KSHK 45 INS 11253/2015 29 NSČR 48/2024-P11-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Myškovou v insolvenční věci dlužníka Jan Jiskra realitní kancelář s. r. o., se sídlem v Jičíně, Fortna 43, PSČ 506 01, identifikační číslo osoby 27476138, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 11253/2015, o účasti na insolvenčním řízení, o dovolání Ing. Hany Slavíkové, jako insolvenční správkyně dlužníka Jana Jiskry, se sídlem v Turnově, Havlíčkovo nám. 54, PSČ 511 01, , zastoupené Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem, se sídlem v Turnově, Palackého 211, PSČ 511 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2023, č. j. KSHK 45 INS 11253/2015, 3 VSPH 432/2023-P11-12, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 13. ledna 2023, č. j. KSHK 45 INS 11253/2015-P11-5, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh, kterým se Ing. Hana Slavíková, jako insolvenční správkyně dlužníka Jana Jiskry (dále jen „navrhovatelka“), domáhala vstupu do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Jan Jiskra realitní kancelář s. r. o. (dále jen „dlužník“) namísto věřitelky J. K. [dále jen „věřitelka J. K.“] (bod I. výroku) a ukončil účast věřitelky J. K. v insolvenčním řízení pro pohledávku ve výši 892 525 Kč, s tím, že věřitelka J. K. zůstává účastnicí insolvenčního řízení pro pohledávku ve výši 254 497,61 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Dovolatelka rekapituluje rozhodnutí soudů obou stupňů a uvádí, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 183 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve spojení s § 18 insolvenčního zákona.
4. Insolvenční správce dlužníka a věřitelka J. K. ve vyjádřeních namítají, že dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Shodně navrhují dovolání odmítnout jako nepřípustné.
5. Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
6. V dané věci mohla být přípustnost dovolání založena jen při splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.
8. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (viz R 4/2014). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Mělo-li by být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, muselo by být z obsahu dovolání patrné, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014). Takové údaje se ovšem z dovolání nepodávají.
9. Dovolatelka nejenže v dovolání nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné), ale ani neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
10. Též judikatura Ústavního soudu ústí v závěr, podle kterého „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 pak Ústavní soud dodal, že: „neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. I v další své nálezové judikatuře Ústavní soud Nejvyššímu soudu netoleruje, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18-2, uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
11. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu