Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. D., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 17544/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. J. S., o dovolání věřitele č. 3, zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná 1850/4, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024, 1 VSOL 244/2025-P3-10, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. dubna 2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024-P3-3, odmítl přihlášku pohledávky P3 věřitele č. 3 (J. S. ? dále jen „věřitel“) v přihlášené výši 588.547,05 Kč (výrok I.) a určil, že právní mocí usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele usnesením ze dne 30. června 2025, č. j. KSOS 39 INS 17544/2024, 1 VSOL 244/2025-P3-10, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. (první výrok) a odmítl odvolání proti výroku II.
usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). Odvolací soud vyšel (ve shodě se soudem insolvenčním) z toho, že: 1) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 18. prosince 2024 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku ve výši 588.547,05 Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 3. července 2024, sp. zn. 135 C 2/2024. 2) Dopisem ze dne 18. března 2025 (doručeným zástupci věřitele téhož dne) insolvenční správce dlužníka (AS ZIZLAVSKY v.
o. s.) vyzval věřitele, aby ve lhůtě 15 dnů podal u insolvenčního soudu doplnění přihlášky pohledávky o chybějící údaje, jde-li o důvod vzniku pohledávky; současně ho poučil o tom, jakým způsobem má doplnění provést, jakož i o následcích (řádného a včasného) nesplnění povinnosti. 3) Dne 18. března 2025 doručil věřitel insolvenčnímu správci podání, v němž konkretizoval důvod vzniku přihlášené pohledávky; insolvenční správce doplnění přihlášky pohledávky „neodevzdal nejpozději posledního dne lhůty určené k doplnění přihlášky (…) insolvenčnímu soudu nebo orgánu, který má povinnost doručit toto podání insolvenčnímu soudu“.
Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 165 odst. 1, § 173 odst. 1 a 2, § 174 odst. 1 a 2, § 185 a § 182 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ? uzavřel, že: a) marným uplynutím lhůty určené věřiteli řádnou výzvou insolvenčního správce (tj. od 2. dubna 2025) se k přihlášce pohledávky věřitele, kterou nelze přezkoumat pro její neúplnost, nepřihlíží, a b) doplnění přihlášky pohledávky (společně) s podaným odvoláním je „bez významu“.
V rozsahu, v němž směřovalo proti výroku II. usnesení insolvenčního soudu, odvolací soud odmítl odvolání věřitele jako nepřípustné podle § 202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky, zda má doručení doplnění přihlášky pohledávky insolvenčnímu správci stejné účinky jako doručení takového podání insolvenčnímu soudu, dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené.
Dovolatel má za to, že „výzvu splnil řádně a včas“; odmítnutí přihlášky pohledávky z důvodu „ryze formálního pochybení“ považuje za přepjatý formalismus. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž podání, jímž věřitel opravuje nebo doplňuje přihlášku pohledávky, je včasné jen tehdy, jestliže je věřitel v určené procesní lhůtě zašle insolvenčnímu soudu; to platí bez zřetele k tomu, zda tím, kdo věřitele vyzval k odstranění vad přihlášky nebo k jejímu doplnění, byl insolvenční správce nebo insolvenční soud. Jestliže věřitel přes řádné poučení ve výzvě zašle opravu nebo doplnění přihlášky pohledávky pouze insolvenčnímu správci, je taková oprava nebo doplnění včasná jen tehdy, odevzdá-li insolvenční správce opravu nebo doplnění přihlášky nejpozději posledního dne lhůty určené k opravě nebo doplnění přihlášky ve výzvě orgánu, který má povinnost doručit podání insolvenčnímu soudu.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně předchozí judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že insolvenční správce není osobou, která by měla povinnost doručit podání obsahující opravu nebo doplnění přihlášky pohledávky insolvenčnímu soudu (§ 57 odst. 3 o. s. ř.), pročež mu nelze důvodně „přičítat“, že nepostoupil neprodleně toto podání insolvenčnímu soudu. Srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 2/2010, a ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněné pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 669/09.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 23. 10. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu