KSCB 28 INS 11925/2023
29 NSČR 50/2025-B-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M.
S., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS
11925/2023, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o dovolání dlužníka,
zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
10. dubna 2025, č. j. KSCB 28 INS 11925/2023, 6 VSPH 69/2025-B-28, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 20. prosince 2024, č. j. KSCB 28 INS
11925/2023-B-11, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční
soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka (M. S.).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. dubna
2025, č. j. KSCB 28 INS 11925/2023, 6 VSPH 69/2025-B-28, potvrdil usnesení
insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje § 7, § 149, § 390 odst. 1 a § 316 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a
odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že dlužník, ač
poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, tak ve stanovené lhůtě
neučinil. Přípustné není ani řešení úpadku reorganizací, neboť dlužník
nesplňuje podmínky § 316 insolvenčního zákona. Výhradu, že se soud nezabýval
jeho schopností uspokojit závazky věřitelů, měl dlužník uplatnit proti usnesení
o zjištění úpadku (již pravomocnému) a nikoli (až) proti usnesení o způsobu
řešení úpadku. Insolvenční soud nebyl povinen vyčkat s vydáním napadeného
rozhodnutí na schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání, neboť jiné
řešení dlužníkova úpadku (než prohlášením konkursu na jeho majetek) bylo v dané
věci vyloučeno.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena. Konkrétně jde (podle obsahu dovolání) o otázku, zda může insolvenční
soud rozhodnout o prohlášení konkursu na majetek dlužníka v situaci, kdy
insolvenční správce při přezkumném jednání nepopřel (co do důvodu a výše)
pohledávky věřitelů, z nichž vyšel insolvenční soud při rozhodnutí o zjištění
úpadku dovolatele, které (podle dovolatele) nejsou po právu.
5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s.
ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že jeho
souhlas s pohledávkou věřitele nelze dovozovat z toho, že proti ní nebrojil v
řízení o „prohlášení“ (správně zjištění) úpadku. Nepodání odvolání proti
rozhodnutí o úpadku nelze automaticky vykládat jako souhlas dovolatele se všemi
závěry, na kterých je rozhodnutí postaveno. Dovolatel měl legitimní očekávání,
že důvodnost pohledávek bude standardně přezkoumána při přezkumném jednání.
Nepopření pohledávky věřitele insolvenčním správcem odepřelo dovolateli jedinou
reálnou možnost obrany. Jelikož dovolatel získal nové informace a důkazy
vyvracející oprávněnost přihlášených pohledávek až v rámci přezkumu, nelze mu
vytýkat, že se neodvolal dříve (neboť bez těchto poznatků nebylo možné uplatnit
účinnou obranu). Insolvenční soud je přitom povinen přihlédnout v každé fázi
řízení k okolnostem, jež mohou ovlivnit posouzení podmínek úpadku (zejména k
věrohodnosti přihlášených pohledávek). Jelikož dovolatel uplatnil konkrétní a
doložené námitky, byl insolvenční soud povinen přezkoumat důvodnost
přihlášených pohledávek, i když je insolvenční správce nepopřel. Řízení je
postiženo procesní vadou, neboť dovolateli byla odepřena možnost věcného
přezkumu (přestože uplatnil relevantní námitky) z důvodu, že nepodal odvolání
proti rozhodnutí o zjištění úpadku. Žádá, aby soud ověřil, zda byl konkurs
prohlášen na základě skutečných pohledávek.
III. Přípustnost dovolání
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci
dovolatele (28. července 2023) je v tomto řízení rozhodný (a to i pro účely
posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve
znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části
první zákona č. 252/2024 Sb.].
9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá
dovolacímu soudu k řešení žádnou dosud neřešenou právní otázku. Napadené
rozhodnutí je totiž v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené
v dovolání a z níž se podává odpověď na dovolatelem položenou otázku.
11. Již v usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011,
uveřejněném pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč. (k jehož závěrům se přihlásil
např. v usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněném
pod číslem 61/2014 Sb. rozh. obč.), totiž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil
následující závěry (jež jsou plně použitelné i v poměrech insolvenčního zákona
ve znění účinném do 30. září 2024):
[1] Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost)
směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek
dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny
předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí
vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit
některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že
namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4
odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není
v úpadku (§ 158 insolvenčního zákona).
[2] Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka
může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec
napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku
proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze
účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o
prohlášení konkursu právně bezvýznamné.
[3] Pro posouzení správnosti usnesení o prohlášení konkursu na majetek
dlužníka je právně bezvýznamná obrana dlužníka založená na tvrzení, že
insolvenční navrhovatel nedoložil při rozhodování o insolvenčním návrhu svou
splatnou pohledávku vůči dlužníku.
12. Dovolatel předložil jen námitky zpochybňující předpoklady pro vydání
rozhodnutí o úpadku (spočívající v polemice s existencí pohledávek, na jejichž
základě byl zjištěn úpadek). Závěr odvolacího soudu, že argumentace dovolatele
není způsobilá zvrátit rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, tudíž odpovídá
označené judikatuře Nejvyššího soudu. K postupu insolvenčního soudu a
předpokladům, za nichž lze před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku odklidit
účinky pravomocného rozhodnutí o úpadku dlužníka, srov. v návaznosti na § 158
insolvenčního zákona závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
září 2024, sen. zn. 29 NSČR 21/2024 (jimž se napadené rozhodnutí též neprotiví).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu