MSPH 76 INS 8760/2024
29 NSČR 72/2025-P1-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TD
KAPPA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační
číslo osoby 05560837, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS
8760/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o., se sídlem v
Brně, Kabátníkova 105/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60724463,
zastoupeného Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20,
PSČ 602 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 28. dubna 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 6 VSPH 496/2025-P1-11, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-4,
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku věřitele č.
1 PSK Brno s. r. o. v rozsahu částky 1 508 451,83 Kč (bod I. výroku) a rozhodl,
že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v uvedené výši v
insolvenčním řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
[1] Přihláškou ze dne 20. května 2024 přihlásil věřitel do
insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2 765 972,60 Kč.
[2] Při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2024 insolvenční
správce pohledávku co do výše 1 508 451,83 Kč popřel; ve zbytku, tj. ve výši 1
257 520,77 Kč byla pohledávka zjištěna. Věřitele (zastoupeného u jednání
právním zástupcem) insolvenční soud poučil o právu podat ve lhůtě 30 dnů od
konání přezkumného jednání žalobu na určení pravosti, resp. výše pohledávky.
[3] Dne 30. prosince 2024 podal věřitel u insolvenčního soudu žalobu na
určení pravosti pohledávky v celé přihlášené výši.
[4] Usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 208 ICm 4118/2024-6, které
nabylo právní moci dne 31. ledna 2025, insolvenční soud žalobu odmítl pro
opožděnost.
4. Odvolací soud – cituje § 7, § 185 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s
insolvenčním soudem uzavřel, že v důsledku pravomocného odmítnutí určovací
žaloby pro opožděnost nastal nevyvratitelný zákonný účinek, že se k pohledávce
ve výši 1 508 451,83 Kč nepřihlíží, resp. že pohledávka byla zjištěna jen ve
výši 1 257 520,77 Kč (jak uvedl při popření pohledávky insolvenční správce v
upraveném seznamu přihlášených pohledávek). V dané věci nastala situace
předjímaná pro postup podle § 185 insolvenčního zákona.
5. K odvolací argumentaci odvolací soud uvedl, že námitky (o nezákonném
přezkumu, o zvýhodnění jiných věřitelů, kterým lhůta k podání žaloby začala
běžet od doručení vyrozumění, o zveřejnění v pořadí druhého seznamu přihlášek)
měl věřitel uplatnit v incidenčním sporu o určení výše pohledávky, v němž by
bylo postaveno najisto, zda přihláška pohledávky byla ve sporném rozsahu řádně
popřena u řádně provedeného přezkumném jednání a zda insolvenční soud neporušil
právo věřitele na spravedlivý proces.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí obou soudů „v celém jejich rozsahu“.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v
rozhodování dovolacího soudu řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Jsou vady insolvenčního řízení, resp. přezkumného jednání důvodem
pro zrušení rozhodnutí soudu, jímž se (částečně) odmítá přihláška věřitele?
[2] Jak se má soud vypořádat s pluralitou seznamů přihlášených
pohledávek a se seznamy, které nejsou řádně podepsány?
[3] Je vadou přezkumného jednání, jestliže insolvenční správce neprovede
přezkum dle § 188 insolvenčního zákona?
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
9. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
10. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009,
uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím
usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v
insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí
spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky
nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá
konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce
pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí
rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost,
která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k
přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se
(k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou
přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185
poslední větu insolvenčního zákona).
12. Odmítnutí žaloby o určení pohledávky je skutečností, pro kterou
nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185 insolvenčního zákona.
Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení
dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce
pohledávky nepřihlíží. K tomu viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 93/2024.
13. Dospěl-li odvolací soud v dané věci k závěru, že pravomocné
rozhodnutí o odmítnutí určovací žaloby pro opožděnost je skutečností, na
základě které se k přihlášené pohledávce (v popřené výši) nepřihlíží, a je na
místě přihlášku pohledávky v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního
zákona, nijak se tyto závěry neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
14. Dovolací argumentace je obsahově totožná s odvolacími námitkami, s
nimiž se odvolací soud vypořádal. Dovolatelem nastolenými otázkami popěrného
úkonu insolvenčního správce, přezkumu pohledávky a vyrozuměním dovolatele o
možnosti podat určovací žalobu (v případě jejich uplatnění) přísluší zabývat se
insolvenčnímu soudu v incidenčním sporu vyvolaném včasnou žalobou.
15. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel doplnil dovolací argumentaci
podáním datovaným 10. srpna 2025. Po uplynutí dovolací lhůty však k novým
(dalším) argumentům v tomto podání uvedeným již nelze přihlédnout (§ 242 odst.
4 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu