KSCB 44 INS 10526/2022 29 NSČR 29/2024-B-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Z. V., zastoupeného JUDr. Filipem Pundou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100, PSČ 377 01, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 10526/2022, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2023, č. j. KSCB 44 INS 10526/2022, 1 VSPH 1064/2023-B-79, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soudu v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 18. září 2023, č. j. KSCB 44 INS 10526/2022-B-65, ve znění usnesení ze dne 24. října 2023, č. j. KSCB 44 INS 10526/2022-B-75, neschválil oddlužení dlužníka (Z. V.) pro nepoctivý záměr (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku), a uložil insolvenční správkyni povinnost každé 3 měsíce podávat zprávu o stavu insolvenčního řízení (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dlužník podal dne 20. června 2022 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. K osvědčení svého úpadku označil dlužník dvě pohledávky. První pohledávka věřitele Lesostavby Třeboň a. s. (dále jen „věřitel L“), ve výši 285 756,50 Kč, představující povinnost dlužníka zaplatit věřiteli L náhradu nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 179/2015, v němž se dlužník vůči věřiteli L domáhal zaplacení 434 473 Kč s příslušenstvím z důvodu provedení víceprací na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem L dne 6. listopadu 2012, jíž se dlužník zavázal k provedení stavebních izolačních prací (dále jen „smlouva o dílo“). Konečným rozhodnutím ve věci byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. ledna 2022, č. j. 7 Co 1182/2021-443, jenž nabyl právní moci dne 7. března 2022. Jako druhou označil dlužník pohledávkou věřitele B2M.CZ s. r. o. (dále jen „věřitel B“), ve výši 7 852,90 Kč, splatnou dne 5. března 2022. Tuto pohledávku doložil pouze upomínkou k úhradě, věřitel B ji pak do insolvenčního řízení dlužníka vůbec nepřihlásil. [2] Z účtu dlužníka vedeného u MONETA Money Bank, a. s. (dále jen „banka“) odešly v březnu 2022 tři větší platby v celkové výši 80 660 Kč [včetně platby, jíž dlužník dne 22. března 2022 uhradil pohledávku společnosti AAA poptávka s. r. o. (dále jen „společnost A“) ve výši 7 260 Kč]. V témže období dlužník vybral z bankomatu hotovost v celkové výši 317 800 Kč z téhož účtu. Tyto operace (s finančními prostředky ve výši bezmála 400 000 Kč) prováděl v době, kdy pohledávky, jimiž v insolvenčním návrhu dosvědčoval svůj úpadek, měly vůči němu činit 293 609,40 Kč. [3] Dlužník podal insolvenční návrh pět dnů poté, co dne 15. června 2022 nabyl právní moci (druhý) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. května 2022, č. j. 7 Co 137/2022-649, jímž mu bylo uloženo zaplatit věřiteli L na nákladech řízení 320 806,11 Kč. V tomto řízení, vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 159/2014, se dlužník jako žalobce domáhal po věřiteli L zaplacení částky 81 034 Kč s příslušenstvím jako pozastávky platby ze smlouvy o dílo. [4] Pohledávky, které přihlásila banka do insolvenčního řízení dlužníka, se staly splatnými až 21. června 2022, respektive 27. června 2022, tedy poté, co dlužník podal insolvenční návrh. [5] Usnesením ze dne 21. června 2022, č. j. KSCB 44 INS 10526/2022-A-5, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.
3. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že se dlužník v okamžiku podání insolvenčního návrhu skutečně ocitl v úpadkové situaci, když měl v této době minimálně dva věřitele, jejichž pohledávky byly více než 30 dnů po splatnosti, a to věřitele L s pohledávkou ve výši 285 756,50 Kč a Mgr. Janu Kalistovou, soudní exekutorku, s pohledávkou ve výši 6 655 Kč z titulu náhrady nákladů exekuce, a tyto pohledávky nebyl schopen uhradit. Sám však k úpadkové situaci přispěl tím, že v březnu 2022 opakovanými výběry z bankomatu „zkrátil“ finanční prostředky na svém účtu o 317 800 Kč a provedl z tohoto účtu (vedle dalších) tři velké platby v celkové výši přesahující 80 000 Kč.
4. Ve vztahu ke schválení dlužníkova oddlužení insolvenční soud uvedl, že zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu činil kroky k tomu, aby věřitelům ztížil, omezil či znemožnil částečné uspokojení jejich pohledávek. Dle insolvenčního soudu lze jen stěží usuzovat, že se dlužník poctivě snažil vypořádat se s věřitelem L, jestliže se dozvěděl o tom, že dne 7. března 2022 nabyl právní moci rozsudek, podle nějž má tomuto věřiteli uhradit pohledávku ve výši 285 756,50 Kč, a následně mezi 13. a 31. březnem 2022 postupně vybral ze svého účtu částku v celkové výši 274 600 Kč, aniž z ní uhradil byť jen část oné pohledávky. Upozornil rovněž na úzkou časovou souvislost mezi právní mocí (druhého) rozsudku (15. června 2022) a podáním insolvenčního návrhu. Na tomto základě dospěl insolvenční soud k důvodnému předpokladu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr.
5. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. a II. a odvolání proti bodu III. výroku odmítl.
6. Odvolací soud – cituje § 7, § 395 odst. 1 a 2, § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006. Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 218 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2012“), ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), a ze dne 31.
ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63 – se ztotožnil se skutkovými zjištěními insolvenčního soudu i s jeho právnímu závěry. Konstatoval, že se zřetelem ke zjištěným okolnostem (zejména k tomu, že dlužník v březnu 2022 opakovanými výběry z bankomatu „zkrátil“ finanční prostředky na svém účtu o 317 800 Kč a provedl z tohoto účtu vedle dalších plateb tři velké platby v celkové výši přesahující 80 000 Kč, a že dne 21. března 2022 uhradil společnosti A částku 7 260 Kč, tedy uhradil pohledávku stejného charakteru a obdobné výše jako je pohledávka věřitele B, kterou dokládal svůj úpadek) lze důvodně předpokládat, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr.
Závěrem zdůraznil, že důvodný předpoklad dlužníkova nepoctivého jednání pro přijetí rozhodnutí o neschválení oddlužení postačuje. Proto odvolací soud nepokládal za potřebné hodnotit další dlužníkovo jednání.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla řešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věcí (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se oddlužení schvaluje, nebo rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dlužník brojí proti odvolacím soudem dovozenému důvodnému předpokladu, že návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Za otázku dovolacím soudem neřešenou považuje posouzení, zda k takovému předpokladu může vést okolnost, že před úpadkem hradil závazky spojené s provozem běžícího „podniku“ ve snaze úpadek odvrátit. Namítá, že v březnu 2022 nebyl v úpadku a provedenými platbami žádného věřitele nezkracoval nebo neupřednostňoval. Do úpadkové situace se dostal až v důsledku exekučního postižení jeho majetku v květnu 2022 a tuto situaci řešil podáním insolvenčního návrhu. Provádění plateb při provozování „podniku“ před faktickým úpadkem by tak nemělo být posuzováno ve prospěch závěru o jeho nepoctivém záměru.
9. Insolvenční správkyně ve vyjádření má rozhodnutí o neschválení oddlužení za opodstatněné.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou, na kterou Nejvyšší soud dále odkazuje.
13. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně zkoumání poctivosti záměru dlužníka ustálena v závěrech, podle kterých ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomu je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. již R 14/2012.
14. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 414 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení § 405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017.
15. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017).
16. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. K tomu srov. R 112/2012.
17. V poměrech projednávané věci odvolací soud zohlednil chování dovolatele před zahájením insolvenčního řízení. Odvolací soud upozornil, že dlužník prokazoval svou úpadkovou situaci existencí dvou pohledávek, které však byl s ohledem na následně provedené finanční převody v době jejich splatnosti schopen zaplatit. Odkázal také na zjištění insolvenčního soudu, ze kterých byla nápadná časová souvislost mezi jednáním dlužníka a nabytím právní moci dvou rozsudků, dle nichž měl dlužník plnit věřiteli L, když po nabytí právní moci prvního rozsudku dlužník disponoval s prostředky postačujícími k úhradě mu uložené povinnosti, avšak z (vykonatelné) pohledávky věřitele L neuhradil ani část, a následně po nabytí právní moci druhého rozsudku podal insolvenční návrh s návrhem na oddlužení.
18. Úvahu odvolacího soudu, podle níž dlužník návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledoval nepoctivý záměr, a která nijak nevybočuje z mezí (shora označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenou, a to ani na základě argumentů dlužníka obsažených v dovolání.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu