KSPH 72 INS 6451/2023 29 NSČR 45/2024-B-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. P., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS 6451/2023, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2024, č. j. KSPH 72 INS 6451/2023, 2 VSPH 1338/2023-B-27, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 22. listopadu 2023, č. j. KSPH 72 INS 6451/2023-B-20, Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) mimo jiné rozhodl, že dlužník (J. P.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku), a schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod II. výroku). Dále určil, že do majetkové podstaty dlužníka náleží označené vozidlo tovární značky Škoda Rapid, registrační značky XY (dále též jen „automobil R“), které bude zpeněženo (bod IV. výroku); současně uložil dlužníku povinnost vydat tento majetek insolvenčnímu správci ke zpeněžení (bod V. výroku) a deklaroval, že zpeněžen bude i majetek, jenž se případně stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [bod VI. výroku].
2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že bude zpeněžen automobil R, zatímco vozidlo tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, si dlužník ponechá pro svou podnikatelskou činnost (není povinen toto vozidlo vydat ke zpeněžení) a příjem ve výši 4 000 Kč měsíčně z pronájmu vozidla tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, bude poukazovat do majetkové podstaty.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech IV. a V. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodu VI. výroku (druhý výrok).
4. Odvolací soud, vycházeje z § 398 odst. 1, 3 a 6 a § 406 odst. 3 insolvenčního zákona, uzavřel, že za situace, kdy nejde o majetek, který dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, tj. nejde ani o majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení věřitelů, ani o chráněné obydlí, a dlužník tvrdí jiný důvod, pro který by tento majetek neměl být do majetkové podstaty sepsán (důvod ve smyslu § 207 insolvenčního zákona), nelze přijmout závěr, zda jsou dány důvody pro vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty, v rámci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (podle § 406 odst. 3 insolvenčního zákona). Insolvenční soud musí postupovat podle § 226 insolvenčního zákona a rozhodnout o návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty.
5. K tomu odvolací soud doplnil, že tvrzení významná pro posouzení, zda jde o majetek, jenž by měl být vyloučen z majetkové podstaty postupem podle § 225 insolvenčního zákona nebo vyňat postupem podle § 226 insolvenčního zákona, nemají žádný vliv na obecnou povinnost dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty postupem podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona; pro neuložení takové povinnosti dlužníku mohou být významné jen důvody uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil (posuzováno dle obsahu dovolání), případně je spolu s usnesením insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel tvrdí, že jsou splněny podmínky pro vynětí veškerých osobních automobilů v jeho vlastnictví z majetkové podstaty, a současně má za to, že není důvod přistoupit k jejich zpeněžení, neboť automobily denně využívá při vykonávání samostatné výdělečné činnosti, ke které má živnostenské oprávnění. Dovolatel zdůrazňuje, že kdyby došlo ke zpeněžení některého z osobních automobilů, byla by ohrožena jeho výdělečná činnost, a to právě s ohledem na jeho předmět podnikání, kterým je silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Přišel by tak o část zdroje svých příjmů a nemohl by řádně uspokojovat věřitele v rámci insolvenčního řízení. Postup insolvenčního i odvolacího soudu směřující ke zpeněžení automobilů proto dovolatel hodnotí jako nehospodárný a neúčelný. K tomu dodává, že jeho dosavadní příjem je dostačující k uspokojení věřitelů vysokou měrou.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
10. Je tomu tak především proto, že na řešení dovolatelem položené otázky, zda jsou automobily, které užívá ke své podnikatelské činnosti (taxikáře), majetkem, jenž nesmí být v insolvenčním řízení postižen, tedy zahrnut do majetkové podstaty (a zpeněžen), napadené rozhodnutí nespočívá. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení, a dovolání je tak nepřípustné jako celek.
Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.
září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).
11. V daném případě je dovolací argumentace založena zejména na námitce, že automobil R neměl být zahrnut do majetkové podstaty. Odpověď na dovolatelem formulovanou otázku je však pro výsledek dovolacího řízení bezcenná, neboť odvolací soud se při vydání napadeného rozhodnutí nezabýval (ani neměl zabývat) tím, zda je automobil R zahrnut do majetkové podstaty oprávněně, uzavíraje, že k prověření těchto skutečností je vyhrazen postup dle § 226 insolvenčního zákona.
12. Závěr, podle kterého platí, že nesouhlasí-li dlužník se zahrnutím určitého svého majetku do majetkové podstaty, je namístě, aby podal návrh na jeho vynětí z majetkové podstaty, přitom odpovídá ustálené rozhodovací praxi, kterou Nejvyšší soud shrnul např. v důvodech usnesení ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020, uveřejněného pod číslem 91/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z obsahu insolvenčního spisu pak vyplývá, že dlužník již podal návrh podle § 226 insolvenčního zákona, který insolvenční soud zamítl usnesením ze dne 24. dubna 2024, č. j. KSPH 72 INS 6451/2023-B-37, přičemž proti tomuto rozhodnutí dlužník podal odvolání.
13. Zbývá dodat, že i ve výkladu § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, tedy v posouzení povinnosti dlužníka vydat majetek zahrnutý do majetkové podstaty ke zpeněžení, je napadené usnesení v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
14. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (vedle pravidelného splácení pohledávek věřitelů z příjmů dlužníka) je základní povinností dlužníka vydat insolvenčnímu správci veškerý majetek náležející do majetkové podstaty k jeho zpeněžení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněné pod číslem 93/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 93/2022“).
15. V R 93/2022 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že insolvenční zákon (ani jiné právní předpisy) neupravuje žádná další kritéria (kromě uvedených v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) pro uplatnění výjimky z obecné povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Jinak řečeno, z § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona je zřejmé, že z obecné povinnosti dlužníka vydat veškerý svůj majetek ke zpeněžení při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty existují dvě výjimky. Vedle situace, kdy majetek dlužníka má nízkou hodnotu a jeho zpeněžením by nebylo dosaženo žádného výtěžku použitelného k uspokojení věřitelů, je upravena výjimka v podobě ochrany obydlí dlužníka.
16. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též např. v důvodech usnesení ze dne 26. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 35/2021, uveřejněného pod číslem 34/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne
31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 44/2021.
17. Postup odvolacího soudu při výkladu § 398 odst. 6 insolvenčního zákona se tedy nijak neprotiví judikatuře Nejvyššího soudu a dovolání ani potud není přípustné.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu