Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 28/2014

ze dne 2014-03-31
ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.28.2014.1

KSPA 44 INS XY 29 NSČR 28/2014-P12-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka R. D., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 12, o dovolání věřitele č. 12 TONSTAV-SERVICE s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Okružní 630, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 63907887, zastoupeného JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, U Malše 128/8, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. KSPA 44 INS XY, 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Usnesením ze dne 19. března 2012, č. j. KSPA 44 INS XY, odmítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „insolvenční soud“) – s poukazem na ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – pro opožděnost přihlášku pohledávky věřitele č. 12 TONSTAV-SERVICE s. r. o. ve výši 266.600,- Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

K odvolání věřitele č. 12 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Dovolání věřitele č. 12 proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. V dovolání věřitel, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněné pod číslem 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, namítá, že insolvenční soud neměl dlužníku povolit oddlužení, neboť dlužník nesplňuje podmínky přípustnosti oddlužení a účelově a dlouhodobě se vyhýbá plnění svých závazků.

Dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci zjevně nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.; viz i usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Odvolací soud v napadeném usnesení shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že

dovolatel podal přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení opožděně. Tento závěr dovolatel nijak nezpochybňuje.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2014

Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu