KSOS 34 INS 21097/2018 29 NSČR 26/2025-B-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice D. K., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 21097/2018, o dovolání dlužnice zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, PSČ 733 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. července 2024, č. j. KSOS 34 INS 21097/2018, 2 VSOL 248/2024-B-167, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 11. dubna 2024, č. j. KSOS 34 INS 21097/2018-B-146, ve znění (opravného) usnesení ze dne 19. dubna 2024, č. j. KSOS 34 INS 21097/2018-B-148, udělil insolvenčnímu správci dlužnice (Smrčka a Kubálek v. o. s.) souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1 (J. F.) ve výši 544.395,- Kč a zajištěnému věřiteli č. 17 (A. Ch.) ve výši 26.945,- Kč, s tím, že má vyplatit tyto částky zajištěným věřitelům do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci, aby podal písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zajištěným věřitelům do třiceti dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a povolil mu zálohu na odměnu ve výši 62.218,93 Kč (výrok III.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice usnesením ze dne 29. července 2024, č. j. KSOS 34 INS 21097/2018, 2 VSOL 248/2024-B-167, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. a III.
Odvolací soud – odkazuje na § 289 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům nebyly podány žádné námitky; insolvenční soud tak po přezkumu (důvodného a správného) odpočtu výše nákladů spojených se zpeněžením a správou předmětu zajištění po právu udělil insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům. K námitce dlužnice, podle níž (vykonatelné a zajištěné) pohledávky zajištěných věřitelů nikdy neexistovaly a neexistují, doplnil, že „námitky pravosti přihlášené pohledávky lze uplatnit v rámci přezkumu, případně v řízení o určení pravosti popřené pohledávky“.
V insolvenčním řízení dlužnice ? pokračoval odvolací soud ? však nebyla popřena pohledávka zajištěného věřitele č. 1 (byla v plné výši zjištěna). Pohledávku zajištěného věřitele č. 17 popřel insolvenční správce (co do pravosti, výše a pořadí) na přezkumném jednání dne 30. srpna 2022. Rozsudkem ze dne 14. března 2023, č. j. 18 ICm 2687/2022-33, který nabyl právní moci dne 21. srpna 2023, insolvenční soud zamítl žalobu, jíž se insolvenční správce domáhal určení, že pohledávka tohoto věřitele ve výši 26.945,- Kč není po právu; rozsudkem ze dne 29.
srpna 2023, č. j. 18 ICm 2763/2022-37, který nabyl právní moci dne 18. ledna 2024, pak insolvenční soud určil, že shora uvedená pohledávka je co do pořadí pohledávkou zajištěnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když odvolací soud se (podle jejího názoru) odchýlil od (označené) judikatury Nejvyššího soudu, jde-li „o přerušení řízení navržené dlužnicí“ z důvodu dosud nerozhodnutých řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 ICm 2284/2022, v nichž jsou řešeny otázky, které mohly mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci.
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud nezabýval námitkou (uplatněnou v předchozích fázích insolvenčního řízení a v odvolání), ve které poukázala na (označená) řízení; přitom tato námitka „jednoznačně směřuje k návrhu na postup soudu“ podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Navíc – pokračuje dovolatelka – insolvenční soud nemůže povolit uspokojení věřitelů, není-li řádně zjištěna majetková podstata dlužnice v insolvenčním řízení, do které jsou v dané věci „neoprávněně přibrány věci a peněžní prostředky, které dlužnici nenáleží“; jde o prostředky spravované dlužnicí coby správkyní dědictví. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že přerušení insolvenčního řízení není přípustné (§ 84 odst. 1 část věty první před středníkem insolvenčního zákona); srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 123/2014, uveřejněného pod číslem 127/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2025, sen.
zn. 29 NSČR 10/2025. Ve vztahu k dalším dovolacím námitkám dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem spatřuje dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Konečně Nejvyšší soud (nad rámec výše uvedeného) dodává, že nepřihlížel k dalším podáním označeným jako dovolání a podepsaným (jen) dlužnicí, která nemá právnické vzdělání (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2025 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu