MSPH 79 INS 20497/2024 29 NSČR 46/2025-A-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka HS REAL s. r. o., se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2583/11, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 28144431, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 20497/2024, o insolvenčním návrhu věřitele Cashdirect a. s., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 10975985, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze,
Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Markéta Hudečková, Mgr. Michaela Wenzlová a Mgr. Aleš Sabol nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 20497/2024, 5 VSPH 737/2025.
1. Ve věci vedené pod sp. zn. MSPH 79 INS 20497/2024, 5 VSPH 737/2025, projednává Vrchní soud v Praze námitku podjatosti vznesenou dlužníkem dne 30. května 2025 vůči soudci Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) JUDr. Jiřímu Radovi.
2. Podáním ze dne 17. června 2025 vznesl dlužník námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Markéty Hudečkové, Mgr. Michaely Wenzlové a Mgr. Aleše Sabola. Námitku odůvodnil tím, že celkový procesní postup senátu Vrchního soudu v Praze vykazuje známky jednostranného hodnocení věci ve prospěch věřitele Cashdirect a. s. Dlužník rovněž poukazoval na skutečnost, že již dříve údajně uplatnil námitku podjatosti vůči soudci insolvenčního soudu JUDr. Jiřímu Radovi, přičemž senát Vrchního soudu v Praze se s touto námitkou dostatečně nevypořádal.
3. Soudci soudního oddělení 5 VSPH, jemuž byla věc rozvrhem práce přidělena k vyřízení (Mgr. Markéta Hudečková, Mgr. Michaela Wenzlová a Mgr. Aleš Sabol), se k námitce podjatosti vyjádřili dne 24. června 2025 shodně tak, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti.
4. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
5. Dle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
6. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
7. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
8. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení dlužníka ani z obsahu spisu nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označení soudci Vrchního soudu v Praze byli z rozhodování o námitce podjatosti (vznesené dlužníkem vůči soudci insolvenčního soudu) vyloučeni. Veškerá tvrzení uvedená v námitce směřují pouze proti postupu soudců odvolacího soudu v dané insolvenční věci, přičemž tyto okolnosti jsou vyloučeny jako důvod k vyloučení soudce přímo § 14 odst. 4 o. s. ř. (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007, ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 78/2018, a ze dne 25. listopadu 2020, sen. zn. 29 ICdo 124/2020).
10. Nadto Nejvyšší soud podotýká, že z obsahu insolvenčního spisu neplyne, že by odvolací soud v dané insolvenční věci již (dříve) rozhodoval o námitce podjatosti soudce insolvenčního soudu, jak uvádí dlužník v námitce. Dlužník (kromě námitky podjatosti ze dne 30. května 2025, o které má rozhodovat Vrchní soud v Praze právě v tomto řízení) uplatnil pouze námitku místní nepříslušnosti insolvenčního soudu, kterou insolvenční soud zamítl usnesením ze dne 13. ledna 2025, č. j. MSPH 79 INS 20497/2024-A-18, přičemž o odvolání dlužníka proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 79 INS 20497/2024, 2 VSPH 179/2025-A-27, tak, že rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil.
11. Nejvyšší soud proto rozhodl, že shora uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve výroku označené věci (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu