KSOS 40 INS 1551/2008 29 NSČR 40/2024-B-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka KUBDAT Software, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25351036, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 1551/2008, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. dubna 2023, č. j. KSOS 40 INS 1551/2008, 3 VSOL 176/2023-B-150, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 11. ledna 2023, KSOS 40 INS 1551/2008-B-138, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že se věřitelé uspokojují do výše 16,8241524 % jejich nezajištěných pohledávek tak, že věřiteli č. 1 (M. M.) náleží částka 11 867,76 Kč, věřiteli č. 2 (L. K.) náleží částka 125 478,71 Kč a věřiteli č. 3 (Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územnímu pracoviště Ostrava II) náleží částka 105 799,69 Kč (bod I. výroku), a uložil insolvenčnímu správci (Mgr. Petru Poločkovi, dále též jen „P. P.“), aby splnil rozvrhové usnesení do 30 dnů ode dne právní moci usnesení a podal písemnou zprávu o splnění rozvrhového usnesení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 28. dubna 2022, č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-99, insolvenční soud schválil konečnou zprávu insolvenčního správce a vyúčtování jeho odměny a výdajů. [2] Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 15. prosince 2022 insolvenční správce předložil návrh rozvrhového usnesení, ve kterém uvedl, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku. [3] Výtěžek zpeněžení majetkové podstaty činí 300 019,19 Kč. Pohledávky za majetkovou podstatou činily 56 879 Kč a nezajištěným věřitelům zůstává 243 140,19 Kč. Po podání konečné zprávy byl na účet majetkové podstaty připsán úrok ve výši 5,97 Kč. Celková částka k rozdělení nezajištěným věřitelům tak činí 243 146,16 Kč.
3. Insolvenční soud – cituje § 306 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – určil, že věřitelé budou uspokojeni poměrně do výše 16,8241524 %, a určil částky, které mají být věřitelům vyplaceny.
4. K odvolání dlužníka a věřitele č. 2 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud, cituje § 306 a § 307 insolvenčního zákona a judikaturu Nejvyššího soudu, uvedl, že rozvrhové usnesení má všechny náležitosti předepsané zákonem a proti konkrétním částkám, které mají být vyplaceny jednotlivým věřitelům na uspokojení jejich pohledávek, odvolatelé žádné námitky nevznesli.
6. Odvolacími námitkami dlužníka a věřitele č. 2 se odvolací soud nezabýval, neboť jsou obsahově shodné s námitkami, jimiž věřitel č. 2 brojil proti konečné zprávě (a dlužník se domáhal zproštění insolvenčního správce), které jsou v řízení o vydání rozvrhového usnesení nepřípustné.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek dovolacím soudem neřešených, uplatňuje dovolací důvod podle §
241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněném pod číslem 134/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 84/2018.
11. Uzavřel-li odvolací soud, že argumentace dovolatele (spočívající ve výhradách k postupu insolvenčního správce a k průběhu insolvenčního řízení) není způsobilá zpochybnit předpoklady pro vydání rozvrhového usnesení, které vychází z pravomocného usnesení o schválení konečné zprávy, odpovídá jeho závěr shora citované judikatuře Nejvyššího soudu.
12. K námitce dovolatele, že P. P. není oprávněn vykonávat funkci insolvenčního správce (a tedy ani předložit konečnou zprávu) Nejvyšší soud konstatuje, že podle obsahu insolvenčního spisu byl P. P. ustanoven do funkce insolvenčního správce rozhodnutím schůze věřitelů dne 11. srpna 2008, téhož dne potvrzeným usnesením insolvenčního soudu (B-12, B-14), a dosud nebyl zproštěn funkce insolvenčního správce. K poukazu dovolatele na to, že podal návrh na zproštění insolvenčního správce funkce, lze pak uvést, že tento návrh byl pravomocně zamítnut (viz usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. října 2021, č. j. KSOS 40 INS 1551/2008-B-85, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2022, č. j. KSOS 40 INS 1551/2008, 3 VSOL 593/2021-B-92).
13. Dovolání nečiní přípustným ani argumentace dlužníka zpochybňující způsob doručování soudních rozhodnutí insolvenčnímu správci. Je tomu tak především proto, že i kdyby mělo jít o „vadu“ řízení, spočívající v doručování do „nepříslušné“ datové schránky, šlo by o „vadu na úkor“ insolvenčního správce. Dovolatel tak nemůže poukazovat na údajnou vadu řízení, která se nedotýká jeho procesních práv.
14. Nadto je zjevné, že dovolatelem tvrzená vada řízení v posuzované věci není dána. Nejvyšší soud vysvětlil již v plenárním stanovisku ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, že sice platí, že písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti je třeba adresátu – fyzické osobě – doručovat do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti, avšak účinky doručení písemnosti nastanou i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby za podmínek § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu spisu pak plyne, že insolvenční správce datovou schránku, do které mu byly písemnosti zasílány, aktivně využíval pro komunikaci s insolvenčním soudem, osobně nenamítal nesprávnost doručování a se zaslanými písemnostmi se byl schopen seznámit.
15. Závěrem Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že nemá za opodstatněné pochybnosti dovolatele o protiústavnosti § 241 o. s. ř. Ústavní soud totiž již usnesením pléna ze dne 14. září 2000, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000, odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh na zrušení části občanského soudního řádu zakotvující povinné zastoupení dovolatele s odůvodněním, že povinné zastoupení advokátem v některých typech soudního řízení (včetně řízení o dovolání) není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu