MSPH 76 INS 8760/2024 29 NSČR 72/2025-P1-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TD KAPPA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05560837, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8760/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o., se sídlem v Brně, Kabátníkova 105/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60724463, zastoupeného Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 6 VSPH 496/2025-P1-11, takto:
Dovolání se odmítá.
Judikát 29 NSCR 72/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:28.01.2026
Senátní značka:29 NSCR 72/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.72.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvenční řízení
Přihláška pohledávky
Popření pohledávky
Věřitel
Dotčené předpisy:§ 185 IZ. § 198 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:E MSPH 76 INS 8760/2024
29 NSČR 72/2025-P1-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TD KAPPA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05560837, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8760/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o., se sídlem v Brně, Kabátníkova 105/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60724463, zastoupeného Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 6 VSPH 496/2025-P1-11, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-4, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o. v rozsahu částky 1 508 451,83 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v uvedené výši v insolvenčním řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 3. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
[1] Přihláškou ze dne 20. května 2024 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2 765 972,60 Kč.
[2] Při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2024 insolvenční správce pohledávku co do výše 1 508 451,83 Kč popřel; ve zbytku, tj. ve výši 1 257 520,77 Kč byla pohledávka zjištěna. Věřitele (zastoupeného u jednání právním zástupcem) insolvenční soud poučil o právu podat ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání žalobu na určení pravosti, resp. výše pohledávky.
[3] Dne 30. prosince 2024 podal věřitel u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti pohledávky v celé přihlášené výši.
[4] Usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 208 ICm 4118/2024-6, které nabylo právní moci dne 31. ledna 2025, insolvenční soud žalobu odmítl pro opožděnost.
4. Odvolací soud – cituje § 7, § 185 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v důsledku pravomocného odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost nastal nevyvratitelný zákonný účinek, že se k pohledávce ve výši 1 508 451,83 Kč nepřihlíží, resp. že pohledávka byla zjištěna jen ve výši 1 257 520,77 Kč (jak uvedl při popření pohledávky insolvenční správce v upraveném seznamu přihlášených pohledávek). V dané věci nastala situace předjímaná pro postup podle § 185 insolvenčního zákona. 5.
1. Usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-4, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o. v rozsahu částky 1 508 451,83 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v uvedené výši v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: [1] Přihláškou ze dne 20. května 2024 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2 765 972,60 Kč. [2] Při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2024 insolvenční správce pohledávku co do výše 1 508 451,83 Kč popřel; ve zbytku, tj. ve výši 1 257 520,77 Kč byla pohledávka zjištěna. Věřitele (zastoupeného u jednání právním zástupcem) insolvenční soud poučil o právu podat ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání žalobu na určení pravosti, resp. výše pohledávky. [3] Dne 30. prosince 2024 podal věřitel u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti pohledávky v celé přihlášené výši. [4] Usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 208 ICm 4118/2024-6, které nabylo právní moci dne 31. ledna 2025, insolvenční soud žalobu odmítl pro opožděnost.
4. Odvolací soud – cituje § 7, § 185 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v důsledku pravomocného odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost nastal nevyvratitelný zákonný účinek, že se k pohledávce ve výši 1 508 451,83 Kč nepřihlíží, resp. že pohledávka byla zjištěna jen ve výši 1 257 520,77 Kč (jak uvedl při popření pohledávky insolvenční správce v upraveném seznamu přihlášených pohledávek). V dané věci nastala situace předjímaná pro postup podle § 185 insolvenčního zákona.
5. K odvolací argumentaci odvolací soud uvedl, že námitky (o nezákonném přezkumu, o zvýhodnění jiných věřitelů, kterým lhůta k podání žaloby začala běžet od doručení vyrozumění, o zveřejnění v pořadí druhého seznamu přihlášek) měl věřitel uplatnit v incidenčním sporu o určení výše pohledávky, v němž by bylo postaveno najisto, zda přihláška pohledávky byla ve sporném rozsahu řádně popřena u řádně provedeného přezkumném jednání a zda insolvenční soud neporušil právo věřitele na spravedlivý proces.
ešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v důsledku pravomocného odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost nastal nevyvratitelný zákonný účinek, že se k pohledávce ve výši 1 508 451,83 Kč nepřihlíží, resp. že pohledávka byla zjištěna jen ve výši 1 257 520,77 Kč (jak uvedl při popření pohledávky insolvenční správce v upraveném seznamu přihlášených pohledávek). V dané věci nastala situace předjímaná pro postup podle § 185 insolvenčního zákona.
5. K odvolací argumentaci odvolací soud uvedl, že námitky (o nezákonném přezkumu, o zvýhodnění jiných věřitelů, kterým lhůta k podání žaloby začala běžet od doručení vyrozumění, o zveřejnění v pořadí druhého seznamu přihlášek) měl věřitel uplatnit v incidenčním sporu o určení výše pohledávky, v němž by bylo postaveno najisto, zda přihláška pohledávky byla ve sporném rozsahu řádně popřena u řádně provedeného přezkumném jednání a zda insolvenční soud neporušil právo věřitele na spravedlivý proces.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů „v celém jejich rozsahu“.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Jsou vady insolvenčního řízení, resp. přezkumného jednání důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu, jímž se (částečně) odmítá přihláška věřitele?
[2] Jak se má soud vypořádat s pluralitou seznamů přihlášených pohledávek a se seznamy, které nejsou řádně podepsány?
[3] Je vadou přezkumného jednání, jestliže insolvenční správce neprovede přezkum dle § 188 insolvenčního zákona?
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila.
Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).
12. Odmítnutí žaloby o určení pohledávky je skutečností, pro kterou nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185 insolvenčního zákona.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů „v celém jejich rozsahu“.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Jsou vady insolvenčního řízení, resp. přezkumného jednání důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu, jímž se (částečně) odmítá přihláška věřitele? [2] Jak se má soud vypořádat s pluralitou seznamů přihlášených pohledávek a se seznamy, které nejsou řádně podepsány? [3] Je vadou přezkumného jednání, jestliže insolvenční správce neprovede přezkum dle § 188 insolvenčního zákona?
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
erá popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).
12. Odmítnutí žaloby o určení pohledávky je skutečností, pro kterou nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185 insolvenčního zákona. Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. K tomu viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 93/2024.
13. Dospěl-li odvolací soud v dané věci k závěru, že pravomocné rozhodnutí o odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost je skutečností, na základě které se k přihlášené pohledávce (v popřené výši) nepřihlíží, a je na místě přihlášku pohledávky v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního zákona, nijak se tyto závěry neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
14. Dovolací argumentace je obsahově totožná s odvolacími námitkami, s nimiž se odvolací soud vypořádal. Dovolatelem nastolenými otázkami popěrného úkonu insolvenčního správce, přezkumu pohledávky a vyrozuměním dovolatele o možnosti podat určovací žalobu (v případě jejich uplatnění) přísluší zabývat se insolvenčnímu soudu v incidenčním sporu vyvolaném včasnou žalobou.
15. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel doplnil dovolací argumentaci podáním datovaným 10. srpna 2025. Po uplynutí dovolací lhůty však k novým (dalším) argumentům v tomto podání uvedeným již nelze přihlédnout (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu
10. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila.
Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).
12. Odmítnutí žaloby o určení pohledávky je skutečností, pro kterou nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185 insolvenčního zákona. Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. K tomu viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 93/2024.
13. Dospěl-li odvolací soud v dané věci k závěru, že pravomocné rozhodnutí o odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost je skutečností, na základě které se k přihlášené pohledávce (v popřené výši) nepřihlíží, a je na místě přihlášku pohledávky v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního zákona, nijak se tyto závěry neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
14. Dovolací argumentace je obsahově totožná s odvolacími námitkami, s nimiž se odvolací soud vypořádal. Dovolatelem nastolenými otázkami popěrného úkonu insolvenčního správce, přezkumu pohledávky a vyrozuměním dovolatele o možnosti podat určovací žalobu (v případě jejich uplatnění) přísluší zabývat se insolvenčnímu soudu v incidenčním sporu vyvolaném včasnou žalobou.
15. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel doplnil dovolací argumentaci podáním datovaným 10. srpna 2025. Po uplynutí dovolací lhůty však k novým (dalším) argumentům v tomto podání uvedeným již nelze přihlédnout (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu