KSPH 81 INS XY 29 NSČR 5/2023-B-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 81 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 7 Allow celebrate a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27820718, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Litovelská 1340/2c, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS XY, 1 VSPH XY, o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení,
Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS XY, 1 VSPH XY, se zamítá.
1. Proti usnesení odvolacího soudu označenému ve výroku podal věřitel č. 7 (Allow celebrate a. s.) dovolání (B-39), které dále doplnil (podáními B-45 a B-51); s dovoláním spojil návrh, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
2. Nejvyšší soud návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti zamítl, protože ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o odkladu právní moci a vykonatelnosti nelze použít pro rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení, jak výslovně stanoví § 90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
3. Dovolateli navíc nehrozí tvrzená újma, neboť Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2022, č. j. KSPH 81 INS XY, uložil insolvenčnímu správci dlužnice, aby do doby pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání věřitele č. 7 deponoval na účtu majetkové podstaty výtěžek zpeněžení, o jehož (ne)vydání věřiteli č. 7 rozhodoval odvolací soud v napadeném usnesení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu
15. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodující následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy a které jsou rovněž promítnuty v obsahu insolvenčního rejstříku:
[1] Dlužnice uzavřela s právní předchůdkyní věřitele č. 7 (J. H.) [dále jen „původní věřitelka“] dne 10. ledna 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla dlužnici zapůjčena částka 1 750 000 Kč; tu se zavázala vrátit nejpozději do 30. června 2017. Pro případ prodlení s vrácením se dlužnice zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení.
[2] Původní věřitelka a dlužnice uzavřely následujícího dne (11. ledna 2017) formou notářského zápisu dohodu o souhlasu s vykonatelností. Téhož dne uzavřely zástavní smlouvu za účelem zajištění vrácení zápůjčky (včetně smluvní pokuty); zástavou byly (v rozhodnutích obou soudů specifikované) nemovité věci ve vlastnictví dlužnice (dále jen „nemovitosti“).
[3] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. listopadu 2018 původní věřitelka postoupila pohledávku věřiteli č. 7.
[4] Exekučním návrhem ze dne 27. listopadu 2019 se věřitel č. 7 domáhal vymožení pohledávky za dlužnicí ve výši 136 000 Kč (jistina) a 1 160 000 Kč (smluvní pokuta).
[5] Soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek usnesením ze dne 27. prosince 2019, č. j. 185 EX 1315/19-13, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí. O rozvrhu výtěžku dražby rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 23. dubna 2021, č. j. 185 EX 1315/19-137, tak, že z rozdělované podstaty ve výši 3 760 000 Kč byly uspokojeny pohledávky věřitele č. 7 v celkové výši 1 304 639,40 Kč (včetně nákladů exekučního řízení) a náhrada nákladů exekutora ve výši 248 387,77 Kč. Vzniklá hyperocha ve výši 2 206 972,83 Kč měla být vyplacena dlužnici.
[6] Věřitel č. 7 podal u téhož soudního exekutora další exekuční návrh dne 11. března 2021 (tedy ještě před vydáním rozvrhového usnesení sp. zn. 185 EX 1315/19); novým návrhem se domáhal nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 1 614 000 Kč (jistina) a 2 375 000 Kč (smluvní pokuta) [snížené o částky 136 000 Kč a 1 160 000 Kč vymáhané v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19]. Nový exekuční návrh věřitel č. 7 odůvodnil tím, že první exekuční návrh (ze dne 27. listopadu 2019) zohledňoval částečnou úhradu dluhu dlužnice třetí osobou (L. V.), nicméně tato platba ve výši 3 994 000 Kč byla učiněna omylem; proto ji nelze započíst na úhradu dluhu.
[7] Nové (druhé) exekuční řízení vedl soudní exekutor pod sp. zn. 185 EX 223/21. Exekučním příkazem ze dne 26. dubna 2021, č. j. 185 EX 223/21-23, rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to přeplatku (hyperochy) vzniklého v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19.
[8] Insolvenční soud vyhláškou ze dne 18. listopadu 2021, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-A-2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice.
[9] Usnesením ze dne 26. listopadu 2021, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-A-7, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (bod II. výroku) a povolil jí oddlužení (bod IV.
výroku).
[10] Přihláškou pohledávky P7 přihlásil věřitel č. 7 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice dvě dílčí zajištěné pohledávky v celkové výši 4 378 168,65 Kč. Jako důvod vzniku zajištění uvedl „přeplatek (hyperochu), který vznikl v exekučním řízení pod sp. zn. 185 EX 1315/19 ve výši 2 206 972,83 Kč“. Obě dílčí pohledávky byly sníženy o částku vymoženou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 185 EX 1315/19.
[11] Usnesením ze dne 16. března 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-B-9, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu ze dne 24. února 2022 (bod II. výroku) a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku).
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodující následující ustanovení insolvenčního zákona, exekučního řádu a občanského soudního řádu: § 166 (insolvenčního zákona)
Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g/.
§ 186 (insolvenčního zákona)
(1) Jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, které musí být odůvodněno co do důvodu zániku pohledávky, a proti kterému nejsou opravné prostředky přípustné. (2) Přihlášený věřitel, který tvrdí, že jeho pohledávka nebyla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, se může žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho pohledávka nadále trvá.
Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému věřiteli bylo doručeno rozhodnutí podle odstavce 1. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Nebyla-li žaloba včas podána, platí, že pohledávka přihlášeného věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí podle odstavce 1. Totéž platí, jestliže insolvenční soud žalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví. Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví, se účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje.
Žaloba se projednává jako incidenční spor. § 298 (insolvenčního zákona)
(1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.
(…)
§ 46 (exekučního řádu)
(…)
(7) Je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti.
(…)
§ 337h (o. s. ř.)
(1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno. (…)
18. Ustanovení insolvenčního zákona, exekučního řádu a občanského soudního řádu platila v citované podobě v době zahájení insolvenčního řízení a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznala.
19. V takto ustaveném skutkovém a právním rámci Nejvyšší soud činí následující závěry odpovídající jeho ustálené judikatuře:
20. V těch případech, kdy pohledávka byla zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, jelikož ji při přezkumném jednání nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, nelze ohledně skutečností, rozhodnutí nebo důkazů, které osoba nadaná popěrným právem nemohla bez své viny použít při přezkoumání zajištěné pohledávky, uplatnit na insolvenční řízení (nebo jen na některou z jeho fází) institut obnovy řízení (srov. § 96 odst. 1 insolvenčního zákona). Možnost reagovat po zjištění zajištěné pohledávky na nové skutečnosti, s nimiž je spojen zánik přihlášené pohledávky (např. započtením), nebo s nimiž je spojena ztráta věcné legitimace přihlášeného věřitele k dalšímu uplatňování (vymáhání) přihlášené pohledávky (např. nastala-li skutečnost, na základě níž se věřitelem této pohledávky stala jiná osoba, která se ale nestala namísto původního věřitele účastníkem insolvenčního řízení), upravuje ustanovení § 186 insolvenčního zákona; srov. shodně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2021, sen. zn. 29 NSČR 91/2019, uveřejněného v časopise Vybraná judikatura, číslo 10, ročníku 2022, pod číslem 85 (podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. I. ÚS 3453/21), důvody (odstavec 24.) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 7/2020, uveřejněného pod číslem 9/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněné pod číslem 23/2024 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 23/2024“).
21. Závěr, že prostřednictvím ustanovení § 186 insolvenčního zákona upravuje insolvenční zákon mechanismus, jehož prostřednictvím lze ukončit účast dlužníkova věřitele v insolvenčním řízení v případě, že po svém zjištění pohledávka přihlášeného věřitele „byla uspokojena“ (např. tím, že ji v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek ručitele uhradil osobní dlužník), nebo „zanikla jiným způsobem“, formuloval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč.; k obraně dotčeného přihlášeného věřitele proti takovému postupu srov. ustanovení § 186 odst. 2 insolvenčního zákona a R 23/2024.
22. Možnost insolvenčního soudu ukončit postupem podle § 186 odst. 1 insolvenčního zákona účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení na základě zjištění, že pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení „uspokojena“, nebo „zanikla jiným způsobem“, není vyloučena ani v případě, že jde o pohledávku zajištěného věřitele, na kterou mělo být podle (již) pravomocného usnesení insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištění takovému věřiteli plněno z majetkové podstaty dlužníka a která po vydání takového usnesení (respektive po jeho právní moci) byla „uspokojena“ z jiného zdroje (např. plněním ručitele nebo dlužníkova spoludlužníka) nebo „zanikla jiným způsobem“ [např. započtením nebo tak, že (nově) nastala skutečnost, na základě níž se věřitelem této pohledávky stala jiná osoba, která se ale nestala namísto původního zajištěného věřitele účastníkem insolvenčního řízení)].
23. Nejvyšší soud v R 23/2024 rovněž vyslovil, že obecně též platí, že i tam, kde věřiteli již bylo právo přiznáno pravomocným soudním rozhodnutím, lze „výjimečně“ (a toto slovo je zapotřebí zdůraznit) odepřít věřiteli jeho zákonem předvídané vymožení (výkon), jsou-li dány takové okolnosti, pro které by takový výkon mohl založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke „zcela zjevné“ (a toto slovní spojení je opět zapotřebí zdůraznit) nespravedlnosti. Srov. v poměrech výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve vazbě na úpravu obsaženou v § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. např. důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15, uveřejněného pod číslem 138/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
24. Pro poměry insolvenčního řízení lze tedy uzavřít, že i tam, kde pohledávka věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (jelikož ji při přezkumném jednání nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů), jakož i tam, kde (zajištěnému) věřiteli insolvenční soud následně (již) odsouhlasil plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona, nelze vyloučit, že věřiteli bude výjimečně odepřeno plnění na jeho pohledávku, jestliže v insolvenčním řízení po zjištění pohledávky a po odsouhlasení plnění na takto zjištěnou pohledávku pravomocným usnesením vydaným podle § 298 insolvenčního zákona nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. K tomu srov. opět R 23/2024.
25. Tyto závěry se v řešené věci projevují tak, že pohledávka věřitele č. 7 byla řádně zjištěna (jako zajištěná) podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, jelikož ji insolvenční správce, dlužnice, ani žádný z přihlášených věřitelů nepopřel. V posuzované věci nedošlo k (následnému) zániku pohledávky (nebo jejího uplatněného zajištění) a současně nejde o žádný z případů uvedených v R 23/2024 (viz výše). Nejvyšší soud tedy nemá pochyb o tom, že věřitel č. 7 má být [v souladu se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona)] uspokojen z nerozděleného výtěžku v přednostním pořadí v souladu s tím, jak byla jeho pohledávka zjištěna (coby zajištěná). Důvodem k odepření plnění totiž nemůže být pasivita procesních subjektů při přezkumu pohledávky věřitele č. 7; tuto pasivitu (vedoucí ke zjištění pohledávky včetně jejího pořadí) nemůže (nesmí) nahrazovat insolvenční soud opětovným zkoumáním důvodnosti pohledávky a jejího zajištění v rámci rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
26. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v řešení této právní otázky, Nejvyšší soud se – při absenci vad, ke kterým u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – nezabýval (pro nadbytečnost) dalšími dovolacími námitkami.
27. Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
28. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že bez ohledu na to, do jaké míry bude pohledávka dovolatele uspokojena z nerozděleného výtěžku exekuce (pohledávky dlužnice na vydání hyperochy), v případě, že má jiná osoba (věřitel) za to, že má tzv. silnější právo ke vzniklé hyperoše, může své tvrzené právo uplatnit žalobou z lepšího práva podanou mimo insolvenční řízení.
29. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu