USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice L. P., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS 18103/2015, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Sadová 2446, PSČ 269 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 12. dubna 2024, č. j. KSPH 71 INS 18103/2015, 6 VSPH 409/2024-B-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. února 2024, č. j. KSPH 71 INS 18103/2015-B-123, ve znění (opravného) usnesení ze dne 4. března 2024, č. j. KSPH 71 INS 18103/2015-B-126, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce [AAA INSOLVENCE, v. o. s. (správně AAA INSOLVENCE OK v. o. s.)] vydal z majetkové podstaty dlužnice (L. P.) zajištěnému věřiteli č. 1 (M. S. – dále jen „zajištěná věřitelka M. S.“) částku 1.597.929,03 Kč z čistého výtěžku zpeněžení (označeného) zajištěného majetku [položka n4 soupisu majetkové podstaty ze dne 28.
srpna 2017 (č. l. B-2)], schválil náklady spojené se správou zajištění ve výši 4.793,44 Kč a náklady spojené se zpeněžením zajištění ve výši 112.427,- Kč (výrok I.), přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 144.850,53 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, která se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění (výrok II.), a uložil insolvenčnímu správci, aby a) vydal výtěžek zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí, b) zapsal do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, eventuálně jaká její zbývající část se vypořádá při rozvrhu, a c) podal soudu písemnou zprávu po provedeném vydání výtěžku do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 12. dubna 2024, č. j. KSPH 71 INS 18103/2015, 6 VSPH 409/2024-B-141, potvrdil usnesení insolvenčního soudu (ve znění opravného usnesení) ve výroku I. a odmítl odvolání proti výrokům II. a III.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, domáhajíc se, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Insolvenční správce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. V rozsahu, v němž směřovalo proti výroku usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání dlužnice proti výrokům II. a III., jimiž insolvenční soud přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a uložil mu (výše konkretizované) povinnosti, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Přitom dovolání nesměřuje ani proti některému z usnesení označených v § 238a o. s. ř.
Ve zbývající rozsahu, tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, je (v obecné poloze) v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem k výkladu § 286 odst. 1 písm. d), § 289a, § 293 a § 298 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném) ke způsobům zpeněžení zajištěného majetku a uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, jakož i k (případnému) střetu zájmů soudního exekutora, např. v usneseních ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, a ze dne 28.
února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022, uveřejněných pod čísly 35/2023 a 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 28. června 2024, sen. zn. 29 NSČR 74/2023 (včetně další judikatury zmíněné v jejich důvodech, jakož i v důvodech usnesení ze dne 27. září 2023, sen. zn. 29 NSČR 72/2021). K tomu, že: a) žádné ustanovení insolvenčního zákona neomezuje možnost vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění pro případ podání žaloby na neplatnost veřejné dražby, kterou k takovému zpeněžení došlo, b) zajištěný věřitel má právo, aby byl v insolvenčním řízení při splnění stanovených předpokladů uspokojen z výtěžku zpeněžení, a c) pro postup podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, přičemž důvodem k přerušení nebo vyloučení dalšího postupu podle označeného ustanovení není skutečnost, že probíhá soudní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů pro vydání výtěžku zpeněžení, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013.
Výhrada dovolatelky ohledně (ne)splnění požadavku určeného § 289a odst. 2 insolvenčního zákona není způsobilá založit přípustnost dovolání již proto, že otázka účinnosti smlouvy o provedení dražby je pro posouzení (ne)správnosti napadeného rozhodnutí bez právního významu.
Současně nelze přehlédnout, že v insolvenčním řízení dlužnice nebyl ustanoven věřitelský výbor a insolvenční správce požádal insolvenční soud „z důvodu právní jistoty“, aby schválil smlouvu „o provedení dražby“ (její znění); insolvenční soud k této žádosti sdělil insolvenčnímu správci, že souhlas věřitelského výboru (insolvenčního soudu) není potřebný; až poté (dne 25. ledna 2022) uzavřeli insolvenční správce dlužnice a JUDr. Jan Bohutínský (dále jen „soudní exekutor“) smlouvu o další činnosti exekutora [o zpeněžení (označeného) zajištěného majetku v dražbě].
Podle (aktualizovaného) pokynu ze dne 23. června 2023 (tj. před konáním dražby) zajištěná věřitelka M. S. žádala, aby (označený) zajištěný majetek byl zpeněžen soudním exekutorem minimálně za 1.700.000,- Kč. Následně souhlasila (i) s výší nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku (dne 30. října 2023), které byly (podle obou soudů) vynaloženy důvodně (účelně) a „jdou na vrub“ zajištěné věřitelky M. S. (a nikoli dlužnice). Čistý výtěžek zpeněžení činil 1.860.000,- Kč; částkou 1.597.929,03 Kč byla částečně uspokojena (vykonatelná) zajištěná pohledávka zajištěné věřitelky, která nebyla popřena insolvenčním správcem (ani přihlášeným věřitelem) [pohledávka byla zjištěna co do pravosti, výše (15.578.140,60 Kč) a pořadí (jako zajištěná)].
Přitom názor dovolatelky o nemožnosti zajištěného věřitele „změnit“ původní pokyn k podmínkám pro zpeněžení je (vzhledem k § 293 insolvenčního zákona) zjevně nepřijatelný (obecně k výkladu pokynu zajištěného věřitele srov. např rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněný pod číslem 62/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K dalším výhradám dovolatelky, které se týkají okolností, za nichž byla uzavřena smlouva podle § 289a odst. 2 insolvenčního zákona, obsahu pokynu zajištěné věřitelky M.
S. a nákladů na zpeněžení (označeného) zajištěného majetku, Nejvyšší soud dodává, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně námitky dovolatelky ohledně (nízkého) ocenění (označeného) zajištěného majetku (a možnosti jeho zpeněžení za vyšší částku) se míjí s účelem a významem napadeného rozhodnutí a nejsou zjevně způsobilé zpochybnit jeho správnost (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 142/2016). Na závěru o nepřípustnosti dovolání přitom nic nemění ani (blíže neodůvodněné) konstatování dlužnice, že jí bylo „strženo ze mzdy v uplynulých letech více jak jeden milión Kč“.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu