4, § 398 odst. 3 a § 409 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona a § 3 odst. 2 písm. b/ a c/ vyhlášky – dospěl (mimo jiné) k závěru, že insolvenčnímu správci náleží záloha na odměnu, avšak v nižší výši než jak ji insolvenční správce vyúčtoval, a to z důvodu, že „zpeněžení hyperochy“ spočívá pouze v převodu finančních prostředků (mezi nezajištěné věřitele), které se v majetkové podstatě dlužníka již nacházejí; nejde tudíž o „zpeněžení“, jehož by bylo dosaženo způsobem uvedeným v § 286 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, insolvenčnímu správci náleží odměna za zpeněžení hyperochy podle § 3 odst. 2 písm. c/ vyhlášky a nikoli podle § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky.
7. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením (ve znění opravného usnesení) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok) a odvolání směřující proti bodům II. a IV. výroku usnesení insolvenčního soudu odmítl pro nepřípustnost podle § 10, § 11 a § 91 insolvenčního zákona (druhý výrok).
8. Odvolací soud – odkazuje na § 398 odst. 3, § 406 odst. 3 písm. e/ a § 409 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona a § 3 odst. 2 písm. b/ a c/ vyhlášky – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu a shrnul, že hyperocha vzniklá po zpeněžení zajištěného majetku dlužníka, kterou je dlužník povinen dle usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, nepředstavuje majetek, který by bylo třeba následně zpeněžovat některým ze způsobů upravených v § 286 insolvenčního zákona, jelikož jde o finanční prostředky na účtu majetkové podstaty, které je třeba mezi nezajištěné věřitele toliko rozdělit dle aktuálního distribučního schématu plnění splátkového kalendáře; tudíž za „zpeněžení hyperochy“ náleží insolvenčnímu správci odměna vyčíslená v souladu s § 3 odst. 2 písm. c/ vyhlášky. Odvolací soud tak nepřisvědčil (opačné) argumentaci obsažené v rozhodnutích Vrchního soudu v Praze, na které odkazoval insolvenční správce, neboť ji shledal za rozpornou se zásadou co nejvyššího uspokojení (nezajištěných) věřitelů obsaženou v § 5 písm. a/ insolvenčního zákona.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky „jakým způsobem má být určena odměna insolvenčního správce ze zpeněžení předmětu zajištění v rozsahu hyperochy určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v oddlužení dle právní úpravy účinné od 1. června 2019“, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Dovolatel má za to, že hyperocha představuje finanční prostředky získané zpeněžením zajištěného majetku dlužníka postupem podle § 286 insolvenčního zákona, proto by měla být jeho odměna (za získání hyperochy) stanovena podle § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky.
11. Zdůrazňuje, že tento závěr sdílí i Vrchní soud v Praze, který v několika svých rozhodnutích uvedl, že „hyperocha představuje část čistého výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění, nespotřebovanou pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, kdy toto zpeněžení provedl insolvenční správce podle § 286 insolvenčního zákona, a je třeba ji užít k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. To, pokud jde o odměnu správce, znamená, že výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění v rozsahu hyperochy je tu z pohledu § 3 odst. 2 vyhlášky výtěžkem určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, a to výtěžkem dosaženým zpeněžením provedeným jedním ze způsobů uvedených v § 286 insolvenčního zákona, kterýžto výtěžek přitom v uvedeném rozsahu – ve výši hyperochy – nepokrývá odměna insolvenčního správce stanovená podle § 1 odst. 2 vyhlášky, tudíž z něj náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky.“.
12. Poukazuje na to, že mezi nezajištěné věřitele nerozděluje běžné finanční prostředky (deponované na účtu majetkové podstaty), jako jsou např. srážky ze mzdy, mimořádnou splátku získanou darem od rodiny apod., ale hyperochu, která je přebytkem po zpeněžení věci podle § 286 insolvenčního zákona (kdy musel vyvinout určité úsilí) a uspokojení zajištěného věřitele.
13. Proto má za to, že mu náleží odměna ve výši 74.289,11 Kč vypočítaná podle § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky a mezi nezajištěné věřitele tak „zůstává“ k rozdělení (jen) částka 335.017,28 Kč.
14. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
15. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. Dovolání v dané věci přitom může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
16. V rozsahu, v němž dovolatel napadá část prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o schválení zprávy o stavu řízení dlužníka, není dovolání přípustné již proto, že dovolatel potud nevymezil ani dovolací důvod (ohledně označené části prvního výroku dovolatel v dovolání žádným způsobem neargumentuje) ani v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. K tomu srov. v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
17. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, není dovolání (objektivně) přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013. Jen pro úplnost Nejvyšší soud v této souvislosti dodává, že rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti (podle § 10 písm. b/ a § 11 insolvenčního zákona), jež má (typově) povahu usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, není soud nicméně vázán (srov. § 170 odst. 2 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněné pod číslem 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
18. Ve zbývajícím rozsahu (v němž směřuje proti části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen bod III. výroku usnesení insolvenčního soudu) je však dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu se závěry přijatými Nejvyšším soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v usnesení ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 10/2023.
19. V něm Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že:
[1] Insolvenční správce má při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nárok na odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle § 3 odst. 2 písm. b/ vyhlášky i v případě, kdy je tohoto výtěžku dosaženo coby hyperochy při zpeněžování zajištěného majetku.
[2] Hyperochu nelze považovat za mimořádný příjem podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona; při vydání takto dosaženého výtěžku zpeněžení má insolvenční soud postupovat podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona a po zprávě insolvenčního správce o stavu insolvenčního řízení (pro niž se použije přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu) částku mezi věřitele rozvrhnout podle pravomocného rozhodnutí o (částečném) rozvrhu za obdobného užití ustanovení o rozvrhu v konkursu.
20. Právní posouzení věci odvolacím soudem v tomto směru správné není a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dotčenou část napadeného usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu (jeho bod III. výroku), zrušil Nejvyšší soud v tomto rozsahu i je a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
21. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu