KSBR 56 INS 1208/2023 29 NSČR 27/2024-B-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice L. Š., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 56 INS 1208/2023, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Filipem Gerykem, advokátem, se sídlem ve Vyškově, Palánek 254/12a, PSČ 682 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2023, č. j. KSBR 56 INS 1208/2023, 3 VSOL 488/2023-B-14, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 26. září 2023, č. j. KSBR 56 INS 1208/2023-B-9, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]: [1] Neschválil oddlužení dlužnice (L. Š.), jelikož se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (bod III. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod IV. výroku), s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje potud z ustanovení § 314 odst. 1, 389 odst. 1 písm. b/, § 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Insolvenční soud sdílí názor insolvenčního správce, že dlužnice je vedena nepoctivým záměrem, jelikož v době, kdy již měla dluhy, jež mají být řešeny oddlužením, kupní smlouvou ze dne 14. října 2022 prodala označené nemovité věci za částku 425.000 Kč (tedy za částku o 875.000 Kč nižší, než byla hodnota nemovitostí), přičemž kupní cenu nepoužila k úhradě dluhů, nýbrž pro svou osobní potřebu (210.000 Kč přeposlala obratem na účet jiné osoby).
4. Prohlášení konkursu na majetek dlužnice je odůvodněno tím, že dlužnice má zpeněžitelný majetek postačující alespoň částečně k uspokojení věřitelů.
5. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. prosince 2023, č. j. KSBR 56 INS 1208/2023, 3 VSOL 488/2023-B-14, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 395 odst. 1 a/ a odst. 2 a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona, jakož i ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 14/2012“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněného pod číslem 112/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 112/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč., a usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 63 – dospěl po přezkoumání označených výroků napadeného usnesení k následujícím závěrům:
7. Insolvenční soud rozhodl správně, jestliže neschválil oddlužení, neboť poté, co bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a dlužnici bylo povoleno oddlužení, vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení spočívající v nepoctivém záměru dlužnice.
8. Dlužnice 14. října 2022 (3 měsíce před zahájením insolvenčního řízení) prodala podíl na nemovitostech, které zdědila, za kupní cenu 425.000 Kč, ačkoli podle ocenění v pozůstalostním řízení činila hodnota podílu 1.300.000 Kč. V té době dlužila 7 věřitelům, jejichž pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení a zjištěné v celkové výši 1.634.008,54 Kč z kupní ceny neuhradila.
9. Nepoctivost počínání dlužnice spatřuje odvolací soud již v tom, že v době těsně předcházející podání návrhu na povolení oddlužení přistoupila k prodeji svého nejhodnotnějšího majetku a až po prodeji zahájila insolvenční řízení. Pro posouzení poctivosti počínání dlužnice není podstatné, zda prodejem bylo dosaženo ceny obvyklé, ale že dlužnice přistoupila k prodeji místo toho, aby podala insolvenční návrh.
10. Dalším důvodem pro závěr o nepoctivosti dlužnice je, že kupní cenu získanou prodejem nemovitostí použila k uspokojení jen některých svých věřitelů (sestry a „lichvářů“).
11. Oba tyto důvody, každý sám o sobě a tím spíše v jejich kombinaci, dosahují intenzity předpokladu pro závěr o nepoctivosti počínání dlužnice.
12. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani argumentace dlužnice o nevýhodnosti prohlášení konkursu pro přihlášené věřitele, neboť insolvenční zákon žádný takovýto důvod pro schválení oddlužení při zjištění nepoctivého záměru dlužníka nestanoví.
13. Insolvenční soud následně správně prohlásil konkurs na majetek dlužnice, neboť dlužnice má zpeněžitelný majetek, z něhož mohou být alespoň částečně uspokojeni věřitelé. II. Dovolání a vyjádření k němu
14. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované R 112/2012.
15. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatelka (s odkazem na závěry obsažené v R 112/2012) tím, že se v dosavadním průběhu insolvenčního řízení neúspěšně snažila vysvětlit, že svůj lehkomyslný přístup k financím změnila a své ekonomické potíže chce řešit smysluplnou cestou; při podání návrhu na povolení oddlužení nebyla vedena nepoctivým záměrem.
17. K prodeji majetku, místo toho, aby podala insolvenční návrh, přistoupila proto, že jí bylo lichváři vyhrožováno, že neuhradí-li dluhy, bude ublíženo jí, její rodině a budou se jí „stávat různé nehody“. III. Přípustnost dovolání
18. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
19. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
20. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním otevřených otázek (k výkladu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž plynou následující závěry:
21. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (R 86/2013).
22. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona) [R 86/2013].
23. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (R 14/2012).
24. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií § 405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl) [usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017].
25. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatelky není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře).
26. Lze dodat, že dovolatelka sice uvádí v dovolání důvody, pro které by měl soud omluvit to, proč peníze získané prodejem nemovitostí použila na úhradu dluhů u lichvářů, vysvětlení, proč před ostatními věřiteli upřednostnila také úhradu dluhu své sestře, však nenabízí.
27. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání usnesení (výroku) o prohlášení konkursu.
28. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč., jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu