Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 71/2019

ze dne 2019-08-22
ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.71.2019.1

KSPH 64 INS XY

29 NSČR 71/2019-B-604

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana

Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci

dlužnice J. R., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.

zn. KSPH 64 INS XY, o dovolání T. R., narozeného XY, bytem XY, proti usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH

XY, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Dovolatel je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za

dovolání ve výši 4 000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet

Krajského soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl jako podané

neoprávněnou osobou [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu (dále jen „o. s. ř.“)] odvolání T. R. (dále jen „T. R.“) proti usnesení ze

dne 29. června 2017, č. j. KSPH 64 INS XY, jímž Krajský soud v Praze zamítl

návrh T. R. na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal T. R. dovolání (podání ze dne 11. května

2019), domáhaje se jeho zrušení.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako

objektivně nepřípustné.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o.

s. ř. a vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. není přípustné

ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (dovolání směřuje proti usnesení, proti

němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.). K tomu

srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR

35/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2014, pod

číslem 62, které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat

nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b

odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.).

Výrok o povinnosti T. R. zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o

ustanovení § 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,

v aktuálním znění. Dovolatel totiž podal dovolání proti rozhodnutí, proti

kterému takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinil tak přesto,

že se mu v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti

dovolání.

Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku

poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000 Kč. Ke

splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních

poplatcích.

Nejvyšší soud závěrem poznamenává, že usnesením ze dne 2. května 2019, č. j.

KSPH 64 INS XY, Krajský soud v Praze (pravomocně) zastavil řízení o návrhu T.

R. na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Ani případné

vyhovění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků by však nemohlo zvrátit

rozhodnutí o povinnosti dovolatele k úhradě soudního poplatku za dovolání (viz

ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (9. listopadu 2018) je pro

dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2.,

části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,

o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 8. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu