Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužníka J. D., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS
17544/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. J. S., o dovolání věřitele č. 3,
zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná
1850/4, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června
2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024, 1 VSOL 244/2025-P3-10, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. dubna
2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024-P3-3, odmítl přihlášku pohledávky P3
věřitele č. 3 (J. S. ? dále jen „věřitel“) v přihlášené výši 588.547,05 Kč
(výrok I.) a určil, že právní mocí usnesení končí účast věřitele v insolvenčním
řízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele usnesením ze dne 30. června 2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024, 1 VSOL 244/2025-P3-10, potvrdil usnesení
insolvenčního soudu ve výroku I. (první výrok) a odmítl odvolání proti výroku
II. usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem insolvenčním) z toho, že:
1) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 18. prosince 2024 přihlásil věřitel
do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku ve výši 588.547,05 Kč;
jako důvod vzniku pohledávky uvedl platební rozkaz vydaný Okresním soudem v
Ostravě dne 3. července 2024, sp. zn. 135 C 2/2024. 2) Dopisem ze dne 18. března 2025 (doručeným zástupci věřitele téhož dne)
insolvenční správce dlužníka (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) vyzval věřitele, aby ve
lhůtě 15 dnů podal u insolvenčního soudu doplnění přihlášky pohledávky o
chybějící údaje, jde-li o důvod vzniku pohledávky; současně ho poučil o tom,
jakým způsobem má doplnění provést, jakož i o následcích (řádného a včasného)
nesplnění povinnosti. 3) Dne 18. března 2025 doručil věřitel insolvenčnímu správci podání, v němž
konkretizoval důvod vzniku přihlášené pohledávky; insolvenční správce doplnění
přihlášky pohledávky „neodevzdal nejpozději posledního dne lhůty určené k
doplnění přihlášky (…) insolvenčnímu soudu nebo orgánu, který má povinnost
doručit toto podání insolvenčnímu soudu“. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 165 odst. 1, § 173 odst. 1 a 2,
§ 174 odst. 1 a 2, § 185 a § 182 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou)
judikaturu Nejvyššího soudu ? uzavřel, že: a) marným uplynutím lhůty určené
věřiteli řádnou výzvou insolvenčního správce (tj. od 2. dubna 2025) se k
přihlášce pohledávky věřitele, kterou nelze přezkoumat pro její neúplnost,
nepřihlíží, a b) doplnění přihlášky pohledávky (společně) s podaným odvoláním
je „bez významu“. V rozsahu, v němž směřovalo proti výroku II. usnesení insolvenčního soudu,
odvolací soud odmítl odvolání věřitele jako nepřípustné podle § 202 odst. 1
písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání,
které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky, zda má doručení
doplnění přihlášky pohledávky insolvenčnímu správci stejné účinky jako doručení
takového podání insolvenčnímu soudu, dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem
nezodpovězené. Dovolatel má za to, že „výzvu splnil řádně a včas“; odmítnutí přihlášky
pohledávky z důvodu „ryze formálního pochybení“ považuje za přepjatý
formalismus. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, které bylo
dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž
podání, jímž věřitel opravuje nebo doplňuje přihlášku pohledávky, je včasné jen
tehdy, jestliže je věřitel v určené procesní lhůtě zašle insolvenčnímu soudu;
to platí bez zřetele k tomu, zda tím, kdo věřitele vyzval k odstranění vad
přihlášky nebo k jejímu doplnění, byl insolvenční správce nebo insolvenční
soud. Jestliže věřitel přes řádné poučení ve výzvě zašle opravu nebo doplnění
přihlášky pohledávky pouze insolvenčnímu správci, je taková oprava nebo
doplnění včasná jen tehdy, odevzdá-li insolvenční správce opravu nebo doplnění
přihlášky nejpozději posledního dne lhůty určené k opravě nebo doplnění
přihlášky ve výzvě orgánu, který má povinnost doručit podání insolvenčnímu
soudu.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29
NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, včetně předchozí judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho
důvodech.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že insolvenční správce není osobou, která by
měla povinnost doručit podání obsahující opravu nebo doplnění přihlášky
pohledávky insolvenčnímu soudu (§ 57 odst. 3 o. s. ř.), pročež mu nelze důvodně
„přičítat“, že nepostoupil neprodleně toto podání insolvenčnímu soudu. Srov.
obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn.
29 NSČR 2/2010, a ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněné
pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 669/09.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i
zvláštním způsobem.
V Brně dne 23. 10. 2025
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu