MSPH 78 INS 9884/2023
29 NSČR 40/2025-A-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka
TESLA, akciová společnost, se sídlem v Praze 9, Rubeška 215/1, PSČ 190 00,
identifikační číslo osoby 00009709, zastoupeného Mgr. Bc. Martinou Viktorií
Šotkovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, PSČ 130 00,
o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ P. Ch. a 2/ KF Property Rubeška s. r. o., se
sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 878/2, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby
06695787, zastoupeného JUDr. Markétou Surgovou, advokátkou, se sídlem v Praze
5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
MSPH 78 INS 9884/2023, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 13. února 2025, č. j. MSPH 78 INS 9884/2023, 1 VSPH 47/2025-A-78,
Dovolání se odmítá.
1. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ze dne
15. října 2024, č. j. MSPH 78 INS 9884/2023-A-62, v jeho bodech I. až III.
výroku, jimiž insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ P. Ch.
(dále jen „navrhovatel P. CH.“) a 2/ KF Property Rubeška s. r. o. (dále jen
„navrhovatel KF“) tak, že zjistil úpadek dlužníka TESLA, akciová společnost,
prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil
JUDr. Stanislavu Vohradskou.
2. Odvolací soud - odkazuje na § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ a d/
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29
NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 14/2011“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
července 2019, sen. zn. 29 NSČR 206/2017 – dospěl shodně s insolvenčním soudem
k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti ve smyslu § 3
odst. 1, 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona. Přisvědčil závěru insolvenčního
soudu o pluralitě věřitelů, s tím, že „je věcí až přezkumného jednání stanovit,
v jakém rozsahu bude ten který věřitel v závěrečné rozvrhové fázi uspokojován“.
Úpadek dlužníka měl za osvědčený na základě zohlednění pohledávek dalších
věřitelů (dle přezkumného listu a upraveného seznamu přihlášek). Jednotlivé
věřitele a výši jejich pohledávek pak odvolací soud rozvedl v odstavci 24.
odůvodnění se závěrem, že souhrn označených splatných závazků dlužníka výrazně
převyšuje majetek dlužníka (zůstatky na účtech ve výši 690 125,08 Kč a 21
052,06 EUR). Přitom pohledávky 11 (vyjmenovaných) věřitelů (včetně
navrhovatele KF) byly splatné déle než tři měsíce před 15. říjnem 2024.
3. Dále odvolací soud konstatoval, že dlužník řádně nesplnil soudem
uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního
zákona; byla tak založena domněnka jeho platební neschopnosti též ve smyslu § 3
odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona, kterou dlužník nijak nevyvrátil.
4. K námitce dlužníka, že insolvenční soud rozhodl po jednání bez jeho
účasti, odvolací soud uvedl, že insolvenční soud v důvodech svého usnesení
tento postup přesvědčivě vysvětlil. Dále odvolací soud zdůraznil, že dlužník
odvolací argumentaci omezil na procesní výhrady, aniž by napadl usnesení
insolvenčního soudu co do věcného obsahu (co do závěrů o úpadku dlužníka a jeho
řešení konkursem). Odvolací soud přitom vyhověl požadavku dlužníka a nařídil ve
věci jednání, které však proběhlo v nepřítomnosti dlužníka, jehož zástupce
(člen představenstva Eduard Kučera) toliko sdělil, že je pracovně mimo Prahu a
nestihne se včas vrátit. Byly tak dány podmínky pro jednání v nepřítomnosti
dlužníka ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř.,
argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při
jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, jakož i otázek, které dosud nebyly v jeho rozhodovací praxi
řešeny. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto otázky:
a/ Lze v insolvenčním řízení konat jednání bez účasti dlužníka, který se včas a
řádně omluvil a požádal o odročení, přičemž výslovně projevil vůli se jednání
osobně účastnit?
b/ Může soud rozhodnout o úpadku, aniž by přihlédl k doložené existenci
finančních prostředků dlužníka převyšujících tvrzené závazky?
c/ Lze považovat návrh na zahájení insolvenčního řízení za důvodný, pokud není
řádně osvědčen úpadek dlužníka podle § 103 a násl. insolvenčního zákona?
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
8. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v
té jeho části, kterou potvrdil usnesení insolvenčního soudu i v jiných
(dalších) výrocích, než v bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka. Ve vztahu
k těmto jiným výrokům však dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku § 241a
odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše uvedené právní
otázky se těchto výroků zjevně netýkají) a ohledně těchto výroků dovolatel v
dovolání žádným způsobem ani neargumentuje. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud
bez dalšího odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. K vymezení
přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Body II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu mají povahu výroků
závislých na výroku o zjištění úpadku dlužníka. V režimu § 242 odst. 2 písm. a/
o. s. ř. by tedy ty výroky, proti kterým bylo odvolání přípustné (body II. a
III. výroku usnesení insolvenčního soudu) byly automaticky odklizeny (zrušeny),
kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž
odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve
výroku o zjištění úpadku dlužníka. To však nic nemění na skutečnosti, že
směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům (proti té části výroku usnesení
odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v
bodech II. a III. výroku), nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné
důvody, pro které by tyto výroky nemohly samostatně obstát. Srov. k tomu
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011,
uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i
(k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen.
zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
9. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného
usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku
o zjištění úpadku dlužníka, Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné
jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti podle §
238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil
tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k
řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Námitkou, podle níž mu soudy nižších stupňů neumožnily účastnit se
jednání o insolvenčním návrhu a odepřely mu možnost se k tomuto návrhu
vyjádřit, dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu
řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím
důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení
proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (respektive i v
aktuálním znění), jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
11. Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud ani pro zodpovězení
druhé položené otázky, jíž se dovolatel snaží zpochybnit závěr obou soudů o
osvědčení jeho úpadku ve formě platební neschopnosti. Především nemá Nejvyšší
soud žádné pochybnosti o tom, že dlužník měl více věřitelů a peněžité závazky
po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. K tomu srov. závěr odvolacího
soudu, který měl za doložené (mimo pohledávek obou navrhujících věřitelů, viz
odstavec 27. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) též splatné pohledávky
dalších 10 přihlášených věřitelů (vyjmenovaných v odstavci 24. odůvodnění).
12. Nejvyšší soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené ani úvahy odvolacího
soudu vedoucí k závěru, že dovolatel (dlužník) nevyvrátil domněnku své platební
neschopnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ a d/ insolvenčního zákona). V dané věci
dosahovaly pohledávky dalších přihlášených věřitelů (mimo navrhujících
věřitelů) celkové výše přesahující 2 500 000 Kč a finanční prostředky dlužníka
představovaly částku cca 1 200 000 Kč.
13. To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána)
některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona,
zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné
závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá)
přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě
svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební
neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním
řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch
věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském
insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněné pod číslem 45/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. K tomu, že nesplnění povinnosti předložit seznamy uvedené v § 104
odst. 1 insolvenčního zákona uložené insolvenčním soudem signalizuje neochotu
dlužníka podrobit se pravidlům insolvenčního řízení a že tato nečinnost
dlužníka ztěžuje (se zřetelem k povaze seznamů) insolvenčnímu soudu prověření
majetkové situace dlužníka a tím zasahuje do práv a právem chráněných zájmů
dlužníkových věřitelů, srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února
2020, sen. zn. 29 NSČR 13/2019, uveřejněného pod číslem 99/2020 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
15. Třetí předestřená otázka rovněž přípustnost dovolání nezakládá,
neboť její formulace je zavádějící. V poměrech dané věci totiž odvolací soud
dospěl k závěru, že úpadek dlužníka osvědčen byl. Nadto, byl-li osvědčen úpadek
dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí
o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil splatnou pohledávku
za dlužníkem (§ 141 odst. 2 insolvenčního zákona).
16. K výhradě dovolatele, že odvolací soud nemohl vycházet ze zprávy
insolvenční správkyně ze dne 6. ledna 2025, neboť insolvenční soud ji v době
rozhodování neměl k dispozici, srov. závěry R 14/2011 a usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod
číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; sobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu