KSPH 64 INS 29320/2016 29 NSČR 44/2023-B-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. B., o vydání výtěžku zpeněžení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 29320/2016, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 351/6, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2023, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016, 1 VSPH 153/2023-B-89, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2023, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016, 1 VSPH 153/2023-B-89, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 20. prosince 2022, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016-B-84:
Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně (Mgr. Ing. Petra Hýsková) vydala zajištěnému věřiteli č. 3 (IKL a. s. – dále jen „věřitel IKL“) výtěžek zpeněžení ve výši 438.618,19 Kč, a to za zpeněžení (označené) bytové jednotky, včetně souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu, pod ním ležícího pozemku a souvisejících pozemků (dále jen „bytová jednotka“) [výrok I.], a „změnil“ své usnesení ze dne 7. listopadu 2017, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016-B-35, tak, že správně zní: „Soud schvaluje náklady na zpeněžení předmětu zajištění 100.060,- Kč a náklady spojené se správou věci ve výši 7.958,- Kč, tedy v celkové výši 108.018 Kč“ (namísto původního „Soud schvaluje náklady na zpeněžení předmětu zajištění 100.060,- Kč a náklady spojené se správou věci ve výši 9.398,- Kč, tedy v celkové výši 109.458,- Kč“) [výrok II.].
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 23. února 2023, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016, 1 VSPH 153/2023-B-89, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (ve vazbě na obsah insolvenčního spisu) plyne, že:
1) Usnesením ze dne 20. února 2017, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016-A-17, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (M. B.), povolil mu oddlužení a ustanovil (původního) insolvenčního správce; usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. KSPH 64 INS 29320/2016-B-30, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. 2) Do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil věřitel IKL pohledávku (z titulu kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 11. července 2007) ve výši 8.000.000,- Kč s (vyčísleným) kapitalizovaný úrokem z prodlení, a to jako zajištěnou (exekutorským) zástavním právem k (označeným) nemovitostem v obci XY, k.
ú. XY (dále jen „nemovitosti XY“), jehož rovnodílnými vlastníky jsou dlužník a J. B. [dále jen „dlužník J. B.“ (na jeho majetek je u insolvenčního soudu vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 72 INS 12048/2017)]. V „doplnění“ přihlášky uvedl, že pohledávku přihlašuje: a) ve výši 6.000.000,- Kč s (vyčísleným) kapitalizovaným úrokem z prodlení jako zajištěnou zástavním právem k nemovitostem XY a k bytové jednotce, na které vázne (i) dříve zjištěné zástavní právo k zajištění pohledávek přihlášeného věřitele INTERPAX Central Europe, s.
r. o. (dále jen „věřitel ICE“), a b) ve výši 2.000.000,- Kč s (vyčísleným) kapitalizovaným úrokem z prodlení jako nezajištěnou. 3) Na přezkumném jednání (dne 26. dubna 2017) byly zjištěny (zajištěné) pohledávky věřitele ICE. Pohledávku věřitele IKL popřel (původní) insolvenční správce dlužníka co do pravosti (a in eventum co do výše 11.423.692,56 Kč); v témže rozsahu popřel pohledávku i dlužník. 4) Dlužník podal u insolvenčního soudu žalobu o popření pravosti vykonatelné pohledávky věřitele IKL (přihlášené ve výši 6.000.000,- Kč a 2.000.000,- Kč s příslušenstvím); řízení bylo vedeno pod sp. zn. 64 ICm 2575/2017.
Insolvenční
správkyně dlužníka podala u insolvenčního soudu žalobu o určení, že věřitel IKL nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku z kupní smlouvy ve výši 11.423.962,56 Kč (in eventum, že pohledávka činí 1,- Kč); řízení je vedeno pod sp. zn. 64 ICm 2559/2017. Usnesením ze dne 21. února 2018, č. j. 64 ICm 2559/2017-28, 64 ICm 2575/2017-44, spojil insolvenční soud výše uvedené věci ke společnému řízení, s tím, že nadále budou vedeny pod „sp. zn. KSPH 64 ICm 2559/2017“. 5) Usnesením ze dne 7. listopadu 2017, č. j.
KSPH 64 INS 29320/2016-B-35, vyslovil insolvenční soud souhlas s tím, aby insolvenční správkyně vydala věřiteli ICE výtěžek zpeněžení bytové jednotky ve výši 4.156.161,58 Kč, schválil náklady na zpeněžení předmětu zajištění ve výši 100.060,- Kč a náklady spojené se správou věci ve výši 9.398,- Kč a přiznal insolvenční správkyni odměnu v částce 297.202,23 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), která bude uspokojena z výtěžku zpeněžení. Vzhledem k probíhajícím incidenčním sporům byla částka 437.178,19 Kč (část výtěžku zpeněžení určená pro věřitele IKL) deponována u insolvenční správkyně.
6) Usnesením ze dne 12. ledna 2021, č. j. 64 ICm 2559/2017-101, insolvenční soud schválil smír účastníků řízení ? žalobců a) Mgr. Ing. Petry Hýskové, jako insolvenční správkyně dlužníka a b) dlužníka a žalovaného věřitele IKL, podle
něhož:
I. Pohledávky věřitele IKL (v celkové výši 9.501.534,25 Kč) a věřitele K. L. (v celkové výši 7.444.235,- Kč) přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka J. B. a pohledávka věřitele IKL (v celkové výši 11.426.761,- Kč) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka budou uspokojeny co do výše 77,5 % z částky, která bude získána prodejem nemovitostí Š. (v podílovém spoluvlastnictví dlužníků), a to po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle ustanovení § 298 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a částky připadající na odměnu insolvenčního správce.
II. Zbývající výše 22,5 % bude vyplacena dlužníkům (každému ve výši ?).
III. Žádný z účastníků nebude požadovat náklady řízení a řízení o incidenční
žalobě vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 64 ICm 2559/2017.
IV. Toto ujednání nahrazuje Dohodu o narovnání ze dne 31. ledna 2019.
V. Strany udělují pokyn, respektive souhlasí, aby nemovitosti XY byly zpeněženy insolvenční správkyní přímým prodejem nejvyšší nabídce, přičemž nemovitosti budou inzerovány s uvedením kupní ceny ve výši 15.000.000,- Kč 7) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 1. dubna 2022 insolvenční správkyně navrhla, aby byl výtěžek zpeněžení bytové jednotky (deponovaná částka 438.618,90 Kč) vyplacen věřiteli IKL (vzhledem k ukončení incidenčních sporů ? viz usnesení o schválení smíru ze dne 12. ledna 2021). Proti tomuto návrhu podal dlužník námitky, když pohledávky věřitele IKL byly (podle jeho názoru) vypořádány soudem schváleným smírem. Věřiteli IKL byl vyplacen výtěžek zpeněžení nemovitostí XY ve výši 5.228.054,68 Kč; na další plnění z insolvenčního řízení již neměl nárok. Na tomto základě odvolací soud ? cituje ustanovení § 293 odst. 1 a § 298 odst.
1 až 4, 7 a 8 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – v prvé řadě zdůraznil, že předmětem incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 64 ICm 2559/2017, bylo „výlučně“ posouzení důvodnosti popření pravosti pohledávek věřitele IKL a nikoli jejich výše či pořadí; předmětem řízení proto nebylo „ani rozhodování“ o tom, z jakého majetku mají být uspokojovány pohledávky přihlášené věřitelem IKL a bylo toliko na účastnících řízení, na čem se (uzavřením smíru) dohodnou.
Za stavu, kdy insolvenční soud usnesením ze dne 7. listopadu 2017 (B-35) „umožnil“ plné uspokojení (zajištěné) pohledávky (v pořadí prvního zajištěného) věřitele ICE z výtěžku zpeněžení bytové jednotky, a kdy (zajištěná) pohledávka věřitele IKL nebyla v rozsahu částky 4.148.055,- Kč uspokojena, dospěl odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) k závěru, podle něhož měl věřitel IKL právo (i) na výplatu částky 438.618,19 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. 64 ICm 2559/2017 byla totiž „najisto postavena“ existence pohledávky tohoto věřitele a smír účastníků neobsahuje žádné ujednání „omezující zdroj uspokojení“ jeho pohledávky.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/193 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právních otázek týkajících se „nepřípustnosti tzv. štěpení pohledávek“ a výkladu smíru (a uznání dluhu), které odvolací soud vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož předmětem incidenčních sporů vedených v rámci insolvenčního řízení na jeho majetek (sp. zn. 64 ICm 2559/2017) a v rámci insolvenčního řízení na majetek dlužníka J.
B. (sp. zn. 75 ICm 1667/2018) byly veškeré (zajištěné i nezajištěné) pohledávky přihlášené věřitelem IKL, které byly popřeny insolvenčními správci i dlužníky. Prostředky získané prodejem nemovitostí XY „sloužily“ k uspokojení veškerých pohledávek věřitele IKL za oběma dlužníky (a pohledávky věřitele K. L.); přitom šlo o „jediný způsob jejich uspokojení“. Takovému úmyslu odpovídá i výše pohledávky věřitele IKL (11.426.761,- Kč) uvedená ve schváleném smíru. Jinak řečeno, obsah smíru nelze vykládat tak, že dlužník zcela uznal pohledávky věřitele IKL a souhlasil s tím, aby byly uhrazeny v plné výši (i) z jeho dalšího majetku (včetně výnosu z prodeje bytové jednotky či z jeho příjmu ze zaměstnaneckého poměru po dobu trvání insolvenčního řízení).
Nebyl-li by předmět sporu (incidenčních řízení) smírem zcela odstraněn ? pokračuje dovolatel ? nemohl by jej (insolvenční) soud schválit a incidenční řízení ukončit; v rámci insolvenčního řízení dlužníka J. B. by muselo být v incidenčním sporu pokračováno.
Dále dovolatel poukazuje na „účelové a neplatné“ rozštěpení pohledávky věřitele IKL na (část) zajištěnou a (část) nezajištěnou, když „celá pohledávka byla zřízena jedním právním jednáním po celou zajištěnou pohledávku“. Insolvenční soud tak nesprávně umožnil věřiteli IKL, aby tímto způsobem přihlásil do řízení „pouze formálně oddělené pohledávky a řízení se takto i nadále účastnil“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. V následných podáních (doručených Nejvyššímu soudu ve dnech 21. února 2024 a 14. března 2024) dovolatel poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2024, č. j. KSPH 72 INS 12048/2017, 2 VSPH 1040/2023-B-88, a na usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. března 2024, č. j. KSPH 72 INS 12048/2017-P1-12, vydaná v insolvenční věci dlužníka J. B. (která k těmto podáním též připojil).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovoláním otevřené týkající se výkladu (soudem schváleného) smíru, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s (níže označenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 99 o. s. ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu (odstavec 1 věta první). Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení (odstavec 2). Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru (odstavec 3).
Podle ustanovení § 159a o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (odstavec 2). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. (odstavec 3). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odstavec 4).
Podle ustanovení § 7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Podle ustanovení § 162 insolvenčního zákona v incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením (odstavec 1). Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem může insolvenční soud schválit, jen jestliže s ním souhlasí věřitelský výbor (odstavec 2).
Podle ustanovení § 164 insolvenčního zákona pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty. Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v těchto závěrech: 1) Soudem schválený smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, tj. procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností (res transacta), jednak i účinky pravomocného rozsudku (res iudicata). Hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání (§ 585 až § 587 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ? dále jen „obč. zák.“), privativní novace (§ 570 až 572 obč. zák.), započtení (§ 580 až 582 obč. zák., § 358 až 364 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku) nebo vzdání se práva nebo dluhu (§ 574 obč. zák.).
2) Dvojí charakter soudem schváleného smíru má pak dopad v tom ohledu, zda se při řešení té které otázky aplikují hmotněprávní či procesně právní pravidla. Tak tomu je i při zjišťování obsahu smíru.
Každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. To platí beze zbytku též pro posuzování procesních účinků soudem schváleného smíru, jenž je nejen exekučním titulem, jehož obsah bývá zjišťován ve vykonávacím (exekučním) řízení, nýbrž též zakládá překážku věci rozsouzené. Rozhoduje-li se proto o otázce procesních účinků smíru, nepřichází v úvahu, že by se na zjišťování obsahu smíru mohla aplikovat ustanovení o výkladu právního úkonu (právního jednání); to, čeho má být v rámci vykonávacího řízení dosaženo, musí plynout z textu smíru.
Naproti tomu, jsou-li posuzovány účinky smíru v oblasti hmotného práva, je třeba aplikovat ustanovení o právních úkonech (právních jednáních) obsažená v předpisech hmotného práva, včetně ustanovení upravujících výkladová pravidla. Takový závěr odpovídá ustanovení § 99 o. s. ř., které počítá s tím, že soud schvaluje to, co si strany v rámci smíru dohodly.
Lze k tomu tedy shrnout, že zatímco v procesní rovině je při výkladu soudního smíru třeba vyjít z pravidel, která jsou rozhodující pro zjišťování obsahu procesního úkonu, tj. z teorie projevu, při řešení hmotněprávních otázek je naopak třeba použít pravidla pro výklad právních úkonů (právních jednání). Ke shora uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, uveřejněný pod číslem 56/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně další judikatury zmíněné v jeho důvodech, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 30. května 2023, sen. zn. 29 ICdo 36/2023, který byl dne 14. února 2024 schválen občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení; nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je tu podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o dispozici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto dispozici. Smír jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním, popřípadě dohodou o vzdání se práva. Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení.
Povaha věci nevylučuje uzavření soudního smíru ve sporech o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky [§ 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona].
Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně předchozí judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021, sen. zn. 29 NSČR 17/2020.
V poměrech projednávané věci je zřejmé, že odvolací soud při výkladu soudního smíru (viz usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. ledna 2021, č. j. 64 ICm 2559/2017-101), kladl důraz [v rozporu s výše citovanou judikaturou připouštějící možnost účastníků upravit smírem (i) vztahy, které nebyly vymezeny předmětem řízení] jen na předmět řízení incidenčního sporu (sp. zn. 64 ICm 2559/2017); současně nepřihlédl k okolnostem, za nichž účastníci (a další osoby) uzavřeli smír [viz bezprostřední vazba na insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka J. B., ve spojení s incidenčním sporem vedeným u insolvenčního soudu v rámci daného insolvenčního řízení pod sp. zn. 75 ICm 1667/2018 ohledně pohledávek věřitele IKL z kupní smlouvy ze dne 11. července 2007, včetně smíru obsaženého v příloze k protokolu o jednání ze dne 6. října 2020 ve věci sp. zn. 75 ICm 1667/2018 (srov. opis smíru na č. l. 76 spisu sp. zn. 64 ICm 2559/2017)].
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu opětovně vyhodnotit důsledky (účastníky řízení a dalšími osobami sjednaného) smíru (a jeho schválení insolvenčním soudem v incidenčních sporech vedených v rámci insolvenčních řízení obou dlužníků) ve vztahu k (ne)možnosti vydat věřiteli IKL (k uspokojení jeho zajištěné pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka) výtěžek zpeněžení bytové jednotky (částku 438.618,19 Kč).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu