KSPL 65 INS 987/2022 29 NSČR 62/2024-B-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice I. R., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS 987/2022, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Pavlem Šímou, advokátem, se sídlem v Plzni, Poděbradova 2995/17, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2024, č. j. KSPL 65 INS 987/2022, 2 VSPH 1265/2023-B-174, ve znění usnesení ze dne 22. května 2024, č. j. KSPL 65 INS 987/2022, 2 VSPH 1265/2023-B-178, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. srpna 2023, č. j. KSPL 65 INS 987/2022-B-185, rozhodl, že dlužnice (I. R. je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 10. srpna 2023 na č. l. B-150 (výrok II.), schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.), uložil (označené) povinnosti dlužnici, plátci mzdy a jiných příjmů dlužnice, věřitelům a insolvenčnímu správci (výroky IV., VI., VII., X.
a XI.), stanovil termín úhrady první splátky (výrok V.), přiznal insolvenčnímu správci zálohy na odměnu (výrok IX.), konstatoval, že ke dni vydání rozhodnutí nebyl nalezen žádný majetek podle § 398 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [výrok VIII.], rozhodl, že působnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud (výrok XII.) a zamítl námitky věřitelů Consulting One, a. s. (dále jen „věřitel C“), B. S., J. R. (dále jen „věřitel J. R.“), J.
F., MICHAEL HOTELS GF s. r. o. (dále jen „věřitel M“) a České správy sociálního zabezpečení (výrok XIII.). Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele J. R., věřitelů C a M a Krajského státního zastupitelství v Plzni usnesením ze dne 8. března 2024, č. j. KSPL 65 INS 987/2022, 2 VSPH 1265/2023-B-174, ve znění (opravného) usnesení ze dne 22. května 2024, č. j. KSPL 65 INS 987/2022, 2 VSPH 1265/2023-B-178, změnil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích III. až XI. a XIII. tak, že oddlužení dlužnice se neschvaluje proto, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, a prohlásil konkurs na majetek dlužnice.
Odvolací soud ? vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, které mají oporu v obsahu spisu, cituje § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ? dospěl (na rozdíl od insolvenčního soudu) k závěru, podle něhož dlužnice navrženým oddlužením sleduje (sledovala) nepoctivý záměr. Přitom zdůraznil, že dlužnice se dne 11. srpna 2021 [„cca 4 měsíce“ před zahájením insolvenčního řízení (insolvenčním návrhem věřitele C doručeným insolvenčnímu soudu dne 21.
ledna 2022) a „cca 6 měsíců“ předtím, než podala návrh na povolení oddlužení (9. března 2022)], ač měla více věřitelů se splatnými pohledávkami po dobu delší než tři měsíce, zbavila jediného hodnotného majetku, konkrétně 100% podílu ve společnosti BANASTO s. r. o. (dále jen „společnost B“), která v rozhodné době vlastnila (v XY) minimálně 20 bytových jednotek v hodnotě „miliónů Kč“, a to za kupní cenu 10.000,- Kč.
Podle odvolacího soudu dlužnice „hodnověrně nevysvětlila (nedoložila), že by hodnota obchodního podílu ve společnosti B byla v době převodu zanedbatelná (dosahovala jen částky 10.000,- Kč), a neprojevila snahu o poctivé vyrovnání se s věřiteli tak, aby pohledávky věřitelů, jejichž celková (přihlášená) výše činí cca 38 miliónů Kč, byly (mohly být) uspokojeny v co nejvyšším rozsahu (v návrhu na povolení oddlužení nabídla nezajištěným věřitelům plnění ve výši 13.000,- Kč měsíčně „z pracovní smlouvy“ uzavřené 25. února 2022 se zaměstnavatelem, jehož jediným jednatelem a společníkem je její syn). Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné (jen) podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá [viz závěr o nepoctivém záměru dlužnice podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněná pod čísly 14/2012, 32/2011 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 79/2020, uveřejněného pod číslem 12/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž dlužnice návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledovala nepoctivý záměr, neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřenou.
K výhradám dovolatelky vztahujícím se k postupu odvolacího soudu a ke skutkovému stavu, z nějž vyšel odvolací soud, Nejvyšší soud připomíná, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); způsobilým dovolacím důvodem tak nejsou ani tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady nezahrnují (jako v této věci) podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6.
ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu