KSBR 31 INS 30687/2015 29 NSČR 43/2023-B-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice R. F., zastoupené JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, o osvobození od placení pohledávek, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2023, č. j. KSBR 31 INS 30687/2015, 4 VSOL 664/2022-B-111, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 1. listopadu 2022, č. j. KSHK 31 INS 30687/2015-B-104, (mimo jiné) nepřiznal dlužnici (R. F.) osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bod VIII. výroku).
2. Insolvenční soud – odkazuje (mimo jiné) na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/, § 412 odst. 1 a 3, § 414 odst. 1 a § 418 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – shrnul, že dlužnice neplnila v průběhu řízení své povinnosti podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. c/, d/ a e/ insolvenčního zákona. Požadované vysvětlení, listiny a vyjádření totiž nepředkládala průběžně; doložila a podala je až k výzvě insolvenčního soudu v posledním měsíci oddlužení, z čehož vyplynulo, že zatajila své postižitelné příjmy, nesdělila insolvenčnímu soudu změnu či ukončení zaměstnání, ani nedokládala pravidelně své příjmy.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. ledna 2023, č. j. KSBR 31 INS 30687/2015, 4 VSOL 664/2022-B-111, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě VIII. výroku.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 7, § 412, § 414 a § 416 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – konstatoval, že dlužnice v době trvání oddlužení neplnila povinnost oznámit bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu změnu svého zaměstnání (podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona), ani povinnost předkládat insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů (vždy k 31. lednu každého kalendářního roku za uplynulý rok) [podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona]. Přestože v průběhu insolvenčního řízení dlužnice nebyla upomínána insolvenčním soudem o splnění uvedených povinností, ze spisu vyplývá, že nereagovala náležitě ani k výzvě insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2021 (předložením požadovaných listin); toliko sdělila toliko, že přišla o zaměstnání a že je vedena na úřadu práce. Teprve k další výzvě insolvenčního soudu ze dne 7. února 2022 doložila dlužnice požadované údaje a listiny. Odvolacímu soudu pro přijetí závěru o řádném neplnění povinností postačilo nesplnění povinností podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona; proto se již nezabýval plněním dalších povinností (podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že ji osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatelka v dovolání předestřela otázku, zda v jejím případě vede porušení povinností podle § 412 insolvenčního zákona (ve zjištěné intenzitě) k závěru o neosvobození od placení pohledávek.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že své příjmy nezatajovala, když je oznamovala oběma ustanoveným insolvenčním správcům. Na výzvy insolvenčního soudu vždy reagovala a nebyla nekontaktní a nečinná. Měl-li insolvenční soud pochybnosti o poctivosti jejího jednání, měl oddlužení zrušit již v průběhu insolvenčního řízení. Samotné porušení povinností má insolvenční soud (v souladu s účelem právní normy) zkoumat především při zrušení oddlužení podle ustanovení § 418 insolvenčního zákona. Naopak institut „neosvobození od placení pohledávek“ by měl insolvenční soud využívat zcela výjimečně. Nepoctivý záměr dlužnice žádný z věřitelů nenamítal a insolvenční správce navrhoval její osvobození od placení pohledávek.
8. Nad rámec výše uvedené argumentace dovolatelka uvádí, že splnila „základní“ podmínku, tedy uhradila svým věřitelům minimálně 30 % přihlášených pohledávek. Její příjmy byly ovlivněny zejména situací v rodině, péčí o matku a dlouhodobě nemocného manžela.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Pro poměry této věci je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 a to s ohledem na datum vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (20. dubna 2016) [srov. čl. II (Přechodné ustanovení), části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
11. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
12. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou i v rovině přípustnost dovolání rozhodující následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy a které se rovněž promítají v obsahu insolvenčního rejstříku:
[1] Insolvenční soud vyhláškou ze dne 9. prosince 2015, č. j. KSBR 31 INS 30687/2015-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dovolatelky.
[2] Usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. KSBR 31 INS 30687/2015-A-19, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dovolatelky (bod I. výroku) a povolil jí oddlužení (bod II. výroku).
[3] Usnesením ze dne 14. února 2017, č. j. KSBR 31 INS 30687/2015-B-14, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 15. února 2017, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dovolatelky plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).
[4] Dne 7. května 2021 vstoupilo do insolvenčního řízení dovolatelky Krajské státní zastupitelství v Brně (B-59).
[5] Krajské státní zastupitelství v Brně (dále jen „statní zastupitelství“) podáním ze dne 15. října 2021 dalo podnět insolvenčnímu soudu k výkonu dohlédací činnosti za účelem zjištění skutečných příjmů dovolatelky a přezkumu plnění povinností v insolvenčním řízení (B-81).
[6] Insolvenční soud usnesením ze dne 2. listopadu 2021, č. j. KSBR 31 INS 306871/2015-B-85, vyzval dovolatelku, aby obratem, nejpozději do 30 dnů od doručení usnesení, sdělila všechny své zaměstnavatele za dobu od schválení oddlužení a předložila přehledy svých příjmů za roky 2017 až 2020.
[7] K výzvě insolvenčního soudu dovolatelka podáním datovaným 22. listopadu 2021 sdělila (B-88), že dne 31. března 2017 přišla o zaměstnání [o čemž informovala svého tehdejšího insolvenčního správce (JUDr. Ing. Petra Bernátka)], a že od 1. dubna 2017 je vedena na Úřadu práce v Kyjově. Dále uvedla osobní poměry a sdělila, že po dohodě s tehdejším insolvenčním správcem zasílala minimální splátku pro oddlužení. Nakonec uvedla, že žádný příjem nemá a že nic nezatajila. Na oddlužení si (však) půjčila peníze, které bude splácet po jeho skončení.
[8] Státní zastupitelství podáním ze dne 28. ledna 2022 (B-90) navrhlo nepřiznat dovolatelce osvobození od placení pohledávek s odkazem na § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona (B-90).
[9] Insolvenční soud usnesením ze dne 7. února 2022, č. j. KSBR 31 INS 306871/2015-B-92, vyzval dovolatelku, aby obratem, nejpozději do 30 dnů ode dne doručení usnesení, sdělila (mimo jiné) všechny své zaměstnavatele, předložila přehledy všech svých příjmů a svá daňová přiznání a uvedla z jakých zdrojů v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou hrazeny náklady na její živobytí.
[10] Ke druhé výzvě insolvenčního soudu dovolatelka podáním datovaným 3. února 2022 (B-97) sdělila, že „s návrhem na neosvobození od placení pohledávek zásadně nesouhlasí“. Podání doplnila sdělením datovaným 18. února 2022 (B-98), v jehož rámci předložila požadované dokumenty a informovala soud o dalších (výzvou požadovaných) skutečnostech.
[11] Insolvenční správce (HAVLENA v. o. s.) navrhl ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 28. března 2022 osvobození dlužnice od placení pohledávek (B-99). Dlužnice následně návrhem ze dne 30. května 2022 požádala o osvobození od placení pohledávek (B-101).
13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
14. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno, ale i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 (dále jen „R 86/2013“) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
15. To, že za trvání oddlužení nezruší oddlužení pro skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí podle § 418 insolvenčního zákona, nebrání insolvenčnímu soudu v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle § 414 insolvenčního zákona znovu neposuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek § 418 insolvenčního zákona po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na to, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo.
Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení pohledávek, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018.
16. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 14/2012“), nebo opět důvody R 86/2013.
17. Z dikce § 414 odst. 1 insolvenčního zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSCR 227/2016. Výčet těchto povinností je obsažen v § 412 odst. 1 písm. a/ až písm. g/ a odst. 3 insolvenčního zákona.
Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněného pod číslem 77/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 77/2013“)] a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (např. že některé jsou upozaďovány) je zjevně nesprávné (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017).
18. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že závěr o nepřiznání osvobození od placení pohledávek je souladný s výše citovanou judikaturou. Bez ohledu na okolnosti uváděné dovolatelkou je zřejmé, že dovolatelka v průběhu insolvenčního řízení dlouhodobě neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (o jejichž splnění nemusí být insolvenčním soudem upomínána) a že požadované listiny a skutečnosti nedoložila ani k první výzvě insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2021. Závěr o (ne)plnění povinnosti podle § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona přitom nezávisí na tom, zda a v jaké míře dovolatelka uspokojila své věřitele podle schváleného způsobu oddlužení. S ohledem na meze své přezkumné činnosti (srov. odst. 16. shora) tak Nejvyšší soud nemá úvahy odvolacího soudu, které vedly k neosvobození dlužnice od placení pohledávek, za zjevně nepřiměřené.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu