KSOL 41 INS 3166/2021 29 NSČR 24/2024-B-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. H., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 3166/2021, o schválení zprávy o stavu insolvenčního řízení, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSOL 41 INS 3166/2021, 3 VSOL 489/2023-B-45, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSOL 41 INS 3166/2021, 3 VSOL 489/2023-B-45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. srpna 2023, č. j. KSOL 41 INS 3166/2021-B-38, schválil zprávu o stavu insolvenčního řízení podle § 409 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 31. ledna 2023 (B-23) [výrok I.], povolil insolvenčnímu správci (Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) čerpat zálohu na odměnu ve výši 48.027,14 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, jejíž vyúčtování provede ve zprávě o splnění oddlužení (výrok II.), uložil insolvenčnímu správci, aby do 15 dnů od právní moci usnesení rozdělil čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty ve výši 944.269,12 Kč mezi nezajištěné věřitele podle distribučního schématu obsaženého ve zprávě pro oddlužení zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 26.
září 2019 (B-4), ve znění případných pozdějších změn (výrok III.) a uložil insolvenčnímu správci, aby rozdělení výtěžku zpeněžení mezi nezajištěné věřitele promítl do následující zprávy o plnění oddlužení (výrok IV.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Dne 31. ledna 2023 (B-23) byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna zpráva o zpeněžování podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy insolvenční správce sdělil, že na účtu majetkové podstaty je deponována částka 1.055.791,26 Kč představující hyperochu ze zpeněžení zajištěného majetku, a to spoluvlastnického podílu o velikosti ? k (označené) nemovitosti.
V řízení eviduje pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a to dlužné výživné ve výši 65.825,- Kč. Současně insolvenční správce požádal o možnost čerpat zálohu na odměnu ve výši 147.900,30 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), když základem pro výpočet odměny je výtěžek zpeněžení ve výši 1.055.791,26 Kč; po odečtení zálohy na odměnu insolvenčního správce a úhrady dlužného výživného zůstává pro nezajištěné věřitele částka 842.064,96 Kč, která bude mezi ně rozdělena dle rozvrhu uvedeného ve zprávě.
2) Dne 29. března 2023 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna zpráva o plnění oddlužení, podle níž činil dluh na výživném k 27. březnu 2023 částku 63.495,- Kč. 3) Vyhláškou ze dne 27. července 2023 (B-37) insolvenční soud zveřejnil zprávu o stavu insolvenčního řízení podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona (B-23) včetně vyjádření (B-26); proti této zprávě nebyly ve stanovené lhůtě podány námitky. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 38 odst. 4, § 304 odst. 4 a 5 a § 409 odst. 2 insolvenčního zákona a z § 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů a o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Vrchního soudu v Olomouci – zdůraznil, že nesouhlasí s výší (insolvenčním správcem) požadované zálohy, která má následně vliv (i) na částku rozdělovanou mezi nezajištěné věřitele.
Jelikož způsobem řešení úpadku dlužníka je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty ? pokračoval insolvenční soud ?
neuplatní se pro výpočet odměny § 1 odst. 4 vyhlášky. Při výpočtu základu, ze kterého bude povolena záloha na odměnu insolvenčního správce, postupoval tak, že od hyperochy ve výši 1.055.791,26 Kč odečetl částku 63.495,- Kč (dlužné výživné); zálohu na odměnu pak vypočítal z částky 992.296,26 Kč, která je určena k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. V souladu s § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky umožnil čerpat insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 4 % z částky 992.296,26 Kč navýšenou o daň z přidané hodnoty, tj. celkem ve výši 48.027,14 Kč. Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 30.
listopadu 2023, č. j. KSOL 41 INS 3166/2021, 3 VSOL 489/2023-B-45, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že insolvenční soud schvaluje zprávu o stavu insolvenčního řízení podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, obsaženou v podání insolvenčního správce doručeném soudu dne 30. ledna 2023 (B-23), a to v jiném než předloženém znění, s tím, že odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 48.027,14 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, a částka určená k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v rozvrhu činí 944.269,12 Kč (první výrok); v bodu III.
výroku usnesení insolvenčního soudu potvrdil (druhý výrok). Insolvenční soud přehlédl, že odvolací soud již ve svém (kasačním) usnesení ze dne 29. června 2023, č. j. KSOL 41 INS 3166/2021, 3 VSOL 330/2023-B-34, vysvětlil, že je-li předložená zpráva o stavu řízení formálně správná a nejsou proti ní vzneseny námitky (případně soud v rámci své dohlédací činnosti nevyzve správce k opravě nebo doplnění zprávy), musí ji insolvenční soud schválit v předloženém znění, ovšem s tím, že ji může schválit v jiném znění, než ve kterém ji předložil insolvenční správce, jde-li o změny nebo doplnění, které nemění základní obsah konečné zprávy, např. koriguje-li insolvenční soud názor
insolvenčního správce na způsob určení jeho odměny. Jakkoli odvolání insolvenčního správce směřovalo (jen) proti výroku III. usnesení insolvenčního soudu, za stavu, kdy insolvenční soud schválil zprávu insolvenčního správce o stavu insolvenčního řízení v tom znění, v němž byla insolvenčním správcem předložena, ačkoli z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že stanovil odměnu insolvenčního správce jinak, než jak ji insolvenční správce vyúčtoval, z čehož také vyplývá (oproti údajům uvedeným ve zprávě o stavu řízení) i rozdílná výše částky, jež je určena k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, přezkoumal odvolací soud usnesení insolvenčního soudu i v souvisejícím výroku I., na němž je závislý výrok odvoláním napadený. Dále odvolací soud – cituje § 38 odst. 1 a 7, § 286 odst. 1, § 304 a § 409 odst. 2 insolvenčního zákona a § 3 odst. 2 písm. b), c) a d) vyhlášky (ve znění účinném od 1.
června 2019) – akcentoval, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty podává insolvenční správce po ukončení veškerého zpeněžování „kvazikonečnou“ zprávu, která je označována jako zpráva o stavu insolvenčního řízení a ve vztahu k níž (insolvenční) zákon odkazuje na přiměřenou aplikaci ustanovení o konečné zprávě v konkursu. Insolvenční soud tak z úřední povinnosti přezkoumá věcnou správnost předložené zprávy, především zkontroluje, zda zpráva obsahuje zákonem požadované náležitosti a zda potřebné údaje jsou v ní zaznamenány a vyúčtovány ve správné výši; v rámci dohledové činnosti může v případě nesrovnalostí udělit pokyn k odstranění chyb a nejasností.
Po (případné) úpravě musí insolvenční soud o této zprávě o stavu insolvenčního řízení uvědomit účastníky (tím, že ji zveřejní vyhláškou) a současně je poučit o tom, že mohou proti ní podat námitky do patnácti dnů od zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V případě řešení úpadku dlužníka oddlužením se zpeněžením majetkové podstaty nelze insolvenčnímu správci přiznat odměnu [§ 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky] z výtěžku zpeněžení určeného k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.
Současně odvolací soud připomenul, že hyperocha (finanční prostředky, které zbyly na účtu majetkové podstaty po zpeněžení zajištěného majetku poté, co byl vydán výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli a byla čerpána záloha na odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění včetně daně z přidané hodnoty) nepředstavuje majetek, který se zpeněžuje některým ze způsobů upravených v § 286 odst. 1 insolvenčního zákona; jde o finanční prostředky na účtu majetkové podstaty, které je třeba mezi nezajištěné věřitele „pouze“ rozdělit podle aktuálního distribučního schématu plnění splátkového kalendáře.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud po právu od částky 1.055.791,26 Kč odečetl částku 63.495,- Kč (dlužné výživné jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) a správně vypočetl odměnu insolvenčního správce z částky 992.296,26 Kč podle § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky ve výši 4 % (39.691,85 Kč); s připočtením daně z přidané hodnoty celkem 48.027,14 Kč. K rozdělení mezi nezajištěné věřitele je tudíž určena částka 944.269,12 Kč. Za stavu, kdy insolvenční soud určil správně výši odměny insolvenčního správce a částky určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, ale v rozporu s tím schválil zprávu o stavu insolvenčního řízení v tom znění, v němž mu byla insolvenčním správcem předložena, odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o.
s. ř.].
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky určení výše odměny insolvenčního správce ze zpeněžení předmětu zajištění v rozsahu hyperochy určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (podle právní úpravy „platné“ od
1. června 2019) dosud Nejvyšším soudem (podle jeho názoru) nezodpovězené. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož mu (i) z hyperochy přísluší odměna jako ze zpeněžování majetku dlužníka podle § 286 insolvenčního zákona ve výši určené § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky, když mezi nezajištěné věřitele nejsou rozdělovány běžné finanční prostředky, nýbrž přebytek po zpeněžení věci nemovité a uspokojení zajištěného věřitele. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s (následnou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná níže citovaná ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky v aktuálním znění.
Podle ustanovení § 38 insolvenčního zákona insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 7).
Podle ustanovení § 286 odst. 1 insolvenčního zákona majetkovou podstatu lze zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu, d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce a) 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, b) z výtěžku zpeněžení dosaženého způsoby podle § 286 insolvenčního zákona určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, zahrnujícího i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, od 0 - 1 mil.
Kč 9 %, od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč 90 000 Kč + 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč, od 10 mil. Kč do 50 mil. Kč 450 000 Kč + 3 % z částky přesahující 10 mil. Kč, od 50 mil. Kč do 500 mil. Kč 1 650 000 Kč + 2 % z částky přesahující 50 mil. Kč, od 500 mil. Kč 10 650 000 Kč + 1 % z částky přesahující 500 mil. Kč, c) 4 % z výtěžku zpeněžení dosaženého jinými způsoby určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, zahrnujícího i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, a d) při zpeněžení majetku sloužícího k zajištění částku určenou podle § 1 odst. 1 a 2.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněném pod číslem 93/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že insolvenční zákon (ani jiné právní předpisy) neupravuje žádná další kritéria pro uplatnění výjimky (nad rámec § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) z obecné povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
V usnesení ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 10/2023, Nejvyšší soud dospěl při řešení (shodné) právní otázky [určení výše odměny insolvenčního správce ve vazbě na hyperochu vzniklou při zpeněžení zajištěného majetku (tamní) dlužnice] k závěrům, které se uplatní v poměrech projednávané věci
následovně:
a) Podle schváleného způsobu oddlužení (plnění plátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty) spadaly do majetkové podstaty dlužníka určené ke zpeněžení i jeho nemovité věci, které zajišťovaly pohledávky zajištěného věřitele V rozsahu, v němž výtěžek zpeněžení převyšoval částku připadající na (plné) uspokojení zajištěného věřitele a nároky insolvenčního správce, jde o výtěžek zpeněžení určený pro nezajištěné věřitele (hyperochu dosaženou zpeněžením zajištěného majetku).
b) Peněžní prostředky určené k rozvržení mezi nezajištěné věřitele byly získány zpeněžením majetkové podstaty způsobem uvedeným v § 286 písm. c) insolvenčního zákona, tj. prodejem majetku mimo dražbu, konkrétně zpeněžením kupní smlouvou. Není zde tak žádný prostor k úvaze, že by šlo o výtěžek zpeněžení dosažený „jiným způsobem“ (než podle § 286 insolvenčního zákona) ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky. Skutečnost, že jde o hyperochu po vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (a úplném uspokojení jejich pohledávek), nemá na uvedené vliv.
c) Insolvenční správce má při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nárok na odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky i v případě, kdy je tohoto výtěžku dosaženo coby hyperochy při zpeněžování zajištěného majetku.
Ke shora uvedenému Nejvyšší soud v důvodech usnesení ze dne 30. dubna 2024, sen. zn. 29 NSČR 65/2023, doplnil, že argumentace soudů nižších stupňů týkající se vzájemného vztahu § 286 a § 293 insolvenčního zákona, ve vazbě na způsob určení odměny insolvenčního správce z (rozdělení) hyperochy, je právně nevýznamná již proto, že směšuje (obecné) způsoby zpeněžení majetkové podstaty, jimiž lze zpeněžit majetek dlužníka, se (zvláštními) podmínkami, za nichž lze zpeněžit zajištěný majetek dlužníka. Jinak řečeno, i zajištěný majetek je zpeněžován některým ze způsobů určených § 286 insolvenčního zákona. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu