KSBR 30 INS XY 29 NSČR 53/2013-P4-15
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. R., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 4, o dovolání věřitele č. 4 J. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2013, č. j. KSBR 30 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 17. ledna 2013, č. j. KSBR 30 INS XY, odmítl Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) - s poukazem na ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - pro opožděnost přihlášku pohledávky věřitele č. 4 J. L. ve výši 1.637.858,70 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). K odvolání věřitele č. 4 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Dovolání věřitele č. 4 proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Podstatou dovolací argumentace je námitka, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 50b o. s. ř. a § 75 odst. 3 insolvenčního zákona. Dovolatel tvrdí, že mu insolvenční soud řádně nedoručil usnesení ze dne 10. prosince 2012, č. j. KSBR 30 INS XY, kterým bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a jímž byli věřitelé dlužnice vyzváni, aby přihlásili své pohledávky nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.
Dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§ 237 o. s. ř.). Naopak, odvolací soud uzavřel, že lhůta k podání přihlášky do insolvenčního řízení byla vázána na okamžik zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku a nikoliv na jeho doručení (dovolateli) zvláštním způsobem, přičemž přihlédl i k tomu, že dovolatel není známým věřitelem ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 insolvenčního zákona, jemuž by bylo nutno doručovat zvlášť ve smyslu ustanovení § 430 odst. 2 insolvenčního zákona.
Pouze pro úplnost proto Nejvyšší soud podotýká, že závěry, na nichž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu; srov. především usnesení ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 25/2009“). V posuzované věci navíc nelze přehlédnout, že dovolateli bylo známo, že probíhá insolvenční řízení (viz jeho podání doručené insolvenčnímu soudu dne 6. září 2012, č. l.
A-6), nebyl proto povinen „čekat“, až bude rozhodnuto o úpadku, ale svou tvrzenou pohledávku za dlužnicí mohl uplatnit přihláškou již v době před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, když z ustanovení § 173 odst. 1 věty první a § 110 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitelé dlužníka jsou oprávněni přihlásit své pohledávky již od okamžiku zahájení insolvenčního řízení (k tomu srov. opět R 25/2009). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1.
a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu