KSBR 47 INS XY
29 NSČR 2/2015-B-115
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci
dlužníka Bas s. r. o., se sídlem v Hodoníně, Brněnská 3497, PSČ 695 01,
identifikační číslo osoby 18200010, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
KSBR 47 INS XY, o volbě člena věřitelského výboru, o dovolání věřitele M. M.,
narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se
sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2013, č. j. KSBR 47 INS XY, 1 VSOL
XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. M. dovolání, jehož přípustnost
vymezuje podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), následovně:
„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva a
mám za to, že by dovolacím soudem měla být právní otázka posouzena jinak“ (str. 2 dovolání, odstavec 1 odůvodnění dovolání). Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání
požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 4/2014“ (které je -
stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu). V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014
citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR
36/2014 nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2014
Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím
soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v
režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená
právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého
svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit“. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS
3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února
2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014,
sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Příslušná pasáž dovolání (str. 2 dovolání, odstavec 1 odůvodnění dovolání) ve
světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani
v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první
o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím
řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31.
prosince 2013 (srov. i
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014,
uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru
(zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. února 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu