KSHK 41 INS 11753/2021 29 NSČR 33/2024-B-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. S., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 11753/2021, o schválení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dlužníka, o dovolání věřitele NEY spořitelního družstva, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26137755, zastoupeného JUDr. Janem Szewczykem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Veleslavínova 93/10, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2023, č. j. KSHK 41 INS 11753/2021, 4 VSPH 911/2023-B-73, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 4. července 2023, č. j. KSHK 41 INS 11753/2021-B-61, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka J. S. (bod I. výroku). [2] Schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dlužníka (INS-SPRÁVCE v. o. s.) ve výši 548.881,54 Kč (sestávající z odměny ve výši 12.705 Kč, z hotových výdajů ve výši 2.541 Kč, z odměny za přezkum tří přihlášek pohledávek ve výši 907,50 Kč a z odměny z výtěžku zpeněžení zajištění ve výši 532.728,04 Kč) s tím, že tato částka již mu byla uhrazena v průběhu oddlužení (bod II. výroku). [3] Zprostil funkce insolvenčního správce (bod III. výroku). [4] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bod IV. výroku). [5] Zrušil povinnost plátce příjmů provádět srážky pro účely insolvenčního řízení (bod V. výroku). [6] Uložil insolvenčnímu správci, aby deponovaný přeplatek na splátkách ve výši 38.468,66 Kč vrátil dlužníku do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (pokud tak již neučinil) [bod VI. výroku].
2. K odvolání zajištěného věřitele NEY spořitelního družstva Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2023, č. j. KSHK 41 INS 11753/2021, 4 VSPH 911/2023-B-73, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 2, § 3 odst. 2 písm. a/ a d/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“) – přitakal správnosti závěrů insolvenčního soudu o výši přiznané odměny a hotových výdajů, dodávaje, že neshledal žádný opodstatněný ani zákonný důvod, jenž by mohl vést k moderaci (případnému snížení) odměny insolvenčního správce (z částky 548.881,54 Kč na částku 182.960,51 Kč, jak v odvolání požadoval zajištěný věřitel), když insolvenční správce v daném řízení nijak nepochybil, naopak po celou dobu postupoval s odbornou péčí a ve společném zájmu věřitelů, jakož i v souladu se zásadami, na nichž insolvenční řízení spočívá (§ 5 insolvenčního zákona). II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Porušil insolvenční správce některou ze svých povinností, když nevzal v potaz argumentaci věřitele týkající se způsobu zpeněžení majetku (nemovitosti) dlužníka přímým prodejem namísto veřejnou dražbou, když v přímém prodeji by majetek byl zpeněžen za vyšší cenu než ve veřejné dražbě, a tedy přímým prodejem majetku by došlo k vyššímu uspokojení věřitelů, a pokud ano, je takové porušení důvodem ke snížení odměny insolvenčního správce dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona? [2] Porušil insolvenční správce některou ze svých povinností, když svým jednáním, respektive nekonáním, způsobil prodlení, v jehož důsledku došlo ke značnému snížení hodnoty majetku (nemovitosti) dlužníka, a pokud ano, je takové porušení důvodem ke snížení odměny insolvenčního správce dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona?
5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout coby nedůvodné. III. Přípustnost dovolání
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, totiž dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
10. Již ze způsobu, jakým dovolatel formuloval otázky, o jejichž zodpovězení Nejvyšší soud žádá, je patrno, že základem těchto otázek jsou vlastní skutkové předpoklady dovolatele, z nichž napadené rozhodnutí nevychází. Při formulaci otázky č. 1 dovolatel skutkově předjímá, že „v přímém prodeji by majetek byl zpeněžen za vyšší cenu než ve veřejné dražbě“ a při formulaci otázky č. 2 dovolatel skutkově předjímá, že insolvenční správce „svým jednáním, respektive nekonáním, způsobil prodlení, v jehož důsledku došlo ke značnému snížení hodnoty majetku (nemovitosti) dlužníka“.
11. Z napadeného rozhodnutí se přitom podává (srov. odstavec 14. jeho odůvodnění), že v postupu insolvenčního správce při zpeněžování majetku neshledal odvolací soud ve skutkové rovině žádné pochybení (nedovodil ani prodlení), přičemž také dovodil, že přesvědčení zajištěného věřitele, že prodejem majetku mimo dražbu by bylo dosaženo vyšší míry uspokojení (než prodejem ve veřejné dražbě) nemá žádné věcné opodstatnění.
12. K tomu lze doplnit, že v návaznosti na otázku č. 1 je napadené rozhodnutí souladné se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněného pod číslem 16/2018 Sb. rozh. obč., v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení (jak jsou obsaženy v ustanovení § 286 odst. 1 insolvenčního zákona) insolvenčním správcem sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí.
13. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z § 170 písm. f/ insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu