KSOL 41 INS 18237/2018 29 NSČR 49/2024-B-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice H. G., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 18237/2018, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. července 2023, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018, 4 VSOL 352/2023-B-194, takto:
Dovolání se odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 16. prosince 2022, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-162, ve znění (opravného) usnesení ze dne 9. ledna 2023, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-166, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Souhlasil s tím, aby JUDr. Ing. Pavel Fabian, insolvenční správce dlužnice H. G., vydal zajištěnému věřiteli CLAIMS GROUP s. r. o. do 15 dnů od právní moci usnesení výtěžek zpeněžení označeného zajištění ve výši 4.986.488,30 Kč (bod I. výroku).
[2] Uložil insolvenčnímu správci vydat onen výtěžek zpeněžení ve výši 4.985.385,83 Kč zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku).
[3] Povolil insolvenčnímu správci čerpat zálohu na odměnu z výtěžku určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele ve výši 317.195,90 Kč, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod III. výroku).
[4] Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů od právní moci usnesení podal písemnou zprávu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (bod IV. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. července 2023, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018, 4 VSOL 352/2023-B-194:
[1] Změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku jen co do identifikace předmětu zajištění a co do částky, s jejímž vydáním se uděluje souhlas (4.986.438,30 Kč, místo 4.986.488,30 Kč) [první výrok].
[2] Odmítl odvolání proti bodům II. až IV. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
[3] Přiznal ustanovenému zástupci dlužnice odměnu za zastupování a hotové výdaje v celkové výši 8.228 Kč (třetí výrok).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Lze přistoupit k ukončení insolvenčního řízení, které je vedeno protiprávně, když dlužník není v úpadku, ačkoliv již došlo ke zpeněžení majetku dlužníka?
4. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
5. Insolvenční správce dlužnice i zajištěný věřitel mají ve vyjádřeních dovolání za nedůvodné. III. Přípustnost dovolání
6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
7. Dovolání neobsahuje údaj o tom, které výroky usnesení odvolacího soudu dovolatelka napadá. S přihlédnutím k tomu, že dovolání neobsahuje žádnou argumentaci proti závěru odvolacího soudu, že odvolání proti bodům II. až IV. výroku usnesení insolvenčního soudu není přípustné podle § 218 písm. c/ o. s. ř. a § 91 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ani argumentaci, jež by brojila proti přiznání odměny a náhrady hotových výdajů dovolatelce ustanovenému advokátu, však Nejvyšší soud vychází dále z toho, že dovolání napadá pouze první (měnící) výrok usnesení odvolacího soudu. Ostatně, přípustnost dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a přípustnost dovolání proti třetímu výroku napadeného usnesení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
8. Dovolání proti prvnímu (měnícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že proces zjišťování úpadku dlužnice (zkoumání předpokladů, za nichž lze vydat rozhodnutí o úpadku) se v dané věci uzavřel 27. února 2020; jde o den, kdy insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku usnesení ze dne 12. února 2020, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018, 1 VSOL 30/2020-A-63, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 31. října 2019, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-A-44, ve výroku o zjištění úpadku dlužnice. Tento den (27. únor 2020) je s přihlédnutím k § 74 insolvenčního zákona též dnem právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 12. února 2020.
10. Proces volby způsobu řešení úpadku dlužnice pak byl ukončen 19. listopadu 2020; jde o den, kdy insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku usnesení ze dne 19. listopadu 2020, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018, 1 VSOL 412/2020-B-51, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. června 2020, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018-B-17, ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Tento den (19. listopad 2020) je s přihlédnutím k § 74 insolvenčního zákona též dnem právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 19. listopadu 2020. Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. listopadu 2020 přitom Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. května 2021, č. j. KSOL 41 INS 18237/2018, 29 NSČR 33/2021-B-83.
11. Na řešení otázky „protiprávnosti“ vedení insolvenčního řízení tak dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá. Ve fázi insolvenčního řízení, v jejímž rámci bylo vydáno napadené usnesení, lze zkoumat již jen předpoklady pro případné zrušení konkursu podle ustanovení § 308 insolvenčního zákona. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013, uveřejněném pod číslem 73/2015 Sb. rozh. obč., vysvětlil, že: [1] Důvodem ke zrušení konkursu podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona není (nemůže být) pouhé jiné právní hodnocení těch skutečností, z nichž vyšel insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. [2] Ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona dovoluje zrušit konkurs na majetek dlužníka, jestliže podle stavu insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o zrušení konkursu, lze uzavřít (postavit najisto), že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku, a zároveň nebyl ve stavu úpadku (při odhlédnutí od vlastních účinků rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
12. Napadené rozhodnutí se s přihlédnutím k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení těmto závěrům neprotiví.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu