KSUL 74 INS 7695/2021 29 NSČR 26/2024-B-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem, se sídlem v Praze, Francouzská 299/98, PSČ 101 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS 7695/2021, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021, 2 VSPH 896/2023-B-105, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 4. července 2023, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-B-88, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku), uložil dlužníku a jeho plátcům mzdy povinnosti ohledně příjmů dlužníka (body II. a IV. výroku), určil zpeněžitelný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka a rozhodl o zpeněžení majetku, který se případně stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [body V. a VI. výroku], a uložil insolvenční správkyni povinnosti související se schválením oddlužení (bod VII. výroku).
2. Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí insolvenčního soudu, když předchozí dvě usnesení (ze dne 10. května 2022, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-B-25, a ze dne 21. prosince 2022, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-B-48), jimiž insolvenční soud rovněž (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, k odvolání věřitele L. Š. (dále jen „věřitel L. Š.“) Vrchní soud v Praze zrušil (usneseními ze dne 30. srpna 2022, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021, 2 VSPH 884/2022-B-42, a ze dne 15. února 2023, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021, 2 VSPH 119/2023-B-65) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání věřitele L. Š. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že oddlužení dlužníka se neschvaluje proto, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
4. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: [1] Insolvenční soud usnesením ze dne 26. dubna 2021, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-A-3, vyhlásil na návrh dlužníka mimořádné moratorium s účinností od 26. dubna 2021 do 26. července 2021 a usnesením ze dne 27. července 2021, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-A-11, zamítl návrh dlužníka na prodloužení moratoria o další tři měsíce. [2] Dne 28. července 2021 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 4. listopadu 2021, č. j. KSUL 74 INS 7695/2021-A-22, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. [3] Dne 10. března 2022 byl doručen insolvenčnímu soudu hlasovací lístek věřitele L. Š. s námitkami nepoctivého záměru dlužníka, které byly aktualizovány v podání věřitele L. Š. ze dne 4. dubna 2022. Tyto námitky byly založeny zejména na tvrzení, že dlužník a/ zkreslil kvórum pro prodloužení moratoria, b/ neuvedl věřiteli pravdivé informace při zřízení zástavního práva, c/ přistupuje lehkomyslně a nedbale k řešení finančních problémů, d/ přistupuje pasivně k plnění povinností v insolvenčním řízení a e/ zatajil své příjmy. [4] Dne 22. května 2023 se uskutečnil informativní výslech dlužníka.
5. Odvolací soud především konstatoval, že smyslem dalšího řízení (po zrušujících rozhodnutích odvolacího soudu) bylo poskytnout dlužníku možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které vyšly v insolvenčním řízení najevo a které odůvodňovaly předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Zdůraznil, že insolvenční správkyně ve vyjádření ze dne 2. srpna 2023 mimo jiné uvedla, že dlužník jí dosud neposkytl požadované vysvětlení a informace, nereagoval na její výzvy ze dne 1. června 2023, 19. června 2023 a 27. července 2023 a přístup dlužníka je nadále nedbalý a laxní. Podle insolvenční správkyně dlužník znemožnil výkon jejích práv a povinností (zejména podání žalob o neúčinnost právních jednání) a ani po dlužníkem tvrzené rekonstrukci účetnictví nejsou doklady úplné a přesné.
6. Odvolací soud, odkazuje na blíže označenou judikaturu Nejvyššího soudu, dospěl na rozdíl od insolvenčního soudu (i s přihlédnutím k vyjádření insolvenční správkyně) k závěru, že přístup dlužníka k plnění povinností nesvědčí o jeho snaze poctivě se vypořádat s věřiteli. Shledal, že (i) na základě (nových) skutečností vyšlých v řízení najevo dlužník vskutku sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr.
7. K námitkám o nepoctivém záměru dlužníka přijal odvolací soud následující závěry.
8. Při uzavření zástavní smlouvy ze dne 16. října 2020 dlužník nejednal s věřitelem L. Š. poctivě, když prohlásil, že na zástavě neváznou žádná zástavní práva. Dne 11. září 2020 totiž uzavřel s jiným věřitelem zástavní smlouvu, podle níž mělo (mohlo) vzniknou zástavní právo k téže zástavě. I když návrh na vklad byl v zástavní smlouvě ze dne 11. září 2020 vázán na nedodržení smluvních povinností dlužníka, dlužník měl věřitele L. Š. na tuto skutečnost minimálně upozornit, aby věřitel L. Š. mohl včas podat návrh na vklad.
9. Insolvenční soud se ani nyní nevypořádal s tím, že oproti seznamu závazků, který dlužník připojil k návrhu na prodloužení mimořádného moratoria, v němž uvedl čtyři věřitele s pohledávkami v celkové výši 22 371 303 Kč a o němž prohlásil, že je úplný a správný, vyšlo najevo, že celkový počet věřitelů je téměř 5násobný a celkový souhrn pohledávek o 3 000 000 Kč vyšší. Vysvětlení dlužníka, že tak učinil na doporučení advokáta, neobstojí. Potud odvolací soud poukázal na § 127a odst. 8 větu první insolvenčního zákona.
10. Vysvětlení dlužníka na jednání dne 22. května 2023, že v únoru a březnu 2021 obdržel od společnosti HBT LINE, s. r. o. za dodané zboží peněžní prostředky ve výši cca 2 000 000 Kč, které použil na splácení svých dluhů, není věrohodné v situaci, kdy dlužník k doložení toho, komu a kolik z této částky hradil, předložil jen doklad označený jako splátky půjček 2021, z nějž plyne, že v období od 3. února 2021 do 19. března 2021 uhradil šest půjček v celkové výši 4 400 000 Kč. Zatajením předmětného příjmu dlužník významně ztížil insolvenční správkyni možnost zkoumat, jak bylo s majetkem dlužníka naloženo.
11. Odvolací soud nesouhlasí s názorem insolvenčního soudu, že na straně dlužníka došlo ke zlepšení komunikace s insolvenční správkyní. Nesdílí ani závěr insolvenčního soudu, že nesplnění všech povinností dlužníka při zjišťování majetkové podstaty nelze hodnotit jako pasivní a lehkomyslný přístup či nepoctivý záměr. Odvolací soud setrvává na závěru, že nedbalému přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení nasvědčuje to, že i přes opakované výzvy dlužník nepředložil insolvenční správkyni úplné účetnictví. Argumentace dlužníka, že účetnictví vedla manželka, jež mu neposkytla součinnost, jde pak k tíži dlužníka. O nedbalém a nepoctivém záměru dlužníka svědčí i okolnosti vztahující se k vozovému parku dlužníka, k výrobní lince a ke skladovým zásobám respirátorů.
12. Závěrem odvolací soud uvedl, že okolnosti týkající se údajně chybného přihlášení pohledávek věřitele L. Š., údajného mylného odhadu míry uspokojení pohledávek věřitele L. Š. v režimu zajištěných pohledávek a odhadované míry uspokojení věřitelů (jak je posuzoval insolvenční soud) nevypovídají ničeho o tom, zda jsou dány důvody oddlužení dlužníka neschválit.
13. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž
namítá nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že dovolání zamítne jako nedůvodné.
14. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, zda byly naplněny zákonné předpoklady nepoctivého záměru dlužníka, když „v intencích posuzovaného případu“ tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem řešena.
15. Dovolatel oponuje závěru odvolacího soudu, že jeho přístup svědčí o nepoctivém záměru při podání návrhu na povolení oddlužení, nikoliv o snaze dlužníka vypořádat se s věřiteli. V tomto ohledu snáší argumenty na podporu názoru, že všechny dílčí závěry, na základě nichž odvolací soud dovodil jeho nepoctivý záměr, jsou nesprávné. Poukazuje rovněž na „nepřiléhavost“ odvolacím soudem citované judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatel shrnuje, že jeho přístup k plnění povinností není pasivní ani lehkomyslný; v průběhu celého řízení prokazatelně vykazuje snahu řešit úpadkovou situaci a uspokojit pohledávky věřitelů, s tím, že s výjimkou věřitele L. Š. se předpokládá uspokojení věřitelů v plné výši.
16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
17. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
18. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (na kterou přiléhavě odkázal i odvolací soud), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci.
19. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce zkoumání poctivosti záměru dlužníka ustálena v závěru, podle kterého ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomu je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. již např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
20. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
21. V usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), Nejvyšší soud formuloval závěr, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.
22. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 414 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií § 405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017.
23. Ze shora ustaveného judikatorního rámce zejména plyne, že nepoctivý záměr dlužníka je třeba vždy zkoumat v každém konkrétním případě samostatně při zohlednění všech skutečností, které v řízení vyjdou najevo. Odvolací soud dostatečně zohlednil specifika dané věci v tom smyslu, že před zahájením insolvenčního řízení insolvenční soud vyhlásil na návrh dlužníka mimořádné moratorium. Vysvětlil, že seznam závazků sice již není (od 1. června 2019) povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, avšak je povinnou přílohou návrhu na prodloužení mimořádného moratoria. Potud hodnotil skutečnosti uvedené dlužníkem se závěrem, že jeho seznam závazků obsahoval (i přes prohlášení dlužníka o správnosti a úplnosti) neúplné a zkreslující údaje.
24. Odvolací soud vyhodnotil chování dlužníka před zahájením insolvenčního řízení i v jeho průběhu. Přihlédl přitom (i) ke zprávě insolvenční správkyně, z níž činil zásadní zjištění ohledně přístupu dlužníka k insolvenčnímu řízení a plnění jeho povinností. Závěr odvolacího soudu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, nevybočuje z mezí shora označené (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k závěru o existenci nepoctivého záměru dlužníka, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.
25. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o schválení oddlužení.
To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu