KSPH 64 INS 22564/2016 29 NSČR 47/2024-A-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka T. P., o insolvenčním návrhu věřitele R. N., o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017, č. j. KSPH 64 INS 22564/2016, 3 VSPH 1174/2017-A-36, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) k návrhu věřitele (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka V. Z.) usnesením ze dne 23. května 2017, č. j. KSPH 64 INS 22564/2016-A-21, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (T. P.) [výrok I.], prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.), s tím, že bude projednán jako nepatrný (výrok IV.), a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Hovězáka (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 1. listopadu 2017, č. j. KSPH 64 INS 22564/2016, 3 VSPH 1174/2017-A-36, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – vycházeje z § 3 odst. 1 a 2, § 97 odst. 1 a 5, § 136 odst. 1 a § 141 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ? shodně se soudem insolvenčním uzavřel, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, když (krom Zaměstnanecké pojišťovny Škoda) jsou (takovými) věřiteli dlužníka (minimálně) Raiffeisenbank a. s., truconneXion, a. s. a ARENA MB, a. s. Přitom se dlužníku nepodařilo vyvrátit domněnku platební neschopnosti založenou tím, že své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud [§ 3 odst. 2 písmeno b) a d) insolvenčního zákona], neboť nebylo doloženo, že by disponoval dostatečnými zdroji (majetkem), které by mu umožňovaly závazky operativně uhradit.
Konečně odvolací soud dále zdůraznil, že námitka dlužníka, podle níž není insolvenční navrhovatel (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka V. Z.) aktivně legitimován k vymáhání pohledávky označeného dlužníka, není v odvolacím řízení významná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky „aktivní legitimace navrhovatele“, kterou zodpověděl insolvenční soud nesprávně a s níž se odvolací soud vůbec nevypořádal. Insolvenční návrh totiž podal ? pokračuje dovolatel ? insolvenční správce dlužníka V. Z., tj. osoba, která vůči němu nemá žádné pohledávky. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že zruší usnesení insolvenčního soudu.
V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 7. března 2019, č. j. KSPH 64 INS 22564/2016-P1-3, připustil, aby na místo (původního) insolvenčního navrhovatele (věřitele č. 1) [Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka V. Z.] vstoupil do řízení nabyvatel pohledávky (R. N.). K této změně Nejvyšší soud přihlédl při označení insolvenčního navrhovatele v záhlaví tohoto usnesení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 81/2022). Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že (dovoláním zpochybněné) právní posouzení věci odvolacím soudem je v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o úpadku dlužníka. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 141 odst. 2 insolvenčního zákona).
Srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, a ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněná pod čísly 96/2011 a 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dále v této souvislosti viz (i) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 31/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. I. ÚS 2687/2013), ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/2014), ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2015, a ze dne 25. června 2019, sen. zn. 29 NSČR 173/2018.
Současně platí, že prostřednictvím této otázky nelze založit přípustnost dovolání ve vztahu k té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích o prohlášení (nepatrného) konkursu na majetek dlužníka a o ustanovení insolvenčního správce (zmíněná otázka se těchto výroků netýká).
Tyto výroky mají v dané věci povahu výroků závislých na výroku o zjištění dlužníkova úpadku. V režimu § 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. by byly automaticky odklizeny (zrušeny), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud výrokem napadeného usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o ustanovení insolvenčního správce, respektive výroky o prohlášení (nepatrného) konkursu.
K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. dále též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2020, sen. zn. 29 NSČR 115/2019.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu