KSBR 28 INS XY 29 NSČR 46/2014-B-68
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice P. S., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS XY, o návrhu věřitelky č. 1 na změnu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o dovolání věřitelky č. 1 Z. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Letochou, advokátem, se sídlem v Brně, Tolstého 13, PSČ 616 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2013, č. j. KSBR 28 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne
11. července 2013, č. j. KSBR 28 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh věřitelky č. 1 Z. D. (dále jen „Z. D.“) na změnu bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu č. j. KSBR 28 INS XY (jde o usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 21. června 2011).
Proti usnesení odvolacího soudu podala Z. D. dovolání. Dovolatelka v článku II. dovolání cituje ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), načež vymezuje přípustnost dovolání argumentem, že má za to, že jí podané dovolání „je přípustné právě z toho důvodu, že dovolacím soudem má být dle názoru věřitele vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 4/2014“ (které je - stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
Srov. k tomu i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu), jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
Obsah článku II. dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. června 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu