KSPA 53 INS 18159/2019 29 NSČR 66/2025-B-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice A. R., zastoupené JUDr. Ing. Petrou Dolečkovou, LL.M. advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 1786/49, PSČ 130 00, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové ? pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 53 INS 18159/2019, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2025, č. j. KSPA 53 INS 18159/2019, 1 VSPH 529/2025-B-55, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 19. března 2025, č. j. KSPA 53 INS 18159/2019-B-43, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužnice A. R. (bod I. výroku), zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku), určil odměnu insolvenční správkyně Mgr. Dany Cigánkové ve výši 137 637,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty a náhradu hotových výdajů ve výši 12 160,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod III. výroku), uložil insolvenční správkyni, aby případný zůstatek ze zálohy na úhradu odměny a hotových výdajů za dobu šesti měsíců rozdělila mezi nezajištěné věřitele dle poměru stanoveného splátkovým kalendářem (bod IV. výroku), a zprostil insolvenční správkyni funkce (bod V. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
3. Odvolací soud, cituje § 412 odst. 1 a § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019 do 30. září 2024, dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že dlužnice dlouhodobě neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když zejména nehradila splátky přihlášeným věřitelům. S odkazem na zprávy insolvenční správkyně odvolací soud shrnul, že pouze v období květen až červenec 2021 dlužnice hradila splátky věřitelům a do doby vydání rozhodnutí o zrušení oddlužení nebylo na pohledávky věřitelů uhrazeno ničeho. Celkem bylo věřitelům uhrazeno 300 558 Kč, přičemž tato 46,1238% míra uspokojení nezajištěných věřitelů byla dosažena výlučně zpeněžením (v březnu 2021) pohledávky dlužnice za AKIMA s. r. o. za částku 380 000 Kč. Ze zpráv insolvenční správkyně z období let 2022 až 2025 dále plyne, že dlužnice nehradí ani odměnu insolvenční správkyně. Dluh na odměně (v měnící se výši) přitom trvá již od června 2022. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci jsou dány důvody pro zrušení oddlužení dlužnice v intencích § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona a s ohledem na absenci majetku dlužnice i důvod pro zastavení insolvenčního řízení ve smyslu § 418 odst. 4 insolvenčního zákona.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, případně je
rozhodována nejednotně. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
5. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda lze zrušit schválené oddlužení, jestliže dlužník dosáhl minimálního uspokojení věřitelů ve výši přes 30 %, a to navzdory tomu, že plnění nebylo pravidelné, avšak omezené závažnými zdravotními a sociálními okolnostmi na straně dlužníka.
6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
7. Dovolatelka dovoláním výslovně napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v té části výroku, kterou potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o zastavení insolvenčního řízení. V tomto rozsahu však dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila důvod přípustnosti dovolání (dovolací argumentace se těchto výroků zjevně netýká) a ohledně tohoto výroku dovolatelka v dovolání žádným způsobem ani neargumentovala. Potud proto Nejvyšší soud bez dalšího odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
8. Bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu má povahu výroku závislého na výroku o zrušení oddlužení dlužnice (bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu). V režimu § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tento výrok byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zrušení oddlužení dlužnice. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by tento výrok nemohl samostatně obstát. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“).
9. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zrušení oddlužení dlužnice (a které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že ve výkladu a aplikaci § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona je napadené usnesení (oproti mínění dovolatelky) souladné s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Účel insolvenčního zákona je vymezen zejména předmětem úpravy, jímž je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a oddlužení dlužníka (§ 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Při posouzení účelu insolvenčního zákona je dále nutné respektovat zásady vyjádřené v § 5 insolvenčního zákona.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. 29 NSČR 14/2012, uveřejněné pod číslem 76/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K účelu insolvenčního řízení srov. dále i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného pod číslem 241/2010 Sb. (srov. zejména odstavec 52.
nálezu).
12. Z dikce § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník „zavinil“, že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní „podstatné“ povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. K tomu srov. zejména R 86/2013 a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“).
13. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Srov. R 86/2013.
14. Výčet povinností dlužníka podle schváleného způsobu oddlužení je obsažen v § 412 odst. 1 písm. a/ až písm. h/ a odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. září 2024, pro věc rozhodném), přičemž všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení (ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona). Viz opět důvody R 86/2013 a R 77/2013.
15. Dospěl-li odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že je namístě dlužnici schválené oddlužení zrušit podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona proto, že neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když (mimo období května až července 2021) nehradila splátky na uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů a řádně nehradila ani odměnu insolvenční správkyně (na níž vázne dluh již od června 2022), nijak nevybočil z (výše uvedených) ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k tomuto závěru, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.
16. K námitce dovolatelky, že k datu rozhodování odvolacího soudu uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 47,46 % Nejvyšší soud poznamenává, že dosavadní míra uspokojení věřitelů nijak nesouvisí s tím, že dovolatelka je nadále povinna jednat v souladu s § 412 insolvenčního zákona. Potud dovolatelka pomíjí, že všechny povinnosti vymezené v § 412 odst. 1 písm. a/ až písm. h/ insolvenčního zákona jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam, je zjevně nesprávné. K tomu srov. opět R 77/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
17. Poukaz dovolatelky na právní úpravu obsaženou v § 412a odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona není přiléhavý, neboť v projednávané věci soudy nezkoumaly podmínky pro rozhodnutí o (ne)splnění oddlužení (viz § 412a , § 413 insolvenčního zákona).
18. Námitkou, že soudy porušily její právo na spravedlivý proces, jestliže jednaly v její nepřítomnosti, vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř, takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
19. Námitkami, podle nichž odvolací soud bagatelizoval překážky, které dovolatelce bránily ve schopnosti plnit splátky pravidelně (zdravotní stav, péče o blízké osoby), dovolatelka nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou právní otázku způsobilou dovolacího přezkumu. Při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) správné, totiž vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel.
Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, jež se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu