KSOS 31
INS 15279/2024
29 NSČR 49/2025-B-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Š. Š.,
zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné,
Masarykovo náměstí 91/28, PSČ 733 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. KSOS 31 INS 15279/2024, o povinnosti dlužnice vydat insolvenčnímu
správci ke zpeněžení nemovitou věc, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2025, č. j. KSOS 31 INS 15279/2024, 4 VSOL
146/2025-B-11, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 7. února 2025, č. j. KSOS 31 INS 15279/2024-B-4,
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] schválil
oddlužení dlužnice (Š. Š.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty (bod II. výroku) a uložil dlužnici vydat insolvenčnímu
správci ke zpeněžení (specifikovaný) pozemek nacházející se ve společném jmění
manželů, jehož součástí je garáž (dále též jen „nemovitá věc“) [bod IV. výroku].
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. dubna
2025, č. j. KSOS 31 INS 15279/2024, 4 VSOL 146/2025-B-11, potvrdil usnesení
insolvenčního soudu v bodu IV. výroku.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 7, § 207 odst. 1, § 217 odst. 1,
§ 286, § 398 odst. 3 a 6 a § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ve znění účinném do 30. září 2024
– uzavřel, že při úvahách, zda je dlužník povinen vydat majetek ke zpeněžení,
je rozhodující hledisko uspokojení věřitelů, přičemž důvody uváděné dlužnicí
nejsou způsobilé vést k závěru, že by se zpeněžením nemovité věci uspokojení
věřitelů nedosáhlo. Na tom ničeho nemění ani okolnost, že by podle zprávy pro
oddlužení došlo ke 100% uspokojení nezajištěných věřitelů (již) pouze plněním
splátkového kalendáře, neboť zpeněžení majetkové podstaty představuje
(zpravidla) rychlejší uspokojení věřitelů. Také skutečnost, že má jít o rodinný
majetek, není způsobilá změnit závěr, že se zpeněžením tohoto majetku dosáhne
uspokojení věřitelů, neboť „historie majetku“ není pro jeho zpeněžení rozhodná.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
5. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda je
dlužník – starobní důchodce povinen vydat ke zpeněžení nemovitou věc ve
společném jmění manželů, která není obydlím, i tehdy, když ze zprávy pro
oddlužení vyplývá, že je schopen zcela uspokojit věřitele již plněním
splátkového kalendáře bez nutnosti zpeněžování majetkové podstaty.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka soudům obou stupňů
vytýká, že nerespektovaly účel oddlužení, tedy „dosáhnutí spravedlivého poměru
mezi zájmy věřitelů a zájmy poctivého dlužníka“. Nemovitá věc se totiž nachází
ve společném jmění manželů a jde o dlouhodobý rodinný majetek, jehož ztráta pro
dovolatelku představuje mimořádně citelný zásah. O to více je požadavek na její
zpeněžení neadekvátní, jestliže plného uspokojení věřitelů je možné dosáhnout
jinak, a to řádným plněním splátkového kalendáře (již za 2 roky a 3 měsíce).
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
8. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném
do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb.,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb.,
kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů
rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích,
ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst.
1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu
2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné
z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení
dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných
skutkových poměrech dosud bezezbytku neřešenou.
10. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolatelka nenamítá a z obsahu
spisu se nepodávají.
11. Nejvyšší soud se proto zabýval – v hranicích právní otázky vymezené
dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
§ 398
Způsoby oddlužení
(…)
(3) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek
náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle
ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání
zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých
příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu
rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
(…)
(6) Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3,
vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku
nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své
obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje
hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na
zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely
zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který
dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení
oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno.
§ 406
(…)
(3) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud
(…)
e/ uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek
náležející do majetkové podstaty a označí majetek obdobně podle odstavce 2
písm. b/,
(…)
(4) Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel,
který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení. Proti rozhodnutí o
schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše
měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, dlužník, je-li důvodem odvolání
tvrzení, že mu soud uložil povinnost vydat ke zpeněžení majetek, který podle
tohoto zákona není povinen vydat, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením
jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
15. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
16. Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že
souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů. To, že
dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením
zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, jeho právo podat
odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty
nezakládá. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen.
zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 47/2014 (dále též jen „R 47/2014“);
uvedené závěry přijaté v R 47/2014 se prosadí i v poměrech právní úpravy
insolvenčního zákona účinného do 30. září 2024 s tou odchylkou, že podle
rozhodné právní úpravy lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo
plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1
insolvenčního zákona).
17. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové
podstaty (vedle pravidelného splácení pohledávek věřitelů z příjmů dlužníka) je
základní povinností dlužníka vydat insolvenčnímu správci veškerý majetek
náležející do majetkové podstaty k jeho zpeněžení. K tomu srov. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněného
pod číslem 93/2022 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 93/2022“).
18. V R 93/2022 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že insolvenční zákon
(ani jiné právní předpisy) neupravuje žádná další kritéria (kromě uvedených v §
398 odst. 6 insolvenčního zákona) pro uplatnění výjimky z obecné povinnosti
dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při
oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Jinak
řečeno, z § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona je zřejmé, že z obecné
povinnosti dlužníka vydat veškerý svůj majetek ke zpeněžení při oddlužení
plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty existují dvě
výjimky. Vedle situace, kdy majetek dlužníka má nízkou hodnotu a jeho
zpeněžením by nebylo dosaženo žádného výtěžku použitelného k uspokojení
věřitelů, je upravena výjimka v podobě ochrany obydlí dlužníka. K těmto závěrům
se Nejvyšší soud přihlásil též např. v důvodech usnesení ze dne 26. dubna 2023,
sen. zn. 29 NSČR 35/2021, uveřejněného pod číslem 34/2024 Sb. rozh. obč.
19. Podáním návrhu na povolení oddlužení tak dlužník dává najevo, že
souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je
připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu
oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1
insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení
věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením
majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho
majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je
dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního
zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3
insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho
obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 205 odst. 1 a 3 a § 206
odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona).
20. Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané
věci, tedy že dovolatelka je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat
rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním
splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k
rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/
insolvenčního zákona), nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je
povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž
je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli
uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).
21. Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového
kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke
zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou
v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné
uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.
22. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné
zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu