KSLB 76 INS XY 29 NSČR 51/2022-B-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. D., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. listopadu 2021, č. j. KSLB 76 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T., se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka L. D..
1. Usnesením ze dne 18. listopadu 2021, č. j. KSLB 76 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka (L. D.) [bod I. výroku]. [2] Ustanovil novou insolvenční správkyní Mgr. Zuzanu Orbesovou (bod II. výroku). [3]Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti, předala jí všechny doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce dlužníka, jakož i případné zůstatky na účtu majetkové podstaty (bod III. výroku). [4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu podala do 30 dnů ode dne doručení usnesení zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). [5] Uložil nové insolvenční správkyni, aby mu předložila do 30 dnů ode dne ustanovení do funkce zprávu o převzetí funkce insolvenčního správce dlužníka a o stavu insolvenčního řízení.
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 13. května 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost A. [2] Usnesením ze dne 23. října 2020, č. j. KSLB 76 INS XY, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. [3] Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. října 2021 zaniklo (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích) právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce k 30. září 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 11, § 25 odst. 2 a 5, § 29 odst. 4 a § 31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícím závěrům:
4. V případě uvedeném v § 31 odst. 3 insolvenčního zákona soud může odvolat insolvenčního správce, ale „může ho ponechat“, jestliže k tomu „existují důležité důvody“. Není zřejmý „další vývoj“ veřejné obchodní společnosti A, ani není zaručeno, že ohlášený společník J. C., který má současně „v úmyslu podnikat“ v rámci veřejné obchodní společnosti A. i. C., Č., S., je dostatečnou zárukou pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce po celou zbývající dobu insolvenčního řízení. Veřejná obchodní společnost A „zahájila útlum“ podnikatelské činnosti a z insolvenčního spisu ani z jiných veřejných zdrojů není zřejmé, že jsou všichni stávající společníci zajedno v tom, že veřejná obchodní společnost A bude „plně funkčním celkem“ až do ukončení insolvenčního řízení.
5. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. ledna 2022, č. j. KSLB 76 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 jsou obdobně použitelné i v této věci. Oproti tomu nejde o případ posuzovaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“), a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 48/2014 a sen. zn. 29 NSČR 49/2014, neboť z výpisu z obchodního rejstříku pro osobu veřejné obchodní společnosti A a z výpisu ze seznamu insolvenčních správců plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a i po 30. září 2021 jsou jejímu společníky ohlášení společníci J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S. Odborná způsobilost veřejné obchodní společnosti A garantovaná jejími ohlášenými společníky (bez zřetele k tomu, že již „technicky nepůjde“ o společníky ohlášené) tak zůstala zachována.
8. Pro posouzení důvodnosti odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužníka je určující, zda je odvolání účelné s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení (ke skutečnosti, v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází). Z obsahu spisu, zejména ze zprávy pro oddlužení ze dne 29. července 2020 (B-5), z usnesení o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (v němž byl stanoven termín úhrady první splátky do posledního dne měsíce listopadu 2020), a ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 19. října 2021 (B-14), plyne, že schválené oddlužení dlužníka by mělo trvat ještě téměř 4 roky (§ 412a odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona). Za těchto okolností nelze usuzovat, že by odvolání insolvenčního správce (jehož oprávnění k výkonu funkce již zaniklo) bylo v rozporu s účelem insolvenčního zákona (neohrozí požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů).
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od blíže označené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval jen podpůrným kritériem; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez přihlédnutí k odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu
13. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
16. V intencích závěrů R 135/2018 a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
17. Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
18. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že trvání schváleného oddlužení by mělo probíhat ještě téměř 4 roky, a proto je vhodné veřejnou obchodní společnost A odvolat z funkce insolvenčního správce, tedy správné není. Důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce není dán ani na základě argumentace insolvenčního soudu, neboť v poměrech dané věci je zjevné, že veřejná obchodní společnost A nepozbyla odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce insolvenčního správce v tomto insolvenčním řízení.
Ze spisu se nepodává opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu na téma další podnikatelské činnosti veřejné obchodní společnosti A (jejího útlumu) a nedostatečné záruky (v podobě ohlášeného společníka) pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce jsou spekulativní a ničím nepodložené.
19. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 3. 2022
Mgr. Milan Polášek předseda senátu