Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice M. T., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 5889/2019, o schválení konečné zprávy, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Vladimírem Gallem, advokátem, se sídlem v Praze, Francouzská 299/98, PSČ 101 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2023, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019, 4 VSPH 457/2023-B-147, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 31. ledna 2023, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019-B-134, ve znění (opravného) usnesení ze dne
23. února 2023, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019-B-135:
Určil odměnu insolvenčního správce (G&V Administrators v. o. s.) ve výši 2.674.066,99 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 4.783,36 Kč (výrok I.). Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetkové podstaty zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 9. prosince 2022 (B-126), s tím, že příjmy a výdaje majetkové podstaty a částka určená k rozvrhu činí: 1. příjmy majetkové podstaty 23.170.000,- Kč [a) výtěžek zpeněžení majetku sloužícího k zajištění 8.610.000,- Kč, b) výtěžek zpeněžení majetku nesloužícího k zajištění 14.560.000,- Kč a c) ostatní příjmy 0,- Kč)], 2.
výdaje majetkové podstaty 7.613.543,56 Kč [a) náklady spojené se správou a zpeněžením majetku sloužícího k zajištění 362.590,- Kč, b) výtěžek zpeněžení majetku sloužícího k zajištění vyčleněný k uspokojení pohledávky osoby odpovědné za správu domu a pozemku v režimu ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), 195.264,- Kč, c) výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěným věřitelům dle usnesení (B-68, B-75 a B-88) 3.580.068,82 Kč, d) odměna insolvenčního správce 2.775.756,50 Kč [1) odměna určená z výtěžku zpeněžení jednotlivých předmětů zajištění určených k vydání zajištěným věřitelům 311.145,14 Kč, 2) odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele 2.353.846,85 Kč, 3) částka vyčleněná jako rezerva na odměnu insolvenčního správce určenou z výtěžku zpeněžení určeného k vydání věřiteli č. 19 (P.
O.), jehož pohledávka zůstává sporná, 101.689,51 Kč a 4) odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů 9.075,- Kč], e) hotové výdaje insolvenčního správce 4.783,36 Kč, f) náklady spojené se správou a zpeněžením majetkové podstaty 222.186,10 Kč [1) náklady za služby a příspěvky na správu domu a pozemku za období po rozhodnutí o úpadku 194.216,- Kč, 2) pojistné na pojištění nemovitosti 22.247,- Kč a 3) zámečnické práce 5.723,10 Kč], g) daň z nemovitých věcí 40.798,- Kč, h) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními 422.239,78 Kč [1) náklady na vypracování znaleckých posudků 11.500,- Kč, 2) náklady na zprostředkování prodeje jednotky č. XY v k.
ú. XY 125.400,- Kč, 3) náklady na zprostředkování prodeje jednotky č. XY v k. ú. XY 184.888,- Kč a 4) náklady nedokončeného prodeje nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY a XY v k. ú. XY 100.451,78 Kč], i) náklady na vypracování znaleckého posudku dle § 43 odst. 3 insolvenčního zákona 9.857,- Kč)], 3. částka určená k rozvrhu 15.348.425,36 Kč [a) částka vyplacená věřitelům v rámci částečného rozvrhu (B-96) 13.000.000,- Kč, b) částka určená k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v rámci rozvrhu po konečné zprávě 1.508.016,22 Kč a c) částka vyčleněná pro uspokojení pohledávky věřitele č. 19, která dosud zůstává sporná, 840.409,14 Kč], 4.
hyperocha 208.031,08 Kč (výrok II.).
Uložil insolvenčnímu správci, aby do 15 dnů od právní moci usnesení předložil soudu návrh rozvrhového usnesení (výrok III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 29. května 2019, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019-A-9, zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a ustanovil insolvenčního správce (G&V Administrators v. o. s.); usnesením ze dne 6. května 2020, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019-B-23, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. 2) Usnesením ze dne 12.
září 2022 (B-123) vyzval insolvenčního správce, aby mu předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku náležícího do majetkové podstaty, ve které nebudou na výdajovou stranu zahrnuty takové náklady, jež podle insolvenčního zákona nese insolvenční správce ze svého a jež jsou již zahrnuty v jeho odměně, ledaže si správce s jejich hrazením z majetkové podstaty obstará souhlasné stanovisko insolvenčního soudu a věřitelského výboru; usnesením ze dne 3. listopadu 2022 (B-125), vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce uhradil z majetkové podstaty dlužnice náklady spojené se zpeněžením (označené) bytové jednotky (pouze) ve výši 125.400,- Kč. 3) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 28.
listopadu 2022 předložil
insolvenční správce konečnou zprávu. Proti konečné zprávě podala (včas) námitky dlužnice; nesouhlasila, aby insolvenčnímu správci byla přiznána náhrada nákladů nedokončeného prodeje nemovitostí (zapsaných v k. ú. XY), s odůvodněním, že „byla zjevná možnost, že nebude muset být zpeněžen veškerý majetek v majetkové podstatě“; nesouhlasila ani s výší odměny insolvenčního správce. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 38 odst. 3, § 43 odst. 3, § 302 odst. 1, § 304 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona a z § 1 a § 3 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“), a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, uveřejněné pod číslem 10/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2022“) – dospěl (mimo jiné) k těmto závěrům:
a) Zpeněžením majetku sloužícího k zajištění bylo dosaženo výtěžku, jenž byl přednostně použit k úhradě nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto majetku dle pokynů zajištěných věřitelů, k uspokojení přihlášených pohledávek společenství vlastníků jednotek a pohledávek zajištěných věřitelů; v konečném důsledku byli z dosažených výtěžků zpeněžení uspokojováni i nezajištění věřitelé. b) Odměna insolvenčního správce byla určena z výtěžku zpeněžení jednotlivých předmětů zajištění, z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v rámci rozvrhu a z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek; pro zvýšení nebo snížení odměny neshledal insolvenční soud důvod.
c) Vzhledem k tomu, že dosud nebyl skončen incidenční spor ohledně pohledávky věřitele č. 19, byla částka na tuto pohledávku připadající (a odměna z ní) složena do úschovy u insolvenčního soudu. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 10. května 2023, č. j. MSPH 60 INS 5889/2019, 4 VSPH 457/2023-B-147, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. a výroku II. položkách 2 písm. a), d), a h); v části směřující proti výroku II. položce 2 písm. f) výroku odvolání odmítl. Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a cituje § 38 odst. 1, 2, 3 a 7, § 302, § 303 a § 304 insolvenčního zákona a § 1 a § 3 odst. 1 vyhlášky – (mimo jiné) zdůraznil, že neshledal důvod pro snížení odměny insolvenčního správce, který v průběhu řízení řádně plnil své povinnosti a nepochybil ani v (insolvenčních) řízeních dlužníků dlužnice (vedených u insolvenčního soudu na majetek M.
Č. a J. D.), která nadále pokračují a nezajištění věřitelé (ani dlužnice) v nich dosud nebyli uspokojováni. Insolvenční správce proto oprávněně „přistoupil“ ke zpeněžování majetku, které zajistilo rychlejší a hospodárnější uspokojení věřitelů dlužnice [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona]. Opodstatněnou neshledal ani námitku, že insolvenční správce měl nést náklady na zpeněžení nemovitých věcí v k. ú. XY (vzhledem k nadbytečnosti prodeje tohoto majetku) „ze svého“. Smlouvu o zprostředkování se společností GAVLAS spol.
s r. o.
totiž insolvenční správce uzavřel v prosinci 2020, kdy k plnému uspokojení všech pohledávek a nákladů chyběla částka cca 6 miliónů Kč, přičemž v dané době nemohl znát výsledek zpeněžení ostatních částí majetkové podstaty. Jde-li o námitku „vyloučení případné odměny za přezkoumání pohledávky věřitele č. 19 a částky na tuto pohledávku připadající“, tato byla insolvenčním soudem zohledněna; obě položky byly z výdajů majetkové podstaty vyčleněny a bude o nich rozhodnuto samostatným usnesením po skončení incidenčního sporu. K dalším námitkám, které dlužnice uplatnila až v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, odvolací soud nepřihlížel jako k nově uplatněným. Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu všech jeho výroků) podala dlužnice dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení (následujících)
právních otázek:
1) „Lze sdělení věřitelů insolvenčnímu soudu, jejichž pohledávky počítané podle výše činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek, že bude-li ustanoven věřitelský orgán, jsou ochotni stát se jeho členem, považovat za návrh svolat schůzi věřitelů podle § 47 odst. 1 insolvenčního zákona?“; tuto otázku má za Nejvyšším soudem nezodpovězenou. 2) (Ne)správnosti určení (výše) odměny insolvenčního správce, kterou by měl Nejvyšší soud vyřešit „jinak“. Insolvenčnímu soudu dovolatelka vytýká, že: a) Nepoučil věřitele o jejich procesních právech a povinnostech ve vztahu ke svolání schůze věřitelů a vytvoření věřitelského výboru, čímž jim „zamezil aktivně se účastnit procesu a dozorovat zákonný průběh řízení“.
b) Schválil její oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ač mohl rozhodnout o oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. června 2019). Pochybení insolvenčního správce spatřuje dovolatelka v tom, že byl pasivní v incidenčním sporu vedeném v rámci jejího insolvenčního řízení pod sp. zn. 160 ICm 1699/2020 o určení pravosti pohledávky věřitele č. 19 (z titulu směnky ve výši 840.409,- Kč); neúčastnil se žádného jednání u insolvenčního soudu a nezaslouží si odměnu „z této pohledávky“.
Nic „nepodnikl“ ani v (označených) insolvenčních řízeních vedených na majetek dlužníků dlužnice; přitom mohl být (vzhledem k výši pohledávek) členem věřitelského výboru a chránit zájmy dlužnice. V této souvislosti poukazuje na povahu pohledávek uplatněných v insolvenčních řízeních svých dlužníků (šlo o pohledávky podmíněné zaplacením pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dovolatelky) a zdůrazňuje, že její závazky vůči věřitelům mohly být uspokojeny právě z plnění „získaného“ v těchto řízeních.
Dále insolvenčnímu správci vytýká, že „umožnil nezákonnou blokaci finančních prostředků po dobu čtyř měsíců“, v důsledku čehož nebyla schopna hradit výživné na nezletilé děti; „tato skutečnost vedla v konečném důsledku ke svěření dětí do výhradní péče jejich otce“. Konečně dovolatelka hodnotí jako „silně disproporční“ právní úpravu odměny insolvenčního správce, která je založena „čistě na majetkových poměrech osoby, která se nachází v procesu oddlužení“.
Upozorňuje i na rozdíly v určení výše odměny podle § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 vyhlášky (při stejné náročnosti činnosti insolvenčního správce), jež má v konečném důsledku za neústavní a porušující čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenční správce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl (popřípadě zamítl), když dovolatelkou položená právní otázka je „ryze hypotetická“, nemající vliv na rozhodnutí ve věci; připomíná, že otázka „případné“ odměny za přezkoumání pohledávky věřitele č. 19 nebyla napadeným usnesením věcně řešena a bude o ní rozhodnuto samostatným usnesením po skončení incidenčního sporu. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání dlužnice proti bodu II. položce 2. písm. f) výroku usnesení
insolvenčního soudu, není dovolání (obecně) přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Ostatně, ve vztahu k tomuto výroku, který se týkal nákladů spojených se správou a zpeněžením majetkové podstaty, dovolatelka ani nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Ve zbývající části (v rozsahu potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu) Nejvyšší dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovolatelkou otevřených právních otázek [nesplnění poučovací povinnosti insolvenčním soudem ve vztahu k věřitelům a insolvenčním soudem (nesprávně) schválený způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty] dovoláním napadené výroky usnesení odvolacího soudu (o výši odměny insolvenčního správce a výši výdajů majetkové podstaty) nespočívají.
Navíc, ani (případná) pochybení insolvenčního soudu zjevně nelze považovat za právně významná pro určení výše odměny insolvenčního správce a výdajů majetkové podstaty. Současně Nejvyšší soud připomíná, že dlužnice sama navrhla (viz její insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení), aby jí soud povolil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jelikož insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužnice dne 29. května 2019 [tj. před účinností zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.
296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], bylo možno oddlužení dlužnice provést plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části jen na základě výslovného prohlášení dlužnice k návrhu insolvenčního správce (srov. § 398 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. května 2019). Konečně, jde-li o (ne)existenci předpokladů pro snížení odměny insolvenčního správce (§ 38 odst. 3 insolvenčního zákona), v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24.
července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, uveřejněném pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017, a ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 144/2019). Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dodává, že: a) V incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. 160 ICm 1699/2020 založila dlužnice svou procesní obranu na tvrzení o nesvobodném podpisu směnky, tj. na tvrzení o skutečnostech, o nichž nemohlo být insolvenčnímu správci nic známo.
b) Ve vztahu k odměně insolvenčního správce (její části týkající se pohledávky věřitele č. 19) odvolací soud výslovně uvedl, že o ní bude rozhodnuto samostatným usnesením. c) Argumentace dovolatelky vztahující se k „porušení“ povinností insolvenčním správcem v insolvenčních řízeních jejích dlužníků je vnitřně rozporná, když na straně jedné zdůrazňuje, že do těchto řízení přihlásila pohledávky podmíněné jejich úhradou v insolvenčním řízení vedeném na její majetek, a na straně druhé insolvenčnímu správci vytýká, že upřednostnil prodej jejího majetku, ačkoli mohly být pohledávky jejích věřitelů uspokojeny (i) z částek, jež by obdržel v odkazovaných insolvenčních řízení na uspokojení svých pohledávek za tamními dlužníky.
Insolvenčním správcem zvolený způsob uspokojení pohledávek věřitelů (z výtěžku zpeněžení nemovitého majetku dlužnice) plně odpovídal § 5 písm. a) insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu