KSLB 87 INS 395/2023
29 NSČR 61/2023-A-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci
dlužníka STYLE BOHEMIA s. r. o., se sídlem v Zásadě 207, PSČ 468 25,
identifikační číslo osoby 27 26 08 79, vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 395/2023, o insolvenčním
návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Ing. Radanem Tesařem,
advokátem, se sídlem v Praze, Chodská 1366/9, PSČ 120 00, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023, č. j. KSLB 87 INS 395/2023, 4
VSPH 414/2023-A-19, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen
„insolvenční soud“) usnesením ze dne 15. března 2023, č. j. KSLB 87 INS
395/2023-A-11, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (STYLE BOHEMIA s. r. o.)
[výrok I.], prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.) a insolvenčním
správcem ustanovil Mgr. Moniku Cihelkovou (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 20. dubna 2023, č. j.
KSLB 87 INS 395/2023, 4 VSPH 414/2023-A-19, (mimo jiné) zrušil usnesení
insolvenčního soudu ve výroku II. a věc mu vrátil k dalšímu řízení; ve výroku
III. (o ustanovení insolvenčního správce) je potvrdil.
Odvolací soud odůvodnil kasační výrok tím, že insolvenční soud rozhodl o
způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, aniž rozhodl o návrhu dlužníka na
povolení reorganizace.
Ve vztahu k potvrzujícímu výroku ohledně ustanovení osoby insolvenčního správce
zdůraznil, že usnesení insolvenčního soudu „odpovídá“ ustanovení § 134 odst. 2
písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), přičemž dlužník v odvolání nenamítal, že by ustanovený
správce nesplňoval podmínky pro své ustanovení nebo byl podjatý (§ 26
insolvenčního zákona). Na tomto závěru – pokračoval odvolací soud – nic nemění
ani skutečnost, že dlužník v předloženém reorganizačním plánu určil jinou
osobu insolvenčního správce, jelikož v dané věci nebylo s rozhodnutím o
úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace (§ 25 odst. 1 věta druhá
insolvenčního zákona).
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ohledně ustanovení osoby
insolvenčního správce podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle
ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), k řešení právní otázky (podle jeho názoru dosud Nejvyšším soudem
nezodpovězené) týkající se ustanovení osoby insolvenčního správce v situaci,
kdy dlužník s insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení reorganizace
předložil i tzv. předjednaný reorganizační plán, který byl přijat v souladu s
ustanovením § 316 odst. 5 insolvenčního zákona, v němž byla určena (§ 25 odst.
1 insolvenčního zákona) osoba insolvenčního správce (TP Insolvence, v. o. s.).
S poukazem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2016,
sp. zn. II. ÚS 703/16, dovolatel zdůraznil, že měl právo zvolit si v rámci tzv.
předpřipravené reorganizace „vlastního“ insolvenčního správce. Ustanovil-li
insolvenční soud insolvenčním správcem jinou osobu, takto ustanovený
insolvenční správce nesplňoval „zákonné podmínky“; dlužník tak uplatnil v
odvolání proti výroku usnesení insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního
správce způsobilý odvolací důvod (§ 26 insolvenčního zákona).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil výroky usnesení soudů nižších stupňů
ohledně určení osoby insolvenčního správce a věc vrátil insolvenčnímu soudu k
dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné podle
ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné (§ 243c odst.
1 a 2 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, týkající se určení osoby
insolvenčního správce, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu,
podle níž ustanovení § 26 věty třetí insolvenčního zákona vylučuje z odvolací
argumentace skutečnosti (v daných poměrech povolení reorganizace), které
nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. K tomu srov.
např. usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněné
pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se
Nejvyšší soud přihlásil (za srovnatelného skutkového stavu) např. v důvodech
usnesení ze dne 24. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 61/2017.
Skutečnost, že následně (v době po rozhodnutí odvolacího soudu) insolvenční
soud zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace a prohlásil konkurs na jeho
majetek (usnesením ze dne 20. července 2023, č. j. KSLB 87 INS 395/2023-B-11,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) a Vrchní soud v Praze k
odvolání dlužníka toto usnesení změnil tak, že povolil řešení úpadku dlužníka
reorganizací (usnesením ze dne 15. září 2023, č. j. KSLB 87 INS 395/2023, 4
VSPH 843/2023-B-16), na shora uvedeném nic nemění.
Konečně Nejvyšší soud považuje za nepřiléhavý (též) poukaz dovolatele na nález
Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 703/2016, a to vzhledem k rozdílům ve
skutkových poměrech, když Ústavní soud rozhodoval za stavu, kdy byl (tamní)
insolvenční soud nečinný, a naopak v projednávané věci věřitelé nenavrhli
odvolání (insolvenčním soudem ustanoveného) insolvenčního správce (viz protokol
o schůzi věřitelů konané dne 8. června 2023).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu