KSCB 41 INS 27546/2019
29 NSČR 203/2022-B-1072
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka
Mladá fronta a. s., se sídlem v Praze, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00,
identifikační číslo osoby 49240315, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Ing.
Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, V Kolkovně 921/3,
PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41
INS 27546/2019, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání
věřitele Crane Constancy Investments SE, se sídlem v Praze 2, Vinohradská
343/6, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 07898657, zastoupeného Mgr. Petrem
Houžvičkou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 121/8, PSČ 690 02,
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. KSCB 41 INS
27546/2019, 4 VSPH 589/2022-B-982, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 10. února 2022, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019-B-952,
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil
souhlas s tím, aby insolvenční správkyně (Mgr. Ing. Petra Hýsková) vydala
zajištěnému věřiteli Czech Property Investments, a. s. (dále jen „věřitel
CPI“), výtěžek zpeněžení (ve výroku blíže označených ochranných známek,
dlužníkových pohledávek a internetové domény) ve výši 2 002 091 Kč (bod I.
výroku) a uložil insolvenční správkyni povinnosti související s vydáním výtěžku
zpeněžení (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele Crane Constancy Investments SE (dále jen „věřitel
CCI“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
insolvenčního soudu v bodě I. výroku; odvolání proti bodu II. výroku odmítl.
3. Ze skutkových zjištění obou soudů ve vazbě na obsah spisu plyne, že:
[1] Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-A-87,
insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní dlužníka
ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou. [2] K návrhu insolvenční správkyně ze dne 26. února 2020 insolvenční
soud usnesením ze dne 28. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-15,
jmenoval prozatímní věřitelský výbor ve složení: věřitel CCI, TNM Print s. r. o. a Mail Step a. s. [3] Dne 2. března 2020 se konalo jednání prozatímního věřitelského
výboru, na němž jeho členové projednali žádost dlužníka o úvěrové financování. Členové prozatímního věřitelského výboru jednomyslně přijali toto usnesení:
„Prozatímní věřitelský výbor vzal na vědomí návrhy následujících smluv, které
byly jeho členům zaslané dlužníkem e-mailem dne 28. února 2020 ve 22:54 a
e-mailem dne 1. března 2020 ve 13:36, a sice:
- úvěrové smlouvy mezi CPI jako úvěrujícím a dlužníkem jako
úvěrovaným, na jejímž základě má být dlužníkovi poskytnut zajištěný úvěr až do
výše 45 000 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši repo sazby ČNB plus 0,5 % p. a. (dále též jen „úvěrová smlouva“);
- (i) smlouvy o zřízení zástavního práva k vybraným ochranným
známkám dlužníka;
- (ii) smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám dlužníka z
obchodního styku;
- (iii) smlouvy o zřízení zástavního práva k internetové doméně
dlužníka, v každém případě mezi CPI jako zástavním věřitelem a dlužníkem jako
zástavcem (dále jen „zajišťovací smlouvy“ nebo též „zástavní smlouvy“). Prozatímní věřitelský výbor ve smyslu § 58 odst. 2 písm. c/
insolvenčního zákona ve spojení s § 61 odst. 1 insolvenčního zákona souhlasí s
tím, aby dlužník uzavřel podle § 41 a násl. insolvenčního zákona s CPI úvěrovou
smlouvu a zajišťovací smlouvy.“
[4] Dne 2. března 2020 uzavřel dlužník a věřitel CPI úvěrovou smlouvu a
zástavní smlouvy. [5] Dne 15. května 2020 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Před zahájením přezkumného jednání byla insolvenčnímu soudu datovou schránkou
doručena námitka podjatosti rozhodujícího soudce JUDr. Ing. Zdeňka Strnada,
Ph.D., MPA. (dále jen „Z. S.“), kterou vznesl věřitel A.A.S.I. holding a. s. a
k níž se v průběhu jednání připojili věřitelé Ružinov Immo s. r. o. a Jaromír
Soukup Consulting, s. r. o. (dále jen „věřitel JSC“). Soudce Z. S. námitku
podjatosti považoval za nedůvodnou a v jednání pokračoval. [6] Následná schůze věřitelů rozhodla, že ponechává prozatímní
věřitelský výbor ve funkci. Současně na této schůzi insolvenční soud usnesením
potvrdil volbu věřitelského výboru, s tím, že předsedou byl zvolen věřitel CCI,
který funkci od počátku vykonával. [7] Usnesením ze dne 16. května 2020, č. j. KSCB 26 INS
27546/2019-B-187, insolvenční soud zamítl návrh věřitele JSC ze dne 30. dubna
2020 na povolení reorganizace a prohlásil konkurs na majetek dlužníka; toto
rozhodnutí odvolací soud usnesením ze dne 7. září 2020, č. j. KSCB 26 INS
27546/2019, 2 VSPH 1021/2020-B-295, zrušil (a věc vrátil insolvenčnímu soudu k
dalšímu řízení) z důvodu, že soudce Z. S.
je vyloučen z projednávání a
rozhodování ve věci od počátku řízení. [8] Podáním ze dne 29. září 2020 uplatnil věřitel CPI pohledávku za
majetkovou podstatou ze smlouvy o úvěrovém financování v celkové výši 25 828
832 Kč (z toho 23 239 115 Kč jistina, 531 388 Kč úrok a 2 058 329 Kč úrok z
prodlení). [9] Usnesením ze dne 24. května 2021, č. j. KSCB 41 INS
27546/2019-B-788, insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním částky 25 828 832
Kč věřiteli CPI jako výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Toto rozhodnutí
potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 19. srpna 2021, č. j. KSCB 41 INS
27546/2019, 1 VSPH 753/2021-B-847. [10] Dne 15. prosince 2021 insolvenční správkyně požádala o souhlas s
vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 2 002 091 Kč (zbývající úrok z prodlení)
věřiteli CPI.
4. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 41 odst. 1, § 42, § 58 odst.
2 písm. c/, § 168 odst. 1 písm. f/ a § 298 odst. 1, 2, 3, 4, 7 a 8 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se
ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož úvěrová smlouva a
zástavní smlouvy jsou platné. V této souvislosti poukázal na usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. srpna 2021, sp. zn. 1 VSPH 753/2021, s tím, že od jeho
závěrů nemá důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
5. Dále odvolací soud zdůraznil, že prozatímní věřitelský výbor na
zasedání dne 2. března 2020 udělil dlužníku souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy
a zástavních smluv. Přitom předsedou věřitelského výboru byl zvolen věřitel CCI
(odvolatel, posléze dovolatel). Uzavřel, že pohledávky zajištěného věřitele
jsou pohledávkami za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. f/
insolvenčního zákona, jež se dle § 168 odst. 3 téhož zákona uspokojují kdykoli
po rozhodnutí o úpadku v plné výši. V daném případě je na jejich uspokojení
(vzhledem k zajištění) třeba použít výtěžek zpeněžení předmětu zajištění.
Insolvenční soud tedy postupoval v souladu s § 298 insolvenčního zákona.
6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel CCI dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí
obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího
soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2020, sen.
zn. 29 NSČR 55/2019, 29 NSČR 111/2019, 29 NSČR 141/2019, uveřejněného pod
číslem 66/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 66/2021“),
případně na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena.
8. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:
[1] Jsou zmatečná veškerá rozhodnutí, která učinil podjatý soudce v době
po rozhodnutí o úpadku a před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, jenž bylo
zrušeno pro zmatečnost, i když nebyla napadena žádným opravným prostředkem?
Mělo by se na tato rozhodnutí hledět tak, jako by nebyla vydána?
[2] Jde o platná a účinná rozhodnutí prozatímního věřitelského výboru,
jenž byl ustanoven rozhodnutím soudu, k němuž by mělo být přistupováno tak,
jako by nebylo vydáno?
[3] Je smlouva o poskytnutí úvěrového financování uzavřená mezi
dlužníkem a věřitelem CPI, včetně smluv o zajištění, smlouvou ve smyslu § 41
insolvenční zákona?
9. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že usnesení
insolvenčního soudu ze dne 28. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-15, o
jmenování prozatímního věřitelského výboru je rozhodnutím, k němuž nelze
přihlížet, neboť trpí stejnou vadou zmatečnosti jako „rozhodnutí
B-297“ (myšleno zřejmě usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. května 2020,
č.j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-187), které odvolací soud zrušil ze
zmatečnostních důvodů (z důvodu podjatosti soudce). Podle dovolatele prozatímní
věřitelský výbor nebyl řádně jmenován; nemohl tedy ani udělit souhlas s
úvěrovým financováním a s uzavřením zástavních smluv.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., vypočtených v
§ 238 o. s. ř.) pro posouzení otázky procesního práva, jaký význam má
rozhodnutí, jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu o
prohlášení konkursu na majetek dlužníka z důvodu, že ve věci rozhodoval
vyloučený soudce, pro dříve učiněné (předcházející) rozhodnutí o jmenování
prozatímního věřitelského výboru, neboť jde o věc v rozhodovací praxi
dovolacího soudu dosud neřešenou.
12. Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, která platila v
níže citované podobě, pro věc rozhodné, již v době zahájení insolvenčního
řízení na majetek dlužníka (25. listopadu 2019) a do dnešního dne nedoznala
změn. Z ustanovení § 7 insolvenčního zákona plyne, že nestanoví-li tento zákon jinak
nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá
insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a
není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení
týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy,
jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ustanovení § 41 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce může pro
udržení nebo obnovení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty,
uzavřít za obvyklých obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy obdobné,
jakož i smlouvy na dodávky energií a surovin, včetně smluv o zajištění splnění
těchto smluv (dále jen "úvěrové financování"). Dle ustanovení § 42 insolvenčního zákona majetek získaný z prostředků
poskytnutých v rámci úvěrového financování není předmětem zajištění podle dříve
uzavřených smluv (odstavec 1). Prostředky získané z úvěrového financování lze
použít jen k účelu uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování (odstavec 2). K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dlužník s dispozičními
oprávněními nebo dlužník po dobu trvání moratoria (odstavec 3). Ustanovení § 58 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona stanoví, že věřitelský
výbor zejména uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními
oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování. Podle ustanovení § 168 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona pohledávkami za
majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po
vyhlášení moratoria, jsou pohledávky věřitelů z úvěrového financování. Z ustanovení § 298 insolvenčního zákona vyplývá, že zajištění věřitelé mají
právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva,
pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle
odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky
připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení
osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního
soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na
vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník
podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k
později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek
nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda
návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3).
Náklady spojené se zpeněžením
lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou
nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze
odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Proti rozhodnutí o návrhu
insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou podat
odvolání jen dlužník, insolvenční správce, zajištěný věřitel, jemuž má být
výtěžek vydán, a věřitel, který proti němu podal námitky (odstavec 7). V
případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a
pozemku přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku související se správou
domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku
zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle
odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení po odečtení částek
nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li
insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu
insolvenčního správce (odstavec 8). Podle ustanovení § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
15. Již v usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016,
uveřejněném pod číslem 32/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále
jen „R 32/2017“), Nejvyšší soud mimo jiné vysvětlil, že pro insolvenční řízení
je charakteristické, že se člení na několik relativně samostatných fází. První,
přípravná, fáze začíná podáním insolvenčního návrhu a končí rozhodnutím o
úpadku. Druhá fáze začíná rozhodnutím o úpadku a končí rozhodnutím o způsobu
řešení úpadku (v případě reorganizace rozhodnutím o povolení reorganizace).
Tato fáze nemusí probíhat samostatně, ale může (za podmínek § 148 insolvenčního
zákona) částečně splývat s první fází. Třetí fází začínající rozhodnutím o
způsobu řešení úpadku se provádí přijatý způsob řešení úpadku. Ve čtvrté fázi
dochází k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi
věřitele a ukončení insolvenčního řízení; tato fáze může při reorganizaci
splývat se třetí (realizační) fází.
16. Z R 32/2017 plyne (byť nikoli výslovně), že je-li na základě včasné,
přípustné a důvodné žaloby pro zmatečnost zrušeno pravomocné rozhodnutí
insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, jímž se končí příslušná fáze
insolvenčního řízení, lze si klást otázku, zda zmatečnostní vada řízení, pro
kterou ke zrušení došlo, má vliv na postupy a rozhodnutí insolvenčního soudu,
jež předcházely vydání zrušeného rozhodnutí, jen jde-li o postupy a rozhodnutí
přijaté (učiněné) v rámci téže fáze insolvenčního řízení; na platnost a
účinnost postupů a rozhodnutí přijatých (učiněných) v dříve uzavřených fázích
insolvenčního řízení nemá takové rozhodnutí žádného vlivu. Bylo-li usnesení o
povolení reorganizace rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním
řízení, jímž se končí druhá fáze insolvenčního řízení (a současně jediným
rozhodnutím této fáze insolvenčního řízení, jež mohlo být napadeno žalobou pro
zmatečnost z důvodu uvedeného v§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), pak při
zjištění předmětné zmatečnostní vady nelze bez dalšího (nesouhlasí-li s tím
dotčené osoby) přihlížet ani k těm procesním úkonům nebo opatřením, která
nezákonný soudce v této fázi insolvenčního řízení učinil nebo přijal před
vydáním tohoto rozhodnutí.
17. K tomu srov. R 66/2021 [přijaté v poměrech insolvenční věci dlužníka
HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., které posuzovalo dopady uvedené zmatečnostní
vady insolvenčního řízení (pro kterou insolvenční soud zrušil usnesením ze dne
13. listopadu 2015 usnesení o povolení reorganizace) na schůzi věřitelů konanou
dne 14. července 2014 (tedy v druhé fázi insolvenčního řízení mezi rozhodnutím
o úpadku a rozhodnutím o způsobu řešení úpadku)] a rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněný pod číslem 42/2023
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 42/2023“).
18. Dále je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že bylo-li
(zvláštní) přezkumné jednání vedeno nezákonným soudcem (insolvenční soud byl
nesprávně obsazen ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), lze přihlížet k
jeho výsledku jen tehdy, jestliže dotčená osoba s konáním (zvláštního)
přezkumného jednání souhlasila a jeho průběhem a výsledkem jí nebyla (nemohla
být) způsobena žádná (byť nepříliš významná) procesní újma, kterou by bylo
nutné odstranit jeho opakováním tak, aby se u nově konaného přezkumného jednání
již tato újma neprojevila (nemohla projevit). Srov. opět R 42/2023.
19. V poměrech projednávané věci není (ve vazbě na skutková zjištění, z
nichž vyšly oba soudy) žádných pochyb o tom, že soudce Z. S., který byl určen
projednat a rozhodnout insolvenční věc dlužníka opatřením předsedy Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2019, rozhodoval v první fázi
(od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku) a částečně ve druhé
fázi insolvenčního řízení (od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu
řešení úpadku), když věc byla přidělena soudci JUDr. Miloši Vondráčkovi od 9.
září 2020.
20. V dané věci je rozhodné, že usnesením ze dne 7. září 2020 odvolací
soud zrušil usnesení insolvenčního soudu (a věc mu vrátil k dalšímu řízení) ze
dne 16. května 2020 o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dlužníka a
prohlášení konkursu na majetek dlužníka z důvodu, že od počátku řízení ve věci
rozhodoval vyloučený soudce (Z. S.). Je tedy zřejmé, že i o jmenování
prozatímního věřitelského výboru rozhodoval vyloučený soudce. Závěr plynoucí z
R 32/2017, že při zjištění zmatečnostní vady podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s.
ř. nelze bez dalšího (nesouhlasí-li s tím dotčené osoby) přihlížet k těm
procesním úkonům nebo opatřením, která nezákonný soudce (i) v této fázi
insolvenčního řízení učinil nebo přijal, se obdobně prosadí i v dané věci, kdy
jde o zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
21. Poměřováno závěry shora citované judikatury Nejvyššího soudu je v
projednávané věci podstatné, že dovolatel souhlasil se svým jmenováním do
prozatímního věřitelského výboru (viz usnesení ze dne 28. února 2020), jehož
byl od počátku též předsedou. Na schůzi věřitelů dne 15. května 2020 hlasoval
pro ponechání prozatímního věřitelského výboru ve funkci (§ 62 odst. 2
insolvenčního zákona), přičemž insolvenční soud volbu věřitelského výboru
potvrdil (včetně dovolatele jako předsedy). Dále je zcela zásadní, že dovolatel
jako předseda prozatímního věřitelského výboru souhlasil s uzavřením úvěrové
smlouvy a s uzavřením zástavních smluv (zjištění uvedená v odstavci 3. [3]).
Odtud je zřejmé, že dotčená osoba (dovolatel) dala souhlas jak s ustavením
prozatímního věřitelského výboru, tak i s úvěrovým financováním se zajištěním.
22. V uvedených souvislostech budiž dodáno, že jmenování prozatímního
věřitelského výboru iniciovala insolvenční správkyně právě za účelem uzavření
smlouvy o úvěrovém financování. Jestliže se insolvenční správce rozhodne
úvěrovým financováním zajistit provozování podniku dlužníka, jde o významný
krok, který je nutno předem důkladně předjednat s věřitelským orgánem. Osobou,
která uzavřením smlouvy o úvěrovém financování podstupuje značné riziko
vzhledem k odpovědnosti za škodu nebo jinou majetkovou újmu dle § 37 odst. 3
insolvenčního zákona, je tedy insolvenční správce, nikoli insolvenční soud.
23. Nelze ani pominout skutečnost, že důvody pro vyloučení soudce Z. S.
se nevztahují k jeho rozhodování o jmenování prozatímního věřitelského výboru,
ani bezprostředně nesouvisí s jeho rozhodováním o potvrzení volby věřitelského
výboru na schůzi věřitelů. Odvolací soud totiž shledal důvod pochybovat o
nezaujatosti soudce Z. S. v jeho dosud trvajícím „sporu“ s dlužníkem a jako
skutečnost „umocňující“ závěr o ne/zaujatosti vyhodnotil „obsah, průběh a délku
konání jednání ve dnech 15. května 2020 a 16. května 2020“.
24. Nepřihlížet ke jmenování prozatímního věřitelského výboru a
dovozovat neplatnost úvěrové smlouvy (nebo ji považovat za smlouvu nenaplňující
znaky úvěrového financování) a dovozovat neexistující zajištění (jak požaduje
dovolatel) by znamenalo narušení ústavně chráněného principu právní jistoty
poskytovatele úvěrového financování (věřitele CPI), který uzavíral s dlužníkem
smlouvu o úvěrovém financování až do výše 45 000 000 Kč s přesvědčením, že jeho
úvěrová pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou a bude uspokojena z
výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.
25. Lze tedy shrnout, že k námitce věřitele, který po rozhodnutí o
úpadku dlužníka souhlasil se svým jmenování do prozatímního věřitelského
výboru, jehož členové poté jednomyslně udělili dlužníku souhlas s uzavřením
smlouvy o úvěrovém financování a s uzavřením zástavních smluv dle § 41
insolvenčního zákona, nelze dovozovat neplatnost nebo neexistenci těchto smluv
jen proto, že o jmenování prozatímního věřitelského výboru rozhodoval soudce,
který byl v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí o prohlášení konkursu
na majetek dlužníka rozhodnutím odvolacího soudu vyloučen z projednávání a
rozhodování věci zejména z důvodu pochybností o nepodjatosti pro poměr k
dlužníku.
26. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že právní posouzení věci co do řešení
otázky platnosti úvěrové smlouvy a zástavních smluv, na níž napadené rozhodnutí
spočívá a která byla dovoláním zpochybněna, je správné. Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání věřitele
zamítl jako nedůvodné (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu