KSPH 66 INS 82/2020 29 NSČR 48/2023-P13-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. N., zastoupeného Mgr. Martinem Rottou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 82/2020, o procesním nástupnictví, o dovolání Cashdirect One a. s., se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 09867163, zastoupeného Mgr. Martinem Trojanem, advokátem, se sídlem ve Čtveříně, Doubí 98, PSČ 463 45, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2023, č. j. KSPH 66 INS 82/2020, 5 VSPH 1519/2022-P13-12, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2023, č. j. KSPH 66 INS 82/2020, 5 VSPH 1519/2022-P13-12, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2022, č. j. KSPH 66 INS 82/2020-P13-5, se mění tak, že na místo původního věřitele č. 13 Cashdirect Debt, s. r. o., identifikační číslo osoby 27080617, vstupuje společnost BEDRIFT a. s., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 10954708.
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. září 2022, č. j. KSPH 66 INS 82/2020-P13-5, zamítl návrh navrhovatele (Cashdirect One a. s.), aby vstoupil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (L. N.) na místo (původního) věřitele č. 13 (Cashdirect Debt, s. r. o.).
2. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. ledna 2023, č. j. KSPH 66 INS 82/2020, 5 VSPH 1519/2022-P13-12, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje (mimo jiné) ustanovení § 7 a § 18 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 107 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – shledal rozhodnutí insolvenčního soudu věcně správným a zdůraznil následující:
4. Procesní nástupnictví podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. se odvozuje od nástupnictví hmotněprávního; procesním nástupcem je ten, kdo podle hmotného práva převzal po zaniklém účastníku práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Navrhovatel není v tomto směru právním nástupcem zaniklého původní věřitele.
5. Přiléhavé je věc posoudit podle procesního nástupnictví (singulární sukcese) ve smyslu § 18 insolvenčního zákona, jelikož původní věřitel postoupil přihlášenou pohledávku P13 navrhovateli dne 15. března 2022, tedy před svým zánikem dne 11. května 2022, kdy ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Insolvenční soud mohl rozhodnout o vstupu navrhovatele do insolvenčního řízení toliko k návrhu původního věřitele, který jej však nepodal; nynějšímu návrhu navrhovatele vyhovět nelze.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
7. Konkrétně dovolatel předestřel otázku, zda měl insolvenční soud rozhodnout o procesním nástupnictví ve smyslu § 107 odst. 3 o. s. ř. tak, že bude v řízení namísto původního věřitele pokračováno s dovolatelem, respektive zda skutečnost, že po postoupení přihlášené pohledávky nepodal původní věřitel návrh podle § 18 insolvenčního zákona, brání tomu, aby insolvenční soud nyní (po zániku původního věřitele) rozhodl o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 o. s. ř.
8. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že insolvenční zákon neobsahuje zvláštní úpravu účastenství pro případ, kdy dosavadní věřitel ztratí způsobilost být účastníkem řízení; proto je na místě přiměřeně použít postup podle ustanovení § 107 o. s. ř. V této souvislosti pak poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna, 2022, sp. zn. 25 Cdo 726/2021, podle nějž není možné vykládat § 107 odst. 3 o. s. ř. ryze formalistickým způsobem tak, že procesním nástupcem zaniklé právnické osoby může být v občanském soudním řízení jen ten, kdo vstoupil do práv a povinností této právnické osoby až po jejím zániku.
9. Dále dovolatel míní, že rozdíl mezi postupem podle § 18 insolvenčního zákona a podle § 107 o. s. ř. není v tom, zda došlo k singulární, nebo univerzální sukcesi, ale toliko v tom, zda dosavadní (původní) účastník má stále procesní způsobilost. K tomu dodává, že procesní nástupnictví je odvozeno od hmotného práva, jež ovšem dovolateli svědčí.
10. Dovolatel dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 21 Cdo 117/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2010, pod číslem 79/2010, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 316/2010, z něhož dovozuje, že i v případě, kdy původní věřitel podal návrh ve smyslu § 18 insolvenčního zákona, ale o tomto návrhu nebylo doposud rozhodnuto a původní věřitel ztratil procesní způsobilost, je povinností soudu rozhodnout o procesním nástupnictví z úřední povinnosti ve smyslu § 107 o. s. ř. Vedle toho poukazuje na rozsudek Nejvyššího soud ze dne 30. listopadu 2017, sp. zn. 29 Cdo 5504/2015, podle něhož s okruhem účastníků řízení může disponovat toliko žalobce s výjimkou případu, kdy účastník řízení ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a kdy soud postupuje podle § 107 o. s. ř.
11. Podle dovolatele tak odvolací soud měl rozhodnout o procesním nástupnictví, nikoliv „trestat“ dovolatele za to, že původní věřitel nepodal návrh na změnu v osobě věřitele podle § 18 insolvenčního zákona.
12. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje, aby bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř., maje za to, že oba soudy nesprávně posoudily podnět navrhovatele jako návrh na vstup do řízení podle § 18 insolvenčního zákona.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
15. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodující následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy a které jsou rovněž promítnuty v obsahu insolvenčního rejstříku: [1] Insolvenční soud vyhláškou ze dne 6. ledna 2020, č. j. KSPH 66 INS 82/2020-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. [2] Usnesením ze dne 24. ledna 2020, č. j. KSPH 66 INS 82/2020-A-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. [3] Původní věřitel (s tehdejší firmou původně Cashdirect, s. r. o.) přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku P13 dne 17. března 2020. Následně dne 15. března 2022 uzavřel (jako postupitel) s dovolatelem (jako postupníkem) smlouvu o postoupení přihlášených pohledávek. [4] Dne 28. března 2022 byla do obchodního rejstříku zapsána změna obchodní firmy původního věřitele na Cashdirect Debt, s. r. o. [5] Podle projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 7. dubna 2022 o rozdělení (rozdělovaného) původního věřitele odštěpením sloučením s nástupnickou společností Cashdirect a. s. došlo k odštěpení části jmění rozdělovaného původního věřitele, přičemž takto vyčleněná část jeho jmění přešla odštěpením sloučením na společnost Cashdirect a. s., jako nástupnickou společnost k rozhodnému dni 1. listopadu 2021. [6] Na základě projektu fúze sloučením ze dne 7. dubna 2022 došlo k fúzi sloučením zanikajících společností Cashdirect DC a. s., PV Asset s. r. o., Cashmax s. r. o. a původního věřitele s nástupnickou společností Cashdirect Plus a. s., když na základě fúze sloučením došlo (mimo jiné) k zániku (zanikajícího) původního věřitele a přechodu veškerého jeho jmění na nástupnickou společnost Cashdirect Plus a. s., s rozhodným dnem 1. listopadu 2021. [7] Původní věřitel byl dne 11. května 2022 vymazán z obchodního rejstříku. [8] Dne 30. června 2022 podal navrhovatel k insolvenčnímu soudu podání označené jako „Podnět k vydání rozhodnutí o změně účastníka řízení ve smyslu ust. § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád“. [9] Dne 21. května 2024 byla do obchodního rejstříku zapsána změna obchodní firmy nástupnické společnosti Cashdirect Plus a. s. na BEDRIFT a. s.
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu v aktuálním znění: § 7 (insolvenčního zákona) Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. § 18 (insolvenčního zákona) (1) Nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele, který lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly. (2) O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel; ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. K návrhu, který nebude podán na formuláři podle odstavce 1, se nepřihlíží. Nerozhodne-li insolvenční soud ve lhůtě podle věty první, není již povinen o návrhu podle odstavce 1 rozhodnout a má se za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl; toto rozhodnutí není soud povinen vyhotovit. (…) § 107 (občanského soudního řádu) (1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. (2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. (3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. (…)
18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
19. Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 21 Cdo 117/2008 přijal a odůvodnil závěr, že při rozhodování o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 107 o. s. ř.), soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde; takové právní skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle ustanovení § 107a o. s. ř.
20. Rozhodování soudu o procesním nástupnictví z titulu tzv. singulární sukcese podle ustanovení § 107a o. s. ř. se uplatní až poté, co je odstraněn nedostatek podmínky řízení spočívající v zániku subjektivity účastníka; teprve po právní moci usnesení, jímž určí procesního nástupce takové osoby, může soud rozhodnout o jejím návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 25 Cdo 3910/2010.
21. Jinak řečeno, v případě, že osoba, která podala v občanském soudním řízení návrh na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř., ztratila způsobilost být účastníkem řízení dříve, než soud o tomto jejím návrhu rozhodl, soud musí nejprve (v intencích § 107 o. s. ř.) vydat rozhodnutí o tom, s kým bude v řízení pokračováno. O návrhu podle § 107a o. s. ř. může soud rozhodnout teprve po právní moci usnesení, jímž určí procesního nástupce takové osoby. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 316/2010.
22. V poměrech insolvenčního zákona Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 5504/2015 přijal a odůvodnil závěr, podle něhož se rozhodování podle § 18 insolvenčního zákona řídí závěry plynoucími z judikatury, která se zabývá procesním nástupnictvím podle § 107a o. s. ř. Povaha újmy plynoucí z toho, že se v důsledku nečinnosti původního účastníka řízení (původního věřitele) nestane (na jeho místě) účastníkem řízení nabyvatel pohledávky (její nový majitel) je se zřetelem k institutům promlčení a prekluze stejná v obou režimech (§ 107a o. s. ř. i § 18 insolvenčního zákona.)
23. V insolvenčním řízení je (v případě pohledávek, které je nutné uplatnit přihláškou) účastníkem v postavení obdobném (co do dispozičních oprávnění) žalobci věřitel, který svou pohledávku přihlásil. Pouze přihlášený věřitel pak v souladu s dispoziční zásadou určuje, jaká jeho práva (v jaké výši a pořadí) mají být v insolvenčním řízení uspokojována, jakož i to, kdo má nastoupit na jeho místo v případě, kdy pohledávku nabude jiná osoba. Jde o oprávnění věřitele, do nichž jiná osoba ani soud zasahovat nemohou, a to ani žalobou na nahrazení projevu vůle. K tomu srov. opět rozsudek sp. zn. 29 Cdo 5504/2015.
24. V poměrech projednávané věci se uvedené judikaturní závěry uplatní následovně:
25. V řešené věci účastník řízení (původní věřitel), který v průběhu insolvenčního řízení postoupil přihlášenou pohledávku na dovolatele, ztratil procesní způsobilost, aniž před svým zánikem podal návrh na změnu v osobě věřitele (účastníka insolvenčního řízení) podle § 18 odst. 1 insolvenčního zákona.
26. V intencích (výše uvedené) ustálené judikatury Nejvyšší soud shrnuje, že soudy se musí z úřední povinnosti (ex officio) i v poměrech insolvenčního řízení (§ 7 insolvenčního zákona) zabývat otázkou, zda jsou splněny (všechny) podmínky řízení, tedy rovněž otázkou procesní způsobilosti účastníků (§ 19 o. s. ř.). Oba soudy proto pochybily v tom, že se otázkou procesního nástupnictví původního věřitele, který v průběhu insolvenčního řízení zanikl, nezabývaly z úřední povinnosti (ve smyslu § 107 o. s. ř.).
27. Z ustálené judikatury rovněž plyne závěr, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř. soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (typicky tedy k postoupení v řízení uplatněné pohledávky); takové právní skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle ustanovení § 107a o. s. ř. V dané věci tak je procesním nástupcem zaniklého původního věřitele ve smyslu § 107 o. s. ř. společnost BEDRIFT a. s., neboť v důsledku fúze sloučením s touto nástupnickou společností původní věřitel zanikl a ztratil způsobilost být nadále účastníkem insolvenčního řízení.
28. Z požadavku, že o univerzální sukcesi (podle § 107 o. s. ř.) rozhodují soudy z úřední povinnosti, rovněž vyplývá, že nebylo důvodu, aby insolvenční soud podnět dovolatele zamítal. Tím, že oba soudy s podnětem dovolatele nakládaly jako s návrhem a takto o něm rozhodly, je však dovolatel oprávněn i k podání mimořádného opravného prostředku (dovolání).
29. Nutno zmínit, že výsledek tohoto dovolacího řízení je (může být) pro dovolatele příznivý, ačkoliv se výrokově nedomohl svého dovolacího návrhu. Je na nástupnické společnosti, aby sama jako nynější účastník insolvenčního řízení (věřitel č. 13) podala návrh na procesní nástupnictví, respektive návrh na změnu v osobě věřitele podle § 18 odst. 1 insolvenčního zákona; Nejvyšší soud nemá žádných pochybností, že takovým oprávněním k podání návrhu podle § 18 insolvenčního zákona disponuje.
30. Jinými slovy, jestliže původní věřitel nepodal návrh na změnu v osobě věřitele (§ 18 insolvenčního zákona), může (je oprávněna) nyní podat tento návrh nástupnická společnost, i když sama smlouvu o postoupení pohledávky neuzavřela. Tímto způsobem je nutno vykládat zásadu [formulovanou např. v odst. 25. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 7/2020, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 9/2023 (dále jen „R 9/2023“)], že až na výjimku založenou ustanovením § 183 odst. 3 insolvenčního zákona nenáleží právo navrhnout vydání rozhodnutí podle § 18 insolvenčního zákona jiné osobě než původnímu věřiteli; při zániku původního věřitele totiž dispozice s předmětem řízení (s přihlášenou pohledávkou) přechází na jeho procesního nástupce.
31. Pro úplnost zbývá dodat, že kdyby nástupnická společnost návrh na vstup dovolatele do insolvenčního řízení nepodala, může se dovolatel [v případě zjištění a (poměrného) uspokojení přihlášené pohledávky P13] po ní domáhat vydání majetkového prospěchu, který by případně získala plněním na jeho úkor, nebo újmy způsobené tím, že mu procesně předpokládaným způsobem neumožnila vymáhat postoupenou pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.
32. Bude-li mít insolvenční soud za to, že nástupnická společnost přestala být z hlediska hmotněprávního věřitelem insolvenčního dlužníka, pak to (při její procesní nečinnosti ve shora zmiňovaném smyslu) zavdává též důvod k postupu podle § 186 insolvenčního zákona. K tomu srov. např. odst. 24. odůvodnění R 9/2023 nebo odstavec 36. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněného pod číslem 23/2024 Sb. rozh. obč.
33. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že na místo původního věřitele vstupuje nástupnická společnost.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu