MSPH 92 INS 16628/2023 29 NSČR 29/2025-B-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka G. G., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 16628/2023, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025, č. j. MSPH 92 INS 16628/2023, 5 VSPH 1332/2024-B-53, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 18. října 2024, č. j. MSPH 92 INS 16628/2023-B-37, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] neschválil oddlužení dlužníka (G. G.) pro nepoctivý záměr (bod IV. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod V. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. ledna 2025, č. j. MSPH 92 INS 16628/2023, 5 VSPH 1332/2024-B-53, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech IV. a V. výroku.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 395 odst. 1 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že zamlčení majetku v seznamu majetku představuje jednu z typických okolností, které „významně indikují nepoctivý záměr dlužníka“; tomu nasvědčuje i „pestrý charakter zamlčeného majetku“ („významné“ majetkové podíly v obchodních společnostech, pohledávka značné výše, vlastnictví nemovitého majetku, který pochází z účasti dlužníka na podnikatelské činnosti). Neuvedení takového majetku, respektive jeho zamlčení, dává podklad pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka, který se na počátku insolvenčního řízení „prezentoval“ jako nemajetný důchodce.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Dovolatel předkládá (podle obsahu dovolání) Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, jestliže v insolvenčním návrhu neuvedl veškerý svůj majetek.
6. Věřitel č. 2 (R. A.) ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
8. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (20. října 2023) se v tomto řízení uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
9. Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jenž může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je při posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení ustálena v následujících závěrech:
11. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
12. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.
13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 414 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení § 405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017.
14. Z toho, že dlužník v seznamu majetku neoznačí část svého majetku, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. K tomu srov. opět R 86/2013.
15. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnost, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatele není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře) a Nejvyšší soud nemá důvod ji v mezích své přezkumné činnosti jakkoli korigovat. Hodnota a charakter majetku dovolatele (včetně nemovitého), který vyšel najevo až v průběhu insolvenčního řízení plně umožňuje závěr, že dovolatel jednal v nepoctivém záměru (uváděje v seznamu majetku výslovně, že vlastní jen „věci osobní potřeby“) ve snaze vyhnout se poctivému vypořádání s věřiteli.
16. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě V. výroku o prohlášení konkursu na majetek dovolatele, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.
17. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dovolatele má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.
18. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč., jakož i (k přípustnosti dovolání) např. R 86/2013.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu