MSPH 94
INS 23403/2021
29
NSČR 41/2025-B-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka P. G.,
zastoupeného Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem, se sídlem v Praze 6,
Mrkvičkova 1350/44, PSČ 163 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
MSPH 94 INS 23403/2021, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele č. 3
Čokoládová Manufaktura s. r. o., se sídlem v Teplicích, Zemská 481/35, PSČ 415
01, identifikační číslo osoby 03724476, zastoupeného JUDr. Jiřím Rouskem,
advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2025, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021, 4
VSPH 247/2024-B-73, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2025, č. j. MSPH 94 INS
23403/2021, 4 VSPH 247/2024-B-73, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.
ledna 2024, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021-B-50, ve znění usnesení ze dne 8.
listopadu 2024, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021-B-69, se zrušují a věc se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Usnesením ze dne 16. ledna 2024, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021-B-50,
ve znění usnesení ze dne 8. listopadu 2024, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021-B-69,
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] schválil
oddlužení dlužníka (P. G.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty (bod III. výroku) a zamítl námitky věřitele č. 3 (Čokoládová
Manufaktura s. r. o.) a věřitele č. 2 (A. Z.) [body XVII. a XVIII. výroku].
2. Šlo přitom o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když
předchozí usnesení ze dne 30. března 2023, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021-B-27,
jímž insolvenční soud (mimo jiné) oddlužení dlužníka neschválil (bod III.
výroku), řízení zastavil (bod IV. výroku), rozhodl o odměně a náhradě hotových
výdajů insolvenčního správce (bod V. až VII. výroku) a zprostil ho funkce (bod
VIII. výroku), zrušil v bodech III. až VIII. výroku Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 23. května 2023, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021, 4 VSPH
503/2023-B-34, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání věřitelů č. 2 a 3 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.
ledna 2025, č. j. MSPH 94 INS 23403/2021, 4 VSPH 247/2024-B-73, potvrdil
usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 50, § 54 odst.
1, § 104 odst. 1 písm. b/, § 395 odst. 1 písm. a/, § 399 odst. 1, § 400, § 401,
§ 402, § 403 odst. 2, § 405 odst. 1, § 418 odst. 3 a § 414 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném
do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu –
uzavřel, že podle obsahu insolvenčního spisu se dlužník plně vyjádřil k
námitkám věřitelů a dodatečně doložil i veškerý svůj majetek nacházející se či
registrovaný na Ukrajině a v Litvě. Odvolací soud konstatoval, že nemá žádný
důvod nevěřit dlužníku, že jde o majetek jen obtížně zpeněžitelný, protože se
nachází „přímo ve středu již několikaletého válečného konfliktu“. Po
insolvenčním správci pak nelze (ani) nijak spravedlivě požadovat, aby za těchto
podmínek zjišťoval stav a rozsah tohoto majetku na Ukrajině. K údajně
„zatajenému“ movitému majetku dlužníka (vozidla a motocykl) připomněl, že
slouží k zajištění a jeho zpeněžení tak přichází v úvahu pouze v případě
udělení pokynu zajištěným věřitelem. Nadto dlužník navýšil svůj příjem, uhradil
do majetkové podstaty plnění od dárce a také výtěžek zpeněžení motocyklu
(patřícího manželce). Ohledně údajného zatajení závazků na Ukrajině a v Itálii
odvolací soud doplnil, že dlužník již nemá povinnost předkládat seznam závazků.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 3 dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
judikatury dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1
o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Dovolatel předkládá (podle obsahu dovolání) Nejvyššímu soudu k
zodpovězení otázku, zda dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval
nepoctivý záměr. Míní, že dlužník nevynakládá veškeré úsilí ke spravedlivému
uspokojení věřitelů, jelikož dosažené příjmy neodpovídají jeho vzdělání a
schopnostem. Upozorňuje na skutečnost, že v průběhu insolvenčního řízení prodal
dlužník motocykl spřízněné osobě za nepřiměřenou cenu; vedle toho dlužník
cestuje a prezentuje se jako „majitel tří úspěšných pražských restaurací“.
Dovolatel rovněž upozorňuje, že dlužník zatajil nemovité věci na Ukrajině,
jejichž hodnota může dosahovat „až 35 000 dolarů“, jakož i movité věci
nacházející se na Ukrajině a v Litvě. Nadto dlužník v seznamu závazků neuvedl
zahraniční věřitele, čímž se rovněž vědomě dopustil nepoctivého jednání.
7. Dovolatel má dále za to, že usnesení odvolacího soudu je
nepřezkoumatelné, protože se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami
a neodůvodnil, proč se na danou věc nevztahuje označená judikatura Nejvyššího
soudu.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
9. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném
do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb.,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb.,
kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů
rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích,
ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst.
1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu
2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
10. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v
posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu
s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
§ 104
(1) Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit
(…)
b/ seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen „seznam
závazků“), nespojil-li s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení,
(…)
(3) V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny
osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková
práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s
dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v
seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně
uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a
proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo
na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede
je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky
nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění,
včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí
osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede,
zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. (4) Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech
výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené
seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. § 128
(…)
(3) Insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 a
případně též výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity předložil i
dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhovatel
vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost
dlužníku vždy. Seznam majetku, výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity
zveřejní v takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku. (…)
§ 395
(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem
ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,
a/ že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b/ že dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle §
168 odst. 2 písm. a), přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů
pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí
být nižší než tato pohledávka, a dále ani pohledávky podle § 169 odst. 1 písm. e) a § 390a odst. 5. (2) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže
dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k
plnění povinností v insolvenčním řízení. (…)
§ 405
(1) Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního
řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo
zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.
14. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k
právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám,
jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak
přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě
vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu
okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení
nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež
vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno
přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti
závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR
14/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb.
rozh. obč.“) pod číslem pod číslem 14/2012 (dále jen „R 14/2012“).
15. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu
ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr trvá po
celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat
poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na
skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr,
a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v
insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení
najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn.
29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R
86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR
41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem
63.
16. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat)
tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (mimo jiné ustanovení § 395
odst. 1 písm. a/ a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona), vychází z
„okolností“ (terminologií ustanovení § 405 odst. 1 insolvenčního zákona
„skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován
nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“
o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý
„záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé)
okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý)
záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn.
29 NSČR 41/2017.
17. Z toho, že dlužník v seznamu majetku neoznačí část svého majetku,
lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. K tomu srov. opět R
86/2013. Dlužník je totiž povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek;
hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na něm.
Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je
obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může
promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku,
nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine. K tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2024, sen. zn. 29 NSČR 28/2023.
18. Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele
lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. K tomu srov. opět R
86/2013.
19. I v těch případech, kdy dlužník předloží insolvenčnímu soudu seznam
svých závazků ve smyslu § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, aniž mu to
ukládá zákon nebo usnesení insolvenčního soudu vydané při výkonu dohlédací
činnosti, lze hodnotit okolnost, že v takovém seznamu neuvedl některého
věřitele [ve světle dlužníkova prohlášení, že jde o seznam správný a úplný (§
104 odst. 4 věta poslední insolvenčního zákona)], jako skutečnost, na jejímž
základě lze důvodně usuzovat na lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k
plnění povinností v insolvenčním řízení (ve smyslu § 395 odst. 2 insolvenčního
zákona), nebo (šlo-li o úmyslné jednání) o nepoctivý záměr dlužníka (ve smyslu
§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). K tomu srov. usnesení sen. zn. 29
NSČR 28/2023.
20. V takto ustaveném judikaturním rámci činí Nejvyšší soud následující
závěry:
21. V projednávané věci je z obsahu insolvenčního spisu zřejmé, že
dlužník v seznamu majetku neuvedl vyjma „běžného vybavení domácnosti“ a
„notebooku“ žádný další majetek. V seznamu majetku tak pominul majetek, který
se nacházel v zahraničí (na Ukrajině a v Litvě), veden úvahou o subjektivních
důvodech. Podle R 86/2013 ovšem platí, že dlužník je povinen v seznamu uvést
veškerý majetek; úvahy, zda je majetek zpeněžitelný, případně za jakou hodnotu,
se mohou promítnout v ocenění majetku, nikoliv však v tom, že dlužník majetek v
seznamu vůbec neuvede. Je tedy zřejmé, že vlastnil-li (vlastní-li) dlužník
movité a nemovité věci v zahraničí a tento majetek v seznamu majetku neuvedl,
lze z jeho počínání usuzovat na nepoctivý záměr při oddlužení.
22. Podle R 86/2013 může zamlčení zahraničního věřitele v seznamu
závazků představovat nepoctivý záměr dlužníka; rozhodnutí bylo ovšem přijato v
poměrech ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona ve znění
účinném do 31. května 2019, podle nějž (bez dalšího) platilo, že dlužník je při
podání insolvenčního návrhu povinen předložit seznam závazků. Novelou
provedenou zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, bylo ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona s účinností
od 1. června 2019 doplněno a nyní stanovuje dlužníku (obecnou) povinnost
předkládat seznam závazků jen tehdy, nespojil-li s insolvenčním návrhem návrh
na povolení oddlužení.
23. V daném případě bylo insolvenční řízení zahájeno dlužnickým
insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, a proto v tomto
případě dlužník skutečně (jak uvádí odvolací soud) neměl (obecnou) povinnost
předložit insolvenčnímu soudu seznam závazků; ani insolvenční soud přitom
dlužníka nevyzval k předložení tohoto seznamu. Dlužník nicméně společně s
insolvenčním návrhem sám předložil přílohu nazvanou „seznam závazků“, kde uvedl
své věřitele a podpisem stvrdil, že „seznamy jsou správné a úplné“. V mezích
závěrů R 86/2023 a usnesení sen. zn. 29 NSČR 28/2023 tak i zde platí, že
předkládá-li dlužník seznam závazků (byť nejde o jeho zákonnou povinnost, ani
tím dlužník neplní povinnost uloženou insolvenčním soudem), musí uvést úplné a
správné informace o svých věřitelích.
24. Řečené platí tím spíše, že podle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona
může insolvenční soud rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1
insolvenčního zákona předložil i dlužník, který tuto povinnost nemá ze zákona.
Umožňuje-li označené ustanovení, aby soud uložil předložení seznamů i dlužníku,
„který není insolvenčním navrhovatelem“, pak z toho rovněž plyne, že stejně
může insolvenční soud postupovat i vůči dlužníku, „který je insolvenčním
navrhovatelem“ (ale povinnost předložit seznamy podle zákona bez dalšího nemá).
Je pak zřejmé, že (dobrovolné) předložení seznamů bez rozhodnutí insolvenčního
soudu podle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona, má za následek, že insolvenční
soud již nemůže (nemá důvod) dlužníka znovu žádat o totéž; co do následků
spojených s nepravdivým prohlášením dlužníka, že jde o seznamy „správné a
úplné“, tak nemůže být rozdíl mezi seznamy, jež by si insolvenční soud vyžádal
nebo mohl vyžádat, a seznamy, které dlužník předložil sám (aniž byl o to žádán
a aniž k tomu byl povinen podle insolvenčního zákona).
25. Argumentace odvolacího soudu, že dlužník již nemá povinnost seznam
závazků předkládat, je proto nepřiléhavá, neboť bylo na místě prověřit, zda si
dlužník svým jednáním (dovolatelem tvrzeným neuvedením zahraničních věřitelů)
nepočínal lehkomyslně a nedbale, případně zda nesledoval nepoctivý záměr v
oddlužení.
26. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že souhrnné hodnocení
jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním
dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního
soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. ledna 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2018, uveřejněné pod číslem
112/2020 Sb. rozh. obč.).
27. Již tyto důvody tak vedou Nejvyšší soud [v mezích jeho přezkumné
činnosti (srov. R 14/2012)] k závěru, že úvahy odvolacího soudu jsou zjevně
nepřiměřené a v rozporu s výše označenou ustálenou judikaturou; dalšími
námitkami, resp. tvrzenými vadami řízení, se proto (pro nadbytečnost) již
nezabýval.
28. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
které bylo dovoláním zpochybněno, tedy není správné. Nejvyšší soud proto, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení
zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto
rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a
2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu