MSPH 93 INS 10877/2021 29 NSČR 66/2022-A-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka REALITY INVESTING Private, a. s., se sídlem v Praze 4, Bezová 1658/1, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 01943464, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 10877/2021, o odvolání předběžného insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, předběžného insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021, 1 VSPH 1598/2021-A-68, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021, 1 VSPH 1598/2021-A-68, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021-A-50, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. se neodvolává z funkce předběžného insolvenčního správce dlužníka REALITY INVESTING Private, a. s.
1. Usnesením ze dne 6. října 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021-A-50, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce předběžného insolvenčního správce dlužníka REALITY INVESTING Private, a. s. (bod I. výroku). [2] Ustanovil novým předběžným insolvenčním správcem dlužníka AS ZIZLAVSKY v. o. s. (bod II. výroku). [3] Uložil povinnosti nově ustanovenému předběžnému insolvenčnímu správci (body III. a IV. výroku). [4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti a aby vyúčtovala odměnu a hotové výdaje, které jí vznikly v souvislosti s ustanovením do funkce (bod V. výroku). [5] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby nově ustanovenému předběžnému insolvenčnímu správci ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení usnesení předala všechny doklady související s výkonem její funkce a informace o své dosavadní činnosti v insolvenčním řízení (bod VI. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Usnesením ze dne 30. září 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021-A-46, bylo (mimo jiné) rozhodnuto o prodloužení mimořádného moratoria a předběžným insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena veřejná obchodní společnost A. [2] Podáním ze dne 1. října 2021 oznámila veřejná obchodní společnost A, že dne 26. května 2021 rozhodla o ukončení činnosti insolvenčního správce. Doručením rozhodnutí o ukončení činnosti Ministerstvu spravedlnosti zaniklo (ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích), právo veřejné obchodní společnosti A vykonávat činnost insolvenčního správce (k 30. září 2021).
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 31 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k závěru, že veřejná obchodní společnost A ještě prakticky nezahájila svoji činnost a její setrvání ve funkci za dané situace není odůvodněné.
4. K odvolání dlužníka, veřejné obchodní společnosti A a přihlášeného věřitele GESTORE, v. o. s. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2021, č. j. MSPH 93 INS 10877/2021, 1 VSPH 1598/2021-A-68, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z § 12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z § 27 odst. 3 a § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, jež měl za přiměřeně použitelné i pro rozhodování o odvolání předběžného insolvenčního správce – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
6. Ze spisu odvolací soud zjistil a pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že o odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce rozhodl insolvenční soud dne 6. října 2021 a že činnost, kterou veřejná obchodní společnost A v průběhu týdne od ustanovení do funkce (o ustanovení do funkce bylo rozhodnuto 30. září 2021) vykonala, nemá pro další průběh řízení zásadní význam. S přihlédnutím k § 27 odst. 2 poslední větě insolvenčního zákona, podle něhož se – nestanoví-li insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku jinak – stává předběžný insolvenční správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem, a případné dlouhodobosti výkonu funkce (bude-li zjištěn úpadek dlužníka), dospěl odvolací soud k závěru, že tyto skutečnosti opravňovaly insolvenční soud k postupu podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a že jeho úvaha a z ní plynoucí závěry plně respektují i výše označenou judikaturu.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci závěrů označeného usnesení nevzal v potaz, zda jí zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce. V návaznosti na argumentaci onoho usnesení Nejvyššího soudu pak zdůrazňuje, že odvolací soud takto pominul kritérium, jež má Nejvyšší soud za hlavní a zabýval se jen kritériem podpůrným; pouhou úvahu o tom, v jaké fázi se nachází insolvenční řízení (bez zkoumání odborné způsobilosti k dalšímu výkonu funkce) pak má v intencích judikatury Nejvyššího soudu za nedostatečnou pro odvolání z funkce.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry, byť formulované při rozhodování o odvolání dovolatelky z funkce insolvenčního správce, jsou přiměřeně použitelné i při rozhodování o odvolání z funkce předběžného
insolvenčního správce, lze shrnout následovně:
13. V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení.
Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
14. Dlouhodobost trvání výkonu funkce insolvenčního správce předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
15. V poměrech této věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti předběžného insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby předběžný insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce a že v případě rozhodnutí o úpadku bude ustanovena do funkce insolvenčního správce (nestanoví-li insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku jinak), tedy správné není.
16. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce předběžného insolvenčního správce dlužníka.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 3. 2022
Mgr. Milan Polášek předseda senátu