MSPH 78 INS 9884/2023 29 NSČR 40/2025-A-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TESLA, akciová společnost, se sídlem v Praze 9, Rubeška 215/1, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 00009709, zastoupeného Mgr. Bc. Martinou Viktorií Šotkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, PSČ 130 00, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ P. Ch. a 2/ KF Property Rubeška s. r. o., se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 878/2, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 06695787, zastoupeného JUDr. Markétou Surgovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 9884/2023, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2025, č. j. MSPH 78 INS 9884/2023, 1 VSPH 47/2025-A-78,
Dovolání se odmítá.
1. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 15. října 2024, č. j. MSPH 78 INS 9884/2023-A-62, v jeho bodech I. až III. výroku, jimiž insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ P. Ch. (dále jen „navrhovatel P. CH.“) a 2/ KF Property Rubeška s. r. o. (dále jen „navrhovatel KF“) tak, že zjistil úpadek dlužníka TESLA, akciová společnost, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Stanislavu Vohradskou.
2. Odvolací soud - odkazuje na § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ a d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2011“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 206/2017 – dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1, 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona. Přisvědčil závěru insolvenčního soudu o pluralitě věřitelů, s tím, že „je věcí až přezkumného jednání stanovit, v jakém rozsahu bude ten který věřitel v závěrečné rozvrhové fázi uspokojován“. Úpadek dlužníka měl za osvědčený na základě zohlednění pohledávek dalších věřitelů (dle přezkumného listu a upraveného seznamu přihlášek). Jednotlivé věřitele a výši jejich pohledávek pak odvolací soud rozvedl v odstavci 24. odůvodnění se závěrem, že souhrn označených splatných závazků dlužníka výrazně převyšuje majetek dlužníka (zůstatky na účtech ve výši 690 125,08 Kč a 21 052,06 EUR). Přitom pohledávky 11 (vyjmenovaných) věřitelů (včetně navrhovatele KF) byly splatné déle než tři měsíce před 15. říjnem 2024.
3. Dále odvolací soud konstatoval, že dlužník řádně nesplnil soudem uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona; byla tak založena domněnka jeho platební neschopnosti též ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona, kterou dlužník nijak nevyvrátil.
4. K námitce dlužníka, že insolvenční soud rozhodl po jednání bez jeho účasti, odvolací soud uvedl, že insolvenční soud v důvodech svého usnesení tento postup přesvědčivě vysvětlil. Dále odvolací soud zdůraznil, že dlužník odvolací argumentaci omezil na procesní výhrady, aniž by napadl usnesení insolvenčního soudu co do věcného obsahu (co do závěrů o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem). Odvolací soud přitom vyhověl požadavku dlužníka a nařídil ve věci jednání, které však proběhlo v nepřítomnosti dlužníka, jehož zástupce (člen představenstva Eduard Kučera) toliko sdělil, že je pracovně mimo Prahu a nestihne se včas vrátit. Byly tak dány podmínky pro jednání v nepřítomnosti dlužníka ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které dosud nebyly v jeho rozhodovací praxi řešeny. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto otázky: a/ Lze v insolvenčním řízení konat jednání bez účasti dlužníka, který se včas a řádně omluvil a požádal o odročení, přičemž výslovně projevil vůli se jednání osobně účastnit? b/ Může soud rozhodnout o úpadku, aniž by přihlédl k doložené existenci finančních prostředků dlužníka převyšujících tvrzené závazky? c/ Lze považovat návrh na zahájení insolvenčního řízení za důvodný, pokud není řádně osvědčen úpadek dlužníka podle § 103 a násl. insolvenčního zákona?
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
8. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v té jeho části, kterou potvrdil usnesení insolvenčního soudu i v jiných (dalších) výrocích, než v bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka. Ve vztahu k těmto jiným výrokům však dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše uvedené právní otázky se těchto výroků zjevně netýkají) a ohledně těchto výroků dovolatel v dovolání žádným způsobem ani neargumentuje. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud bez dalšího odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Body II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu mají povahu výroků závislých na výroku o zjištění úpadku dlužníka. V režimu § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy ty výroky, proti kterým bylo odvolání přípustné (body II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu) byly automaticky odklizeny (zrušeny), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům (proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by tyto výroky nemohly samostatně obstát. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka, Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti podle § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Námitkou, podle níž mu soudy nižších stupňů neumožnily účastnit se jednání o insolvenčním návrhu a odepřely mu možnost se k tomuto návrhu vyjádřit, dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (respektive i v aktuálním znění), jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud ani pro zodpovězení druhé položené otázky, jíž se dovolatel snaží zpochybnit závěr obou soudů o osvědčení jeho úpadku ve formě platební neschopnosti. Především nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že dlužník měl více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. K tomu srov. závěr odvolacího soudu, který měl za doložené (mimo pohledávek obou navrhujících věřitelů, viz odstavec 27. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) též splatné pohledávky dalších 10 přihlášených věřitelů (vyjmenovaných v odstavci 24. odůvodnění).
12. Nejvyšší soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené ani úvahy odvolacího soudu vedoucí k závěru, že dovolatel (dlužník) nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona). V dané věci dosahovaly pohledávky dalších přihlášených věřitelů (mimo navrhujících věřitelů) celkové výše přesahující 2 500 000 Kč a finanční prostředky dlužníka představovaly částku cca 1 200 000 Kč.
13. To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněné pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. K tomu, že nesplnění povinnosti předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona uložené insolvenčním soudem signalizuje neochotu dlužníka podrobit se pravidlům insolvenčního řízení a že tato nečinnost dlužníka ztěžuje (se zřetelem k povaze seznamů) insolvenčnímu soudu prověření majetkové situace dlužníka a tím zasahuje do práv a právem chráněných zájmů dlužníkových věřitelů, srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 NSČR 13/2019, uveřejněného pod číslem 99/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
15. Třetí předestřená otázka rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť její formulace je zavádějící. V poměrech dané věci totiž odvolací soud dospěl k závěru, že úpadek dlužníka osvědčen byl. Nadto, byl-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil splatnou pohledávku za dlužníkem (§ 141 odst. 2 insolvenčního zákona).
16. K výhradě dovolatele, že odvolací soud nemohl vycházet ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 6. ledna 2025, neboť insolvenční soud ji v době rozhodování neměl k dispozici, srov. závěry R 14/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; sobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu