KSBR 58 INS 5448/2018 29 NSČR 57/2024-B-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka CON - SOLID, a. s., se sídlem v Brně, Bohunická 352/47, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 26 92 31 22, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Ivanou Fořterovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, PSČ 639 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 58 INS 5448/2018, o konečné zprávě, o dovolání Mgr. Kateřiny Širhalové, LL.M., se sídlem v Brně, Polní 780/92, PSČ 639 00, jako insolvenční správkyně dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2024, č. j. KSBR 58 INS 5448/2018, 4 VSOL 121/2024-B-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 29. ledna 2024, č. j. KSBR 58 INS 5448/2018-B-70, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně (Mgr. Kateřiny Širhalové ? dále jen „insolvenční správkyně“) ze dne 17. února 2023 v
následujícím znění:
I. a) Celkové příjmy ve výši 4.525.084,85 Kč, b) celkové výdaje 2.989.757,86 Kč, z toho odměna insolvenčních správců 108.900,- Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty, c) částka určená k rozvrhu 1.535.326,99 Kč (výrok I.);
II. Z celkové odměny náleží insolvenční správkyni podíl ve výši 103.455,- Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty a insolvenčnímu správci AS ZIZLAVSKY v. o. s. podíl ve výši 5.445,- Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenční správkyně usnesením ze dne 19. března 2024, č. j. KSBR 58 INS 5448/2018, 4 VSOL 121/2024-B-77, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. b) a c), jde-li o schválení celkových výdajů ve výši 2.989.757,86 Kč, o určení odměny insolvenčních správců ve výši 108.900,- Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty a o částku určenou k rozvrhu ve výši 1.535.326,99 Kč, jakož i ve výroku II. o rozdělení odměny mezi insolvenční správce.
Odvolací soud – cituje § 7 a § 38 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne
29. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 180/2017, uveřejněném pod číslem 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2020“) ? ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že insolvenční správkyně nemá právo na odměnu z vymoženého plnění vydaného soudním exekutorem do majetkové podstaty dlužníka, a to bez ohledu na skutečnost, zda soudní exekutor odečetl z vymoženého plnění náklady exekuce či nikoli. Současně zdůraznil, že insolvenční soud určil celkovou odměnu insolvenční správkyně (včetně jejího zvýšení) ze správného základu a ve správné výši, a měl za správné i určení podílu obou insolvenčních správců na této odměně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, která má za přípustné k řešení právní otázky dosud Nejvyšším soudem (podle jejího názoru) nezodpovězené, a to, zda jí náleží odměna „ze zpeněžení z finančních prostředků vydávaných exekutorem, ze kterých si exekutor nevyčíslil a neodečetl svou odměnu a náklady exekuce“.
Dovolatelka akcentuje (s poukazem na § 283 insolvenčního zákona a na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 141/2016), že za zpeněžení majetkové podstaty se považuje i využití bankovních kont dlužníka, předání finanční hotovosti dlužníkem i např. dobrovolné inkaso pohledávky (tj. i pouhé přijetí finanční hotovosti náležející do majetkové podstaty dlužníka).
Na poměry dané věci tak nelze aplikovat závěry obsažené v R 39/2020, když v tamní věci Nejvyšší soud rozhodoval za situace, kdy soudní exekutor vydal insolvenčnímu správci výtěžek zpeněžení poté, kdy si již vyčíslil a odpočetl z vydávaného výtěžku zpeněžení odměnu, když „základní zásady insolvenčního řízení brání tomu, aby z jedněch finančních prostředků byla odečtena dvojí odměna“. V projednávané věci si však insolvenční správkyně „vyúčtovala“ odměnu toliko z té části výtěžku zpeněžení, ze které si nevyúčtoval odměnu soudní exekutor, tj. způsobem, který „reflektuje spravedlivé rozdělení odměny z výtěžku mezi soudního exekutora a insolvenčního správce, při respektování § 283 insolvenčního zákona a zásad insolvenčního řízení“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení ve výroku o odměně insolvenční správkyně a v souvisejících výrocích zrušil a přiznal jí přiznal odměnu ve výši 332.153,78 Kč spolu s 21% daní z přidané hodnoty ve výši 69.752,29 Kč. Dovolání insolvenční správkyně, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s R 39/2020, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 28. listopadu 2019, sen. zn. 29 NSČR 44/2019, ze dne 29. července 2020, sen. zn. 29 NSČR 7/2019, a ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 NSČR 22/2023. Skutečnost, že v poměrech projednávané věci vydal soudní exekutor do insolvenčního řízení výtěžek zpeněžení, aniž si v plném rozsahu odečetl svou odměnu, na výše uvedených závěrech nic nemění. Jinak řečeno, insolvenční správkyni nemohl vzniknout nárok na odměnu (část odměny) jen proto, že si ji nevyúčtoval (a neodečetl od výtěžku zpeněžení) soudní exekutor. Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 141/2016 je zjevně neopodstatněný, jelikož v tamních poměrech nešlo o vydání plnění exekutorem do majetkové podstaty dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu