USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. M., zastoupeného Mgr. Martinem Kocourkem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Budějovická 121, PSČ 381 01, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 14334/2019, o osvobození dlužníka od placení pohledávek, o dovolání věřitele Pactio Securities s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 808/20, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 01678981, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2025, č. j. KSCB 44 INS 14334/2019, 4 VSPH 494/2025-B-71, takto: Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 24. března 2025, č. j. KSCB 44 INS 14334/2019-B-60, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) osvobodil dlužníka R. M. od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (bod I. výroku), s tím, že se osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (bod II. výroku), a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod III. výroku).
2. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když předchozí usnesení ze dne 12. února 2025, č. j. KSCB 44 INS 14334/2019-B-47, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. března 2025, č. j. KSCB 44 INS 14334/2019, 4 VSPH 256/2025-B-54, (mimo jiné) zrušil v části výroku o osvobození dlužníka od placení pohledávek a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – cituje § 412 odst. 1, § 412a odst. 1 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019 do 30. září 2024, a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a žádný z věřitelů nebyl co do míry uspokojení pohledávek poškozen nebo zvýhodněn, přestože míra uspokojení nedosáhla 30 % hodnoty jejich pohledávek. Obsah spisu napovídá svědomitému přístupu dlužníka k plnění všech povinností po celou dobu insolvenčního řízení, což svědčí o jeho snaze a o poctivém záměru. Přestože předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů činil jen 1,35 % hodnoty jejich pohledávek a skutečná míra uspokojení dosáhla 2,6453 %. To rovněž svědčí o snaze dlužníka dosáhnout co nejvyššího vypořádání závazků.
5. Odvolací námitky nepovažoval odvolací soud za důvodné. Konstatoval, že nízké splátky byly zapříčiněny trvale nepříznivým zdravotním stavem dlužníka, jenž mu bránil nalézt si lépe placenou výdělečnou činnost. K tomu odkázal na konkrétní potvrzení a lékařské zprávy. Přihlédl též k tomu, že oddlužení bylo v době od března 2020 do května 2022 „poznamenáno“ protiepidemickými opatřeními v souvislosti s Covidem-19. K nově vzniklým (za dobu trvání oddlužení) dluhům odvolací soud uvedl, že jejich vznik dlužník hodnověrně vysvětlil tak, že zvýšení splátek v oddlužení bylo nad jeho možnosti a neumožňovalo mu hradit měsíční platby na pojistné; o „zahraničním“ rozsudku ve prospěch německého obchodního partnera nevěděl. Jestliže dlužník tyto nově vzniklé dluhy přesto uhradil, nejde o nepoctivý záměr, ale o snahu dlužníka dostát závazkům vůči věřitelům.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Potud dovolatel odkazuje na konkrétní závěry označených usnesení Nejvyššího soudu.
7. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně je změnil tak, že se osvobození od placení pohledávek dlužníku nepřiznává.
8. Dovolatel namítá, že přístup dlužníka k plnění povinností byl nedbalý, neboť nízké splátky navýšil až po výzvě insolvenčního správce (pod hrozbou zrušení oddlužení). Dlužníku také vznikly nové dluhy (na zdravotním pojištění a na pojistném na sociální zabezpečení), které byly i exekučně vymáhány a které uhradil až poté, co vyšly najevo.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání věřitele, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže uvedenými závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
11. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno, při zkoumání, zda má být dlužník osvobozen, ale i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů).
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 79/2020, uveřejněné pod číslem 12/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Dlužník je povinen vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek § 418 insolvenčního zákona po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení pohledávek, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015, nebo ze dne 29. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 40/2016, ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 19/2017, a ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
13. Z dikce § 414 odst. 1 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016. Výčet těchto povinností je obsažen v § 412 odst. 1 písm. a/ až písm. g/ a odst. 3 insolvenčního zákona. Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam je zjevně nesprávné. Viz opět důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
14. V usnesení ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. 29 NSČR 110/2020, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že pokles příjmů dlužníka za trvání schváleného oddlužení může být často zapříčiněn objektivními skutečnostmi, které dlužník nemůže ovlivnit, nebo které mu nelze přičítat k tíži (těhotenství a mateřství, ztráta zaměstnání, zhoršený zdravotní stav včetně invalidity apod.). I v takovém případě ale dlužník musí nadále plnit své povinnosti v insolvenčním řízení, k nimž se „zavázal“ již tím, že podal návrh na povolení oddlužení a veden poctivým záměrem usiluje o řešení svého úpadku sanačním způsobem, který směřuje k tomu, že mu bude část jeho dluhů odpuštěna (nebude povinen je hradit).
15. Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou v projednávané věci splněny předpoklady pro osvobození dlužníka od placení pohledávek, nevybočuje z mezí označené judikatury Nejvyššího soudu. Odvolací soud (i insolvenční soud) dostatečně zohlednil zvláštní skutkové okolnosti a specifika dané věci, kdy důvodem nízkých splátek byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dlužníka (doložený lékařskými zprávami a dalšími listinami) jako omezující faktor při získání zaměstnání. Přihlédl též k tomu, že po dobu více než dvou let bylo podnikání dlužníka (v pohostinství) poznamenáno opatřeními v souvislosti s pandemií Covidu-19, jakož i ke skutečnosti, že dlužník si zajistil navýšení splátek darovací smlouvou (z původního daru ve výši 2 000 Kč měsíčně na 5 000 Kč měsíčně). Úvahy odvolacího soudu odpovídají zjištěným skutečnostem a nepostrádají ani logické závěry z nich plynoucí
16. Nejvyšší soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené ani úvahy (o aktivním řešení situace dlužníkem, o úhradě nově vzniklých dluhů), které vedly odvolací soud při posuzování otázky nových dluhů k závěru o neexistenci nepoctivého záměru dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu