KSUL 85 INS 16288/2019 29 NSČR 57/2025-B-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. V., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 85 INS 16288/2019, o schválení konečné zprávy, o dovolání společnosti Insolvenční servis v. o. s., se sídlem v Olomouci, Mišákova 326/15, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 07 30 67 09, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2025, č. j. KSUL 85 INS 16288/2019, 5 VSPH 593/2025-B-70, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. dubna 2025, č. j. KSUL 85 INS 16288/2019-B-63 (mimo jiné): 1) Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (GESTORE v. o. s.) ze dne 24. února 2025, podle které: a) příjmy majetkové podstaty činí 4.432.812,96 Kč, z toho příjmy ze zpeněžení majetku nesloužícího k zajištění 1.582.812,96 Kč a ze zpeněžení majetku sloužícího k zajištění 2.850.000,- Kč; b) plnění vydané zajištěným věřitelům činí 2.318.111,64 Kč, z toho bylo vyplaceno zajištěnému věřiteli č. 1 (IFIS investiční fond, a.
s.) 1.849.506,64 Kč a zajištěnému věřiteli č. 13 (České správě sociálního zabezpečení) 468.605,- Kč, c) dosud uhrazené pohledávky za majetkovou podstatou činí 333.456,60 Kč, d) nevyplacené výdaje činí 373.754,53 Kč, e) byl označen majetek, který nebyl zpeněžen, a f) zůstatek k rozvrhu po uspokojení výdajů [dle bodu d)] ve výši 1.407.490,19 Kč bude použit k uspokojení zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů (v částce 1.335.882,55 Kč) a částka ve výši 71.607,64 Kč bude vyplacena dlužníku (výrok I.).
2) Určil odměnu insolvenčního správce v celkové výši 522.849,29 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, s tím, že již byla v částce 172.696,60 Kč zálohově uhrazena, a ve zbývající výši bude uhrazena ze zůstatku na účtu majetkové podstaty (výrok II.); odměna bude rozdělena mezi insolvenčního správce (385.653,95 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) a (původního) insolvenčního správce (Insolvenční servis v. o. s.) [137.195,34 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty].
Vrchní soud v Praze k odvolání (původního) insolvenčního správce usnesením ze dne 14. května 2025, č. j. KSUL 85 INS 16288/2019, 5 VSPH 593/2025-B-70, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku II.
Odvolací soud – cituje § 38 odst. 1 až 5 a 7 a § 303 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024, a § 1 a § 2a větu první a druhou vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 30. září 2024 (dále jen „vyhláška“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ? shledal správným vyčíslení (celkové) odměny insolvenčního správce (za přezkoumané přihlášky pohledávek, zpeněžení předmětu zajištění a zpeněžení majetku nesloužícího k zajištění).
Proti usnesení odvolacího soudu podal (původní) insolvenční správce dovolání, které má za přípustné [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] k řešení právní otázky týkající se určení základu pro výpočet odměny insolvenčního správce podle § 1 vyhlášky, maje za to, že v tomto směru je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná.
Insolvenční správce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl (jako nedůvodné).
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž v případě zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku dlužníka v konkursu je do základu pro výpočet odměny zahrnuta i částka připadající na odměnu insolvenčního správce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 7/2015, jakož i výslovné znění § 1 odst. 1 věty druhé vyhlášky, ve znění účinném od 1.
ledna 2014). K tomu, že odměna má být (je) určována z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, tedy z částky, kterou mají (zjednodušeně řečeno) věřitelé skutečně obdržet, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 22/2015. K závěrům formulovaným ve shora označených rozhodnutích se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 31. ledna 2022, sen. zn. 29 NSČR 48/2020, a ze dne 31. října 2022, sen. zn. 29 NSČR 38/2021, kterými odmítl dovolání tamních insolvenčních správců založené na týchž argumentech jako v projednávané věci.
Přitom Nejvyšší soud nemá (na rozdíl od dovolatele) judikaturu k výkladu shora zmíněných ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky za rozpornou.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu