KSOL 41 INS 4710/2018 29 NSČR 71/2024-B-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. V., zastoupeného Mgr. Ivo Školou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 4710/2018, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2024, č. j. KSOL 41 INS 4710/2018, 2 VSOL 15/2024-B-82, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 20. listopadu 2023, č. j. KSOL 41 INS 4710/2018-B-64, zrušil schválené oddlužení dlužníka (J. V.) pro nepoctivý záměr (bod I. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 13. dubna 2018, č. j. KSOL 41 INS 4710/2018-A-7, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. [2] Usnesením ze dne 20. listopadu 2018, č. j. KSOL 41 INS 4710/2018-B-5, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. [3] Dlužníku po schválení oddlužení vznikl nový peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to vůči A. K. st. a A. K. ml. (dále jen „A. K. st.“ a „A. K. ml.“), přičemž oba tyto závazky vymáhal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha. Závazky pocházejí z majetkové trestné činnosti spáchané před zahájením insolvenčního řízení, za kterou byl dlužník odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. července 2020, č. j. 9 T 66/2020-871 (dále jen „trestní příkaz“). Trestnou činnost páchal dlužník dle trestního příkazu ještě nejpozději dne 20. července 2017. V průběhu oddlužení dlužník závazek vůči A. K. ml. uhradil, závazek vůči A. K. st. však k 30. říjnu 2023 zůstal co do částky 10 496 Kč neuhrazen. [4] Dne 16. října 2019 dlužník uzavřel smlouvu o zápůjčce se Z. S. (dále jen „Z. S.“); na jejím základě si od Z. S. (strýce své manželky) vypůjčil částku 90 000 Kč, kterou se zavázal uhradit nejpozději do 28. února 2020 (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Na tento závazek však uhradil toliko 40 000 Kč. [5] V letech 2018 až 2019 dlužník zakoupil čtyřkolku za částku nejméně 10 000 Kč. V roce 2023 čtyřkolku prodal za částku 90 000 Kč, přičemž nevydal celý mimořádný příjem z prodeje insolvenčnímu správci jako splátku do oddlužení. [6] Dlužník nevydal v době trvání oddlužení insolvenčnímu správci hodnoty, které získal darem, a to konkrétně přívěsný vozík (resp. finanční prostředky na jeho pořízení), elektrokoloběžku a rybářské vybavení. [7] Dlužník v době trvání oddlužení zatajil příjem, který mu plynul z obchodování s polystyrenem; zatajil rovněž jiný příjem ve výši 16 000 Kč ročně.
4. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 418 odst. 1, 3 a 7 zákona č. 182/2006Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí (dále jen „R 86/2013“), ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2012“), ze dne 28. února 2018, sen.
zn. 29 NSČR 19/2017, a ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015 – konstatoval, že dlužníku po schválení oddlužení vznikly nové peněžité závazky (které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti), a to vůči A. K. st. a A. K. ml. na základě trestního příkazu a vůči Z. S. na základě smlouvy o zápůjčce. Dále dlužník zatajil příjem a nevydal insolvenčnímu správci do oddlužení příjem z obchodování se stavebním materiálem ve výši cca 16 000 Kč ročně. V neposlední řadě pak dlužník nevydal insolvenčnímu správci ke zpeněžení hodnoty získané darem, a to přívěsný vozík (či finanční hotovost na pořízení vozíku), elektrokoloběžku nebo rybářské vybavení.
Dlužník tím opakovaně porušil povinnosti stanovené mu v § 412 odst. 1 písm. b/, e/ a g/ insolvenčního zákona. Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že tyto zjištěné skutečnosti odůvodňují předpoklad, že dlužník jednal v oddlužení s nepoctivým záměrem.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“¨), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věcí (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolatel nesouhlasí se zrušením schváleného oddlužení, neboť několik drobných porušení povinností dlužníka nemůže vylučovat jeho snahu nastalou situaci napravit tak, jak bude v jeho silách. Potud odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněného pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2020, pod číslem 63.
7. Dále dovolatel tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že mu v důsledku zaviněného jednání vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.
8. Insolvenční správkyně (JUDr. Andrea Malásková, LL.M.) ve vyjádření k dovolání uvádí, že se dovolatel v průběhu oddlužení dopustil řady pochybení, která však dle jejího názoru spíše vznikla z jeho složité a často se měnící rodinné situace, se kterou se dovolatel nedokázal vypořádat. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se schválené oddlužení nezrušuje.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je (oproti mínění dovolatele) souladné s ustálenou judikaturou, na kterou Nejvyšší soud dále odkazuje.
12. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně zkoumání poctivosti záměru dlužníka ustálena v závěrech, podle kterých ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomu je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. R 14/2012.
13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 414 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení § 405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl).
14. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (k posledním dvěma odstavcům srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017).
15. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. K tomu srov. R 112/2012.
16. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (viz R 86/2013).
17. V poměrech projednávané věci odvolací soud zohlednil chování dovolatele před zahájením insolvenčního řízení (páchání trestné činnosti ve formě podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ještě 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení) i v jeho průběhu (vznik nového dluhu ať již vůči A. K. st., či Z. S., který dlužník včas neuhradil, zatajování příjmů z obchodování s polystyrenem či věcí získaných darem, a to přívěsného vozíku, elektrokoloběžky a rybářského vybavení). Zejména na základě opakovaného porušování povinností dospěl odvolací soud k závěru o důvodnosti předpokladu, že dovolatel oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejvyšší soud tak nemá pochybnosti o tom, že úvahy odvolacího soudu o nepoctivém záměru dlužníka se na základě všech skutečností popsaných v jeho usnesení nejeví nepřiměřenými (odpovídají výše citované judikatuře).
18. V neposlední řadě přípustnost dovolání nezakládá ani námitka směřující proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (tj. že v řízení nebylo prokázáno, že dovolateli v důsledku zaviněného jednání vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, totiž vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel.
Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.
června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dovolatele (v bodě II. výroku), je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dovolatele má (v dané věci) povahu výroku závislého na výroku o zrušení oddlužení. To však nic nemění na tom, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. K tomu srov. důvody R 86/2013.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu