KSPH 62 INS XY 29 NSČR 6/2022-B-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka P. C., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Jakubem Šauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Plovární 478/1, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o vzetí na vědomí splnění oddlužení a o osvobození dlužníka od placení pohledávek, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2021, č. j. KSPH 62 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 16. září 2021, č. j. KSPH 62 INS XY, 4 VSPH XY, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 19. dubna 2021, č. j. KSPH 62 INS XY, kterým insolvenční soud mimo jiné vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (bod I. výroku) a zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (bod VI. výroku).
2. Proti unesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání (B-51),
v němž namítá nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel má za to, že odvolací soud „nesprávně vyložil a následně nesprávně aplikoval příslušné právní normy zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a dalších souvisejících právních předpisů“, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění [článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
6. V dané věci dovolatel v dovolání výslovně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a takový údaj neplyne (nelze jej dovodit) ani z obsahu dovolání. Dovolatel v dovolání ani neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
Mgr. Milan Polášek předseda senátu