KSPA 53 INS 8761/2017 29 NSČR 44/2024-B-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka P. P., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 53 INS 8761/2017, o doplnění konečné zprávy, o dovolání věřitele České republiky - Celního úřadu pro Pardubický kraj, se sídlem v Pardubicích, Palackého 2659, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 71214011, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2024, č. j. KSPA 53 INS 8761/2017, 3 VSPH 1288/2023-B-73, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. KSPA 53 INS 8761/2017-B-67, Krajský soud v Hradci Králové ? pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) uložil insolvenční správkyni Ing. Janě Vodrážkové, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložila doplněnou konečnou zprávu ze dne 28. prosince 2022, a to tak, že ze získaného výtěžku zpeněžení vyčlení částku 40 560 Kč jako rezervu na pohledávku věřitele č. 3 České republiky - Celního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „věřitel CÚ“), jejíž osud je závislý na výsledku dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 ICdo 5/2023.
2. K odvolání insolvenční správkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že předložení konečné zprávy ze dne 28. prosince 2022, doplněné o vyčlenění částky 40 560 Kč ze získaného výtěžku zpeněžení jako rezervy na pohledávku věřitele CÚ, se insolvenční správkyni neukládá.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel CÚ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má být posouzena jinak.
4. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že usnesení insolvenčního soudu se potvrzuje.
5. Insolvenční správkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako
objektivně nepřípustné, případně jako vadné.1.
2. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
3. Nejvyšší soud dovolání věřitele CÚ odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, a to na základě ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Učinil tak proto, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ tohoto ustanovení.
4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. plyne, že dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahující napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
6. V projednávané věci insolvenční soud nařídil doplnění konečné zprávy o částku 40 560 Kč jako rezervy pro uspokojení pohledávky věřitele CÚ. Podle odvolacího soudu byl postup insolvenční správkyně, která pohledávku dovolatele ve výši 40 560 Kč nezařadila do konečné zprávy, správný. Je tedy nepochybné, že nesouhlas dovolatele s napadeným rozhodnutím se omezuje na kritiku závěru odvolacího soudu ve vztahu k jeho pohledávce ve výši 40 560 Kč. Z obsahu spisu současně nevyplývá, že by mělo jít o pohledávku pracovněprávní nebo o pohledávku ze spotřebitelských smluv.
7. Dovolatel se tudíž vymezuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu částky 40 560 Kč. Napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení.
8. K námitce dovolatele, že výše jeho pohledávky není omezena pouze jistinou 40 560 Kč (neboť k jistině přirůstá podle § 243 odst. 3 daňového řádu úrok z prodlení), lze dodat, že k příslušenství pohledávky se pro účely stanovení výše peněžitého plnění, jež bylo předmětem řízení ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nepřihlíží (srov. bod 9. výše).
9. Na závěru o objektivní nepřípustnosti podaného dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. K tomu srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v insolvenčních poměrech pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2012. 10. Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodovat) i dovolatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení; ostatně, zjevná bezúspěšnost takového návrhu vyplývá z ustanovení § 90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu