USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka L. D., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 15139/2020, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 AQUAX s. r. o., o dovolání věřitele č. 9 AQUAX s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Klincová 35, PSČ 821 08, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50475673, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, PSČ 252 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2025, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 908/2024-P9-36, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 3. června 2021, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-4, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl přihlášku pohledávky věřitele AQUAX s. r. o. (dále též jen „věřitel A“) ve výši 1.444.513 Kč (I. výrok). [2] Určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast věřitele A v insolvenčním řízení (II. výrok).
2. K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2021, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 770/2021-P9-11, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. K dovolání věřitele A Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 29 NSČR 90/2021-P9-21, zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Usnesením ze dne 16. července 2024, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-24, ve spojeniě s (opravným) usnesením ze dne 19. prosince 2024, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-P9-32, insolvenční soud: [1] Odmítl (opět) přihlášku pohledávky věřitele A ve výši 1.444.513 Kč (I. výrok). [2] Určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast věřitele A v insolvenčním řízení (II. výrok).
5. K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2025 č. j. KSHK 35 INS 15139/2020, 3 VSPH 908/2024-P9-36, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
6. Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že přihláška pohledávky je opožděná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. února 2025 podal věřitel A dovolání (podáním datovaným 11. května 2025, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne, P9-39), požaduje (v článku III. dovolání, „Dovolací návrh“), aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dovolatel namítá (v článku II. dovolání, „Odůvodnění dovolání“, části A), že napadené rozhodnutiě spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), na nesprávném právním posouzeniě věci co do: [1] Výkladu § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v otázce možnosti odmítnutí přihlášky pohledávky zahraničního věřitele jako opožděné za situace, kdy insolvenční soud již vydal (jako v posuzované věci) výzvu zahraničním věřitelům dle § 430 insolvenčního zákona. [2] Výkladu § 430 insolvenčního zákona v otázce známosti osoby zahraničního věřitele při osobním doručení oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi, který to následně popírá a současně „zcela zjevně v podvodném úmyslu“ neuvede tohoto zahraničního věřitele v seznamu svých věřitelů („úmyslně“ v něm uvede původního věřitele, který již logicky nesleduje případné insolvenční řízení dlužníka), to vše v návaznosti na výklad „§ 1182“ (správně § 1882) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel podle § 237 o. s. ř. argumentem, že napadané rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovániě dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Lze odmítnout jako opožděnou přihlášku pohledávky zahraničního věřitele podanou ve lhůtě podle § 430 odst. 2 insolvenčního zákona poteě, co insolvenční soud vydal výzvu zahraničním věřitelům dle ustanoveniě § 430 odst. 1 insolvenčního zákona? [2] Lze považovat za neznámého zahraničního věřitele, který se pokusil doručit dlužníku oznámeniě o postoupeniě pohledávky osobně a dlužník odmítl oznámeniě převzít a v následném „návrhu na oddlužení“ označil jako svého věřitele původního věřitele (s tím, že osoba nového věřitele mu nebyla známa)?
10. Následně (v článku II. dovolání „Odůvodnění dovolání“, části B) již jen ohlašuje, že: „Bližší odůvodnění podaného dovolání učiní věřitel ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dovolání.“
11. Podáním datovaným 31. května 2025, doručeným insolvenčnímu soudu 1. června 2025, zevně označeným jako „Odůvodnění dovolání“ (P9-40), dovolatel podrobně rozvedl argumentaci k položeným otázkám, zabývaje se dále výkladem § 1882 odst. 1 o. z. a označuje (v závěru článku I. „Odůvodnění dovolání“) za zásadní právní otázku, zda ke splnění podmínky dané § 1882 odst. 1 o. z. při oznamování postoupení pohledávky postupníkem postačí k prokázání postoupení, že smlouva o postoupení pohledávek byla doručena dlužníku. Stejně tak je podle dovolatele právní otázkou, „která je předmětem dovolání“, zda ustanovení § 430 insolvenčního zákona vyžaduje, aby byly splněny veškeré zákonné požadavky na oznámení postoupení pohledávek dle § 1882 odst. 1 o. z., anebo postačí, je-li uvedená skutečnost dlužníku známa.
12. Dlužník ve vyjádření z 13. listopadu 2025 (P9-47) navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje za to, že nepřináší žádné nové skutečnosti, že tvrzení o jeho úmyslném jednání nemají oporu v provedeném dokazování a že dovolatel se domáhá změny skutkových zjištění.
III. Přípustnost dovolání
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Přitom nepřehlédl, že (jak ve vyjádření k dovolání upozornil i dlužník) insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí skončilo [usnesením ze dne 6. listopadu 2025, č. j. KSHK 35 INS 15139/2020-B-154, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, které v plném rozsahu nabylo právní moci 29. listopadu 2025, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení (I. výrok) a přiznal dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (IV. výrok)]. Skončení insolvenčního řízení však nemá vliv na zkoumání přípustnosti dovolání. 15. Vzhledem k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. Nejvyšší soud rovněž zohlednil (se zřetelem k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, 16. července 2020), že pro dané insolvenční řízení se až do jeho skončení i v době od 1. října 2024 uplatňuje insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i pro posuzování přípustnosti dovolání. 16. Pro posouzení, v jakém rozsahu se může Nejvyšší soud zabývat dovoláním předestřenou právní argumentací, jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona:
§ 240 (o. s. ř.)
(1) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. (2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. (3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení.
§ 241a (o. s. ř.)
(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. (2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). (3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. (4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží. (6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
§ 241b (o. s. ř.)
(…) (3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
§ 242 (o. s. ř.)
(…) (4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.
§ 83 (insolvenčního zákona)
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.
17. Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. února 2025, obsahující přiléhavé poučení o dovolání, bylo doručeno věřiteli A (jeho zástupci s procesní plnou mocí) v úterý 11. března 2025 (srov. doklad o doručení u č. l. 36 přihláškového spisu). Posledním dnem dvouměsíční lhůty počítané od doručení dovolání tak pro věřitele A bylo pondělí 12. května 2025 (srov. § 240 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v době podání dovolání (v neděli 11. května 2025) byl dovolatel zastoupen advokátem (byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu § 241 insolvenčního zákona), lhůta k možnému doplnění dovolání mu marně uplynula rovněž v pondělí 12. května 2025 (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Ke stejnému datu dovolateli marně uplynula lhůta, po dobu jejíhož trvání mohou účastníci měnit vymezení důvodu dovolání.
18. Měnit vymezení důvodu dovolání (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu a včetně doplnění dovolání o novou argumentaci) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 242 odst. 4 o. s. ř.). Srov. shodně např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sb. rozh. obč. [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
19. Podáním z 31. května 2025 („Odůvodnění dovolání“) dovolatel dovolání doplnil (kvalitativně rozšířil dovolací argumentaci, včetně nově uplatněné, až po uplynutí k tomu určené zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. primárně § 83 insolvenčního zákona a podpůrně i § 240 odst. 2 větu první o. s. ř.). K obsahu podání z 31. května 2025 proto Nejvyšší soud při rozhodování o přípustnosti dovolání nepřihlížel (nemohl přihlížet).
20. Zbývá určit, zda podání z 11. května 2025 samo o sobě (bez doplňujícího podání z 31. května 2025) obstojí co do vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) a pokud ano, zda je samo o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání prostřednictvím kritérií plynoucích z § 237 o. s. ř.
21. V podání z 11. května 2025 dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, prostřednictvím dvou otázek reprodukovaných v odstavci 9 odůvodnění shora. Ve spojení s dalším obsahem podání z 11. května 2025 („Odůvodnění dovolání, část A“), reprodukovaným v odstavci 8 odůvodnění shora, pak lze mít za to, že dovolatel již v tomto podání (byť velmi stručně a co do řádného vymezení důvodu dovolání hraničním způsobem) nesouhlasil s právními závěry odvolacího soudu co do: [1] Výkladu § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona v otázce možnosti odmítnutí přihlášky pohledávky zahraničního věřitele jako opožděné za situace, kdy insolvenční soud již vydal výzvu zahraničním věřitelům dle § 430 insolvenčního zákona. [2] Výkladu § 430 insolvenčního zákona v otázce známosti osoby zahraničního věřitele při osobním doručení oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi, který to následně popírá a současně „zcela zjevně v podvodném úmyslu“ neuvede tohoto zahraničního věřitele v seznamu svých věřitelů („úmyslně“ v něm uvede původního věřitele, který již logicky nesleduje případné insolvenční řízení dlužníka), to vše v návaznosti na výklad § 1882 o. z.
22. Takto uplatněným dovolacím důvodem (jeho obsahovým vymezením) je Nejvyšší soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a z jiných důvodů napadené rozhodnutí pro účely založení přípustnosti jeho dovolání přezkoumat nemůže; srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu.
23. Obě otázky položené podáním z 11. května 2025 předložil dovolatel Nejvyššímu soudu k zodpovězení již v rámci dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24. září 2021 a Nejvyšší soud obě tyto otázky také zodpověděl ve zrušujícím usnesení ze dne 24. listopadu 2022; k otázce č. 1 srov. odstavce 40 až 43 odůvodnění tamtéž a k otázce č. 2 srov. odstavce 44 a násl. odůvodnění tamtéž. Napadené rozhodnutí je se závěry obsaženými k těmto otázkám ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2022 v souladu a důvody dovolání vymezené podáním z 11. května 2025 potřebu opětovného připuštění dovolání pro stejné právní otázky nezakládají.
24. K argumentaci, jež se v podání z 11. května 2025 pojí s otázkou č. 2, lze potud doplnit, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
25. Odvolací soud ve skutkové rovině nepřijal žádný závěr, z nějž by bylo lze usuzovat na podvodný úmysl dlužníka, předjímaný dovolatelem. K ohlášené „návaznosti“ na § 1882 o. z.“ podání z 11. května 2025 žádnou další argumentaci neobsahuje.
26. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
27. Rozhodnutím o podaném dovolániě se stalo bezpředmětným rozhodovat o zjevně bezdůvodném návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutiě (srov. § 90 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu